Hlavní navigace

Jak vám znalost finančních trhů pomůže zvýšit výnosy investic?

Autor: Depositphotos
Lukáš Kracík

Tyto oblasti jsou občas vzájemně zaměňované jedna za druhou, proto se podíváme na nuance, které pro investory odlišují tyto typy trhů v oblasti investičního světa.

Doba čtení: 5 minut

Finanční trh je místem, které spojuje kupující a prodávající, aby mohli realizovat své obchody s finančními aktivy, mezi které můžeme zařadit například akcie, dluhopisy, komodity, deriváty nebo měny. Cílem finančního trhu je nastavení cen pro mezinárodní obchod, získání kapitálu a přesun likvidity a rizika. Ačkoliv existuje mnoho komponent finančního trhu, mezi nejčastěji používané se řadí nepochybně peněžní a kapitálové trhy.

Peněžní trhy jsou používané na krátkodobé bázi, a to obvykle pro aktiva se splatností do jednoho roku. Kapitálové trhy se naopak používají pro dlouhodobá aktiva, která mají splatnost delší než jeden rok. Kapitálové trhy zahrnují akciový a dluhopisový trh. Peněžní a kapitálový trh společně tvoří značnou část z finančního trhu a jsou často využívané pro řízení likvidity a rizik ze strany firem či korporací, vlád i nás jako jednotlivců (fyzických osob).

Kapitálové trhy

Kapitálové trhy jsou pravděpodobně nejvíce sledovanými trhy. Trhy s akciemi a také dluhopisy jsou pečlivě sledovány a jejich denní pohyby jsou analyzovány jako zástupci pro celkový ekonomický stav světových trhů. V důsledku toho jsou pečlivě zkoumány instituce působící na kapitálových trzích. Může se jednat o akciové burzy, investiční banky a různé typy korporací, mezi které můžeme zařadit třeba nebankovní instituce v podobě pojišťoven.

Instituce působící na kapitálových trzích dostávají přístup k získání kapitálu pro své dlouhodobé potřeby, kam lze zařadit fúze a akvizice, rozšíření podnikatelské činnosti nebo založení úplně nového byznysu. Entity, které získávají peníze pro tyto dlouhodobé potřeby, přicházejí na jeden nebo více kapitálových trhů. Na dluhopisovém trhu mohou společnosti emitovat korporátní dluhopisy a státní subjekty naopak využijí dluhopisy státní či municipální. Obdobně se mohou společnosti rozhodnout získat peníze na akciovém trhu přes veřejnou nabídku akcií. Státní subjekty se obvykle veřejně neobchodují na akciovém trhu, proto touto cestou nemohou jít. Společnosti a státní subjekty, které emitují dluhopisy či provádějí veřejnou nabídku akcií, se považují za prodávající (nabízející) na těchto trzích.

Kupující (investoři) nakupují akcie nebo dluhopisy od prodávajících a obchodují s nimi. Pokud prodávající (emitenti) poprvé umisťují finanční nástroje na trh, jedná se o trh primární. V případě, že byly finanční nástroje již emitované a obchodují se na trhu, tak se jedná o trh sekundární. Prodávající tak získají peníze z prodeje finančních nástrojů na primárním trhu, ale to jistě neznamená, že by je cenový vývoj na trhu sekundárním již nezajímal. Kupující finančních nástrojů na kapitálovém trhu mají tendenci využívat zdroje, které jsou zaměřené na dlouhodobější investice. Kapitálové trhy jsou rizikové a obvykle se nepoužívají pro krátkodobé investování finančních prostředků. Mnoho investorů vstupuje na kapitálové trhy, aby si našetřili na důchod či vzdělání svých dětí. Zpravidla mají nastavený dlouhodobý investiční horizont, což obvykle znamená, že jsou věkově mladší a více riskují.

Peněžní trhy

Peněžní trhy jsou obvykle přístupné souběžně s trhy kapitálovými. Zatímco jsou investoři ochotní podstupovat vyšší riziko a mají větší trpělivost spojenou s investováním na kapitálových trzích, peněžní trhy jsou dobrým místem, kde zaparkovat finanční prostředky v kratším časovém horizontu – obvykle do jednoho roku. Finanční nástroje používané na kapitálových trzích zahrnují akcie či dluhopisy, jak již bylo zmíněno dříve v článku. Na peněžních trzích se můžeme setkat třeba se státními pokladničními poukázkami, depozitními certifikáty, komerčními papíry, úvěry s kolaterálem nebo směnkami. Institucemi působícími na peněžních trzích jsou mimo jiné centrální a komerční banky.

Peněžní trhy poskytují řadu funkcí pro individuální, korporátní či státní entity. Likvidita je často hlavním důvodem vstupu na peněžní trhy. Při emisi krátkodobého dluhu je obvykle cílem pokrytí provozních nákladů nebo pracovního kapitálu společnosti, a ne získání velkého objemu peněz pro větší projekty či plány. Společnosti mohou také chtít investovat finanční prostředky takzvaně přes noc a hledají na peněžních trzích, jaké jsou možnosti. Nebo jen potřebují pokrýt náklady spojené s výplatou mezd, proto se podívají na peněžní trhy, jak by v tomto směru mohly pomoci. Peněžní trhy hrají klíčovou roli při zajišťování toho, že si společnosti a státy udrží přiměřenou úroveň likvidity na denní bázi, a to bez nutnosti brát si dražší půjčku, pokud prostředky dojdou, nebo mít přebytek zdrojů a nevyužít příležitost pro získání krátkodobých úrokových výnosů ze zapůjčení těchto zdrojů těm, kteří je potřebují. Na druhé straně využívají investoři peněžní trhy k zainvestování finančních prostředků bezpečným způsobem. Na rozdíl od kapitálových trhů jsou trhy peněžní považovány za ty, které nesou nižší riziko. Rizikově averzní investoři jsou do nich ochotní vstoupit s očekáváním, že je pro ně likvidita také snadno dostupná.

diners_2.3.

Rada na závěr

Existují podobnosti i rozdíly mezi kapitálovými a peněžními trhy. Z pohledu prodávajícího či emitenta oba trhy poskytují nezbytnou obchodní funkci. Tou je udržování přiměřené úrovně financování, což je cíl, kvůli kterému prodávající vstupují na tyto trhy, i když v návaznosti na jejich potřeby v oblasti likvidity a časového horizontu si vybírají jeden konkrétní z nich. Podobně kupující či investoři mají jedinečné důvody, proč si vybrat jeden z trhů. Kapitálové trhy nabízejí rizikovější investice. Peněžní trhy naopak nabízejí bezpečnější aktiva. Ruku v ruce s tím jdou výnosy, které jsou na peněžních trzích nižší při srovnání s trhy kapitálovými. Velikost výnosů na kapitálovém trhu má často přímou korelaci s úrovní rizika, ale samozřejmě ne vždy to ve všech případech musí nutně a za každou cenu platit. Ačkoliv jsou některými lidmi trhy považované za efektivní v dlouhodobějším horizontu, krátkodobé neefektivity umožňují investorům využít anomálií a získat vyšší výnosy, které nemusí odpovídat úrovni podstupovaného rizika. Tyto anomálie jsou přesně to, co se snaží investoři na kapitálových trzích odhalit. Přestože jsou peněžní trhy považovány obecně za bezpečné, občas zaznamenají negativní výnosy u vybraných investičních nástrojů.

Volná inspirace podle originálu od Kristiny Zucchi z Investopedie.

Našli jste v článku chybu?