Hlavní navigace

Jeli do Karibiku přes USA, ale nevyřídili si vízum. Zažalovali cestovku, že je neupozornila

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Cestovní kancelář včas neposkytla informaci o pasových a vízových požadavcích. Neměl by však každý svéprávný občan vědět, že do USA je potřeba vízum? Nebo neměl by být schopný si to aspoň zjistit? Mají klienti nárok na náhradu škody za neabsolvovaný zájezd?

Doba čtení: 4 minuty

Klient uzavřel s cestovní kanceláří 30. 11. 2010 cestovní smlouvu na zájezd v termínu od 14. 1. do 24. 1. 2011 za 65 720 Kč. Měl s manželkou absolvovat okružní plavbu Krásy Karibiku a Střední Ameriky s nástupem na loď v Miami, kam měli být letecky přepraveni z Prahy. Jenomže manželé neměli víza pro vstup na území Spojených států amerických, manželka navíc neměla biometrický ani cestovní pas, který by byl platný alespoň šest měsíců po návratu, proto nezískala na přestupním letišti ve Frankfurtu nad Mohanem elektronické povolení pro vstup do USA, a manželé se proto vrátili domů.

Klienti dostali od cestovní kanceláře pouze katalog pro rok 2009/2010, v němž informace o vízové povinnosti chyběla, aktuálnější katalog pro rok 2010/2011 s touto informací neobdrželi, stejně tak nebyli na pasové a vízové povinnosti před uzavřením cestovní smlouvy pracovnicí cestovní kanceláře nebo jiným způsobem upozorněni.

Odškodnit, neodškodnit, odškodnit částečně?

Soud prvního stupně a odvolací soud se nemohly shodnout na řešení problému, zda a jak odškodnit, neodškodnit, nebo jen částečně odškodnit klienty. Zprvu padl verdikt, že cestovní kancelář nemusí klienty nijak odškodnit. Tento verdikt zrušil odvolací soud a napodruhé tedy soud prvního stupně uložil cestovní kanceláři, aby zaplatila klientům celých 65 720 Kč, tedy aby je plně odškodnila.

Soud vyšel z toho, že cestovní kancelář porušila informační povinnost a v důsledku toho vznikla manželům škoda ve výši ceny zájezdu, který nemohli absolvovat. Manželka do USA odcestovat nemohla a od manžela nebylo možné rozumně očekávat, že se od své manželky odloučí a zájezdu se zúčastní sám, zejména šlo-li o dárek pro její osobu. Soud přihlédl k tomu, že informace, které měli obdržet klienti nejpozději sedm dní před zahájením zájezdu, obdrželi však teprve necelé tři dny před odletem. Jeho verdikt potvrdil i odvolací soud. Cestovní kancelář se proto obrátila na Nejvyšší soud ČR.

Pozdní informace

Informace o pasových a vízových požadavcích musí cestovní kancelář poskytnout v katalogu, případně jinou vhodnou formou ještě před uzavřením smlouvy, neboť vzhledem k podmínkám jejich případného splnění mají zásadní vliv na rozhodnutí zájemce, zda se vůbec zájezdu zúčastní, konstatoval Nejvyšší soud.

Není přesto vyloučeno, že dané informace budou poskytnuty až po uzavření smlouvy, ale vzhledem k dostatečnému časovému předstihu nepovede takto opožděné splnění předsmluvní informační povinnosti ke vzniku škody. V projednávané věci však informace o pasových a vízových požadavcích pro vstup na území USA nebyly před uzavřením smlouvy poskytnuty vůbec. Obsaženy byly až v souhrnu informací před odjezdem, který ovšem zákazníci neobdrželi včas.

I poškozený se může na vzniku škody podílet

Nejvyšší soud však neopomněl zásadu, že byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně. Časové souvislosti při plnění informační povinnosti mohou mít proto význam při posouzení, zda se na škodě vzniklé zbytečným vynaložením nákladů na neuskutečněný zájezd případně nepodílel (a v jakém rozsahu) zákazník cestovní kanceláře sám. Ani povaha porušení informační povinnosti ze strany cestovní kanceláře nevylučuje použití pravidla o spoluzavinění poškozeného, které je obecnou normou, uplatní se u všech typů odpovědnosti a vyžaduje posouzení všech okolností, které vedly k výslednému škodlivému následku.

USA není neznámá země a klient musí používat vlastní hlavu

I v daných souvislostech tedy platí, že pokud se chystáte na zahraniční zájezd, jsou na vás kladeny určité požadavky ohledně míry obezřetnosti, neboť neobdržíte-li (vůbec, či včas) od cestovní kanceláře informaci o náležitostech cestovních dokladů, neměli byste zůstat zcela nečinní. Patří totiž ke všeobecně známým skutečnostem, že do řady zemí je třeba mít vstupní vízum, případně že jsou kladeny určité požadavky na platnost cestovního pasu. Je jistě rozdíl mezi tím, kdy se spolehnete na údaje cestovní kanceláře o podmínkách vstupu do exotických zemí, oproti situaci, kdy vám není poskytnuta relativně dostupná a víceméně všeobecně známá informace o vstupu do USA. Jinými slovy nedostatek či plná absence sdělení cestovní kanceláře vás nemůže vést bez dalšího k závěru, že splňujete podmínky pro vstup do cizí země, jestliže je to v rozporu s obecně známými a dosažitelnými informacemi pro většinu společnosti. 

diners_2.3.

Nejvyšší soud ČR proto (v rozsudku spis. zn. 25 Cdo 1214/2018, ze dne 25. 7. 2018) zhodnotil případ tak, že porušení informační povinnosti cestovní kanceláří je zde stěžejní a převažující příčinou vzniku škody, nicméně to, že zákaznice vycestovala na zájezd s pasem s blížícím se koncem platnosti, což znemožnilo operativní řešení vstupních náležitostí, jaké mohl využít její manžel, je okolností, které se v určité míře, byť nikoliv převažující, podílela na vzniku škody, jejíž náhrada je ve sporu uplatňována.

Proto zrušil jak rozsudek soudu odvolacího, proti němuž bylo podáno dovolání, tak i soudu prvního stupně. Klienti tedy mají nárok na částečné odškodnění. Jestli to bude polovina, nebo více, či méně než cena zájezdu, musí vyhodnotit soud nižšího stupně.

Našli jste v článku chybu?