Tak hroznou situaci si zřejmě neumí nikdo představit. Doposud studující dívka, která je v posledním ročníku střední školy, přijde při dopravní nehodě ze dne na den o svoji matku. Ta byla odkázána pouze na invalidní důchod, ze kterého dceru živila. Otec dívky posílal měsíčné výživné ve výši 3000 Kč.
Tragická nehoda se odehrála 14. ledna 2019. Zavinil ji řidič nákladního vozidla, který byl posléze odsouzen pro přečin usmrcení z nedbalosti k podmíněnému trestu odnětí svobody a zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Při nehodě byla matka mladé ženy jako spolujezdkyně řidiče vozidla, jež zůstalo stát v části pravého jízdního pruhu na pražském dálničním okruhu, smrtelně zraněna. Celý následující rok, až do 19. ledna 2020, kdy zemřela, byla udržována ve vegetativním stavu. Šlo o tzv. apalický syndrom, při němž osoba, o jejíž zachované životní funkce je pečováno, žije pouze fyzicky.
Mladá slečna se v civilním soudním řízení před obecnými soudy domáhala náhrady nákladů na výživu, protože přišla o jednoho z rodičů.
Dívka nežádala vysoké částky jako náhradu na výživu. Nedostala je, protože matka „žila“
Mladá žena se žalobou domáhala náhrady nákladů na výživu pozůstalé podle občanského zákoníku. Požadovala nejprve částku 3000 Kč měsíčně od května 2019 do budoucna. Poté během řízení žalobu omezila na celkovou částku 24 000 Kč, která představovala náhradu nákladů její výživy od podání žaloby do úmrtí matky (tj. za osm měsíců). Dívkou požadovaný nárok neuspokojila ani firma provozující vozidlo, které nehodu zavinilo a nabouralo do vozidla, v němž se nacházela její matka. Neuspokojila ho ani pojišťovna.
Dcera nemohla k penězům matky a v podstatě mrtvá žena jí přístup ani udělit nemohla
Matka dostávala invalidní důchod kvůli výraznému omezení hybnosti kyčelních kloubů a bederní páteře. Důchod chodil na matčin bankovní účet i ve chvíli, kdy se nalézala ve vegetativním stavu. Na účtu měla nastaveny trvalé příkazy, které odesílaly peníze na výdaje spojené s bydlením.
V rozhodné době však dcera nezískala žádným dostupným způsobem (zřejmě ani skrze opatrovníka) přístup k účtu své matky, a nemohla tak z něj hradit své osobní potřeby, spojené zejména s výukou. Tyto náklady v žalobě podrobně vyčíslila.
Před zahájením řízení, tedy ještě před řešením věci, může být nařízeno předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků. To se využívá např. u výživného.
Soud prvního stupně však zamítl návrh dcery na vydání předběžného opatření, kterým by byla žalované provozovatelce vozidla uložena povinnost hradit jí náklady na její výživu v částce 1500 Kč měsíčně k jejím rukám.
Soud vyšel ze zjištění, že matka dcery je poživatelkou invalidního důchodu a z tohoto důchodu lze nadále hradit nejen náklady spojené s bydlením dcery, ale spolu s výživným od otce i její ostatní potřeby včetně nákladů studia ve 3. ročníku střední školy. Pojišťovna mezitím vyplatila dceři pojistné plnění ve výši 350 000 Kč za duševní útrapy osoby blízké.
Sice můžeme říci „peníze jako peníze“, ale jak vidno, tyto peníze měly odčinit smutek dcery ze stavu matky, ale nebyly určeny na řešení materiálních otázek. Navíc je jistě dcera nedostala ihned. Pojistné plnění navíc bylo sníženo na 50 % z důvodu spoluviny matky kvůli tomu, že matka neopustila nepojízdné vozidlo. Nárok na náhradu nákladů na výživu pozůstalé pak podle pojišťovny dceři nenáleží.
Soudy odmítly přiznat náhradu výživného, pokud živitel ještě „žije“, byť jen vegetuje
Soud prvního stupně žalobu zamítl. Po právní stránce vyšel z ust. § 2966 odst. 1 občanského zákoníku, který upravuje nárok na náhradu škody pozůstalým po zemřelém. Mladá žena se však domáhala náhrady nákladů na výživu za dobu, kdy její matka ještě žila. Soud konstatoval, že sice není absolutně vázán doslovným zněním zákona a může se od něj odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku nebo systematická souvislost, ale jeho úkolem není vytvářet nový nárok, který není upraven v zákoně.
Dále soud dovodil, že podle judikatury je pro vznik nároku na náhradu nákladů na výživu pozůstalých rozhodující stav v době smrti osoby, od níž se tento nárok odvíjí. Právo váže vznik nároku ke stavu v době smrti poškozené (tady matky), a teprve od tohoto dne může být pozůstalému vyplácena renta do budoucna. Odvolací soud pak potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Dcera se obrátila se stížností na Ústavní soud.
Soud se může odchýlit od zákona, pokud to vyžaduje jeho účel a tím je pomoc osobě závislé na výživném
Ústavní soud ve svém rozhodnutí shrnul, že předmětem rozhodování obecných soudů byl nárok pozůstalé dcery na náhradu za výživné již (a po omezení žaloby jen) po dobu, kdy její matka, smrtelně zraněna následkem dopravní nehody, byla udržována při fyzické existenci ve vegetativním stavu (nález spis. zn. III. ÚS 39/22, ze dne 25. 7. 2023).
Poškozená (matka) tedy nebyla naprosto schopna úkonů či právních jednání. Ústavní soud uvedl, jak jsou podobné situace řešeny zahraničními právními úpravami.
Český právní řád řeší závislost výživou na usmrceném, v podobě následného odškodnění, samostatně upraveným nárokem.
Při usmrcení hradí škůdce peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý ke dni své smrti poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. Náhrada náleží pozůstalým ve výši rozdílu mezi dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu a tím, co by poškozený podle rozumného očekávání mohl pozůstalým na těchto nákladech poskytovat, pokud by k jeho zranění nedošlo.
(Ust. § 2966 odst. 1 občanského zákoníku)
K tomu soud prvního stupně uvedl v odůvodnění svého rozsudku, že jazykový výklad tohoto ustanovení nelze korigovat jiným způsobem, než jak zamýšlel zákonodárce, a nelze dospět k závěru, že zákonodárce měl na mysli vztáhnout ust. § 2966 občanského zákoníku i na osoby žijící. Odvolací soud tento výklad přijal rovněž. Soudy ovšem nevzaly v úvahu fakt, že skutečný život nepokračuje, nejsou-li v chodu ty základní biologické funkce, které jej činí lidským.
Vegetativní stav živitelky měl být hodnocen jako její fyzická smrt
Interpretace rozhodné právní normy obecnými soudy tak nepoložila dostatečný důraz na její hlavní účel, jímž je náhrada nákladů na výživu osobám, jež byly svou výživou na zemřelé osobě ke dni její smrti závislé.
Nebyla-li poškozená v důsledku škodné události a zranění při ní utrpěného vůbec schopna poskytovat své dceři výživu (což mohlo trvat i po přechodnou dobu, ale zde se tak stalo trvale se smrtelnými následky), byly obecné soudy oprávněny postavit zjištěný zdravotní stav poškozené naroveň jejímu úmrtí a přiznat pozůstalé nárok na plnění již za dobu od zranění poškozené do její smrti.
Na překážku takovému posouzení věci nemůže být ani skutečnost, že dívka v průběhu řízení před obecnými soudy původně bez časového omezení požadovaný peněžitý důchod omezila jen na dobu do smrti své matky. Bez ohledu na důvody jejího jednání, jimiž mohlo být plnění výživného jinou osobou, realizace schopnosti sama se živit (pokud dostudovala), či snad spolehnutí se na ostatní pojistná plnění z téhož výchozího titulu, tu samotná výše požadované částky nemohla být pro úvahy při ústavním přezkumu rozhodující.
Ostatně nelze přijmout tezi, že by třeba i značná výše odškodnění (pojistného plnění) z jednoho škodního titulu „refundovala“ chybějící peněžitou částku z titulu jiného.
- Jak víme, dcera dostala za nemateriální újmu 350 000 Kč.
- Dále se objevil v průběhu řízení argument, že pojišťovna vyčíslila pojistné plnění za ztížení společenského uplatnění poškozené matky na částku přesahující 6 milionů Kč.
- Nehovoří se však o vyplacení této částky, nadto by byla vyplacena zase matce, nikoliv dceři, takže by neměla k penězům přístup.
Ústavní soud ve svém nálezu zhodnotil, že obecné soudy při svém výkladu ust. § 2966 občanského zákoníku nevzaly dostatečně v úvahu význam časového intervalu mezi škodní událostí (zranění poškozené se smrtelným následkem), následným zdravotním stavem poškozené a momentem vzniku nároku pozůstalým, jenž je v obecné rovině zákonem spojován s úmrtím poškozeného.
Ve smutném příběhu Ústavní soud dívce pomohl. I když pozdě
S obecnými soudy lze souhlasit potud, že nyní vzniklý právní stav není zákonem výslovně řešen. Ovšem právě v případech, kdy zákonná úprava nepostihuje veškeré možné situace, které v lidském životě mohou nastat, je úkolem soudů nedržet se pouze základních výkladových metod, nýbrž zohlednit ústavním pořádkem garantovaná práva jednotlivce.
Ústavní soud za současného konstatování porušení základních práv dcery zrušil rozsudky obou obecných soudů. Je ale zřejmé, že dívka se ocitla v tíživé duševní i materiální situaci především po fatálním zranění matky, která se nacházela více jak rok ve vegetativním stavu. Správné rozhodnutí Ústavního soudu, ačkoliv to není jeho vina, přichází pozdě. Dcera si prostě musela nějak pomoci jinak. Nález Ústavního soudu má tedy význam především pro řešení obdobných budoucích případů.
