Hlavní navigace

Jak žádat o vyúčtování výživného na dítě, které platíte druhému rodiči?

10. 3. 2017
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Rodič, který má podezření, že druhý rodič utrácí vysoké alimenty na dítě marnotratně a pro sebe, nebo mu soud určil přispívat na spoření dítěte, by měl žádat vyúčtování výživného.

Někteří rodiče, zvláště ti, kterým bylo určeno soudem platit relativně vysoké alimenty na své dítě, které bylo po rozvodu manželství svěřeno do péče druhému z rodičů, se často domnívají, že si za jejich peníze užívá druhý rodič. Jeho peníze nejdou na potřeby a živobytí dítěte, ale zajišťují blahobyt bývalému partnerovi. Proto by rádi věděli, jak je s výživným nakládáno, přáli by si dostat jeho vyúčtování.

Rodič, který výživné platí k rukám druhého rodiče, je v nevýhodném postavení, protože zaplaceným výživným disponuje druhý rodič. Pokud s tím druhý z rodičů souhlasí, pak samozřejmě není problém jej o vyúčtování požádat a dohodnout se s ním na tom. Zpravidla však rodič, k jehož rukám je výživné na dítě placeno, skládat účty povinnému rodiči odmítne. Domoci se vyúčtování soudní cestou nebude jednoduché, ale také ne nemožné. I rozhodnutí Ústavního soudu s touto možností, že by ji obecné soudy rodiči uložily, počítají.

K čemu je výživné

Nejprve je však třeba si uvědomit, že výživné je určeno nejen na běžné a pravidelné výdaje, jako je třeba stravování doma a ve školní jídelně, ale i na hrazení výdajů nahodilých, nepravidelných, jako je nákup oblečení, placení kroužků, rekreace apod. Jestliže tedy není výživné určitý měsíc celé spotřebováno, neznamená to, že by připadlo druhému z rodičů, v dalších měsících může být utraceno za potřeby dítěte.

Pokud by však povinný rodič skutečně mohl prokázat, že peníze určené dítěti se k němu nedostanou a druhý rodič je utratí pro svou potřebu, tak ten by mohl být i trestně stíhán, a to zřejmě pro podvod, event. pro zpronevěru nebo pro porušování povinností při správě cizího majetku.

Konkrétní povinnost uzákoněna není, ale to neznamená, že si ji nemůžete vysoudit

Ani nový občanský zákoník, který namísto zrušeného zákona o rodině upravuje problematiku vyživovací povinnosti, nestanoví povinnost předložit vyúčtování alimentů, dokonce se otázkami s hospodařením výživného pro dítě výslovně nezabývá. Pouze § 923 odst. 2 NOZ řeší otázku nevracení spotřebovaného výživného, když říká, že dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací.

Dokonce dále stanoví pravidlo, že se nevrací ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna (zaplacena) na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo. Tato úprava tedy spíše hovoří proti nároku na zúčtování výživného.

Rodiče musejí spravovat majetek dítěte jako řádní hospodáři

Přesto se v odborné právnické literatuře objevují názory svědčící ve prospěch nároku na zúčtování výživného (např. Bruncko, B.: Hospodaření s výživným nezletilého dítěte jakožto správa majetku nezletilého dítěte, Bulletin advokacie, 10. 10. 2016). Vycházejí z toho, že výživné je jměním dítěte a občanský zákoník upravuje jeho správu v § 896 až 905.

Základním pravidlem pro správu jmění dítěte totiž je, že rodiče rozhodují o jeho správě společně, soud ve smyslu § 897 NOZ rozhoduje pouze tehdy, nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech správy jmění dítěte. Rodiče jsou tedy oprávněni se dohodnout, jak bude s výživným nakládáno, a to i přesto, že soud určuje jednomu z rodičů platit výživné k rukám druhého rodiče, konstatuje Bruncko. Součástí dohody pak bude i vyúčtování.

V praxi však v drtivé většině případů k žádné takové dohodě nedochází. Při péči o majetek dítěte rodiče mají povinnost a právo pečovat o jmění dítěte, především je jako řádní hospodáři spravovat (§ 896 odst. 1 věta první NOZ). Nicméně majetek dítěte, tedy i výživné, však mohou podle § 900 odst. 2 NOZ rodiče použít k vlastní výživě nebo k výživě sourozenců dítěte pouze se souhlasem soudu, a to jen tehdy, jestliže by bez zavinění osob, které mají vyživovací povinnost k dítěti, vznikl výrazný nepoměr mezi poměry dítěte a poměry povinných osob.

Ústavní soud vyúčtování předpokládá už z dřívějška

Vzhledem k tomu, že výživné je součást jmění dítěte, podléhá i ono podle Bruncka právu na vyúčtování, které je obecně správce cizího jmění povinen provést. Rodič, který platí výživné na nezletilé dítě k rukám druhého rodiče, má tedy právo na vyúčtování, jak bylo s tímto výživným nakládáno. Tomu nasvědčuje i dřívější judikatura, byť zatím zřejmě nebyla uložena konkrétní zúčtovací povinnost.

Ústavní soud se (dne 18. 1. 2012 ve svém usnesení spis. zn. III. ÚS 3771/11) ztotožnil s postojem odvolacího soudu, který konstatoval, že je jistě právem otce, aby požadoval vyúčtování toho, jak je s výživným, pokud jde o tvorbu úspor pro děti, nakládáno s tím, že pokud by byly zjištěny skutečnosti svědčící pro závěr, že matka jmění dětí řádně nespravuje, pak lze činit konkrétní opatření. Usnesení Ústavního soudu (ze dne 29. 1. 2015, spis. zn. III. ÚS 3757/14) však považuje za nutné zkoumat, zda je k vyúčtování důvod, když konstatuje v daném případě, že z ničeho neplyne, že by matka nebyla schopna s penězi řádně hospodařit (či že by vedla děti ke konzumnímu způsobu života), naopak vše svědčí o jejím odpovědném přístupu.

Jestliže výživné padá i na úspory, vyúčtování je vždy na místě

Vyúčtování výživného jistě bude na místě tam, kde není určeno jen na běžné živobytí, ale i ke tvorbě úspor, což je v případě bohatších rozvedených rodin již běžné. Podle § 917 NOZ, rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte; o správě takto poskytnutých částek platí obecná pravidla o jmění dítěte.

Další právník, J. Nykodým, uvádí, že je-li rozhodnuto i o tvorbě úspor pro dítě, rozhodnutím soudu by v takovém případě měla být stanovena povinnost vyúčtování, aby se tak zabránilo spotřebování tohoto nadstandardního výživného k jiným účelům (Nykodým, J.: Novela zákona o rodině (zákon č. 91/1998 Sb.), Bulletin advokacie č. 8/1998).

dan_z_prijmu

Shrnutí

Zřejmě tedy neuspějete se žádostí o vyúčtování vámi placeného výživného tam, kde kryje pouze základní běžné potřeby dítěte. Pravidlem by však mělo být tam, kde je výživné stanoveno v takové výši, že je možné z něj dítěti spořit, nebo když je přímo soudem určen díl výživného, který má připadat na spoření (§ 917 NOZ). Domáhat se vyúčtování alimentů pak půjde také tehdy, když existuje důvodné podezření na zneužívání výživného k jiným účelům, než je úhrada potřeb dítěte.

S žádostí se musíte obrátit na soud, který bude rozhodovat podle zákona o zvláštních řízeních soudních. Místně příslušným je soud nezletilého dítěte, tedy soud, v jehož územním obvodu má dítě na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu své bydliště. Účastníky řízení budou nezletilé dítě a rodiče dítěte. Soud jmenuje dítěti pro řízení procesního opatrovníka, kterým bude orgán sociálněprávní ochrany dítěte.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).