Hlavní navigace

Kolik protistraně zaplatíte, když částečně vyhraje soudní spor nebo proběhne více řízení?

1. 6. 2021
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Není snadné uspět u soudu. Řízení může být dlouhé. Náklady vysoké. Vítězství nemusí být jednoznačné. Tatáž věc může být opakovaně projednávána stejnými soudy. Jak potom určit náhradu nákladů řízení?

Podle občanského soudního řádu (o. s. ř.) účastníku soudního řízení, který měl ve věci plný úspěch (vyhrál spor), přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva (byl-li žalobcem a žalobě bylo vyhověno) nebo bránění práva (byl-li žalovaným a žaloba byla zamítnuta) proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (ust. § 142 o.s.ř.).

Kdo prohraje soudní spor, nese veškeré náklady, které na jeho vedení vynaložil – soudní poplatky, palmáre svému právníkovi, úhradu znaleckých posudků atp., jakož i náklady, které musela vynaložit protistrana.

Co všechno se počítá jako vítězství, jsme si objasňovali v článku O výši náhrady nákladů soudního řízení rozhodují i přisouzené úroky z prodlení.

Částečný úspěch ve sporu

Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci: Jestliže se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení náhrady škody – například částky 100 000 Kč – a je mu přiznána částka 60 000 Kč, potom je jeho úspěch 60%, úspěch žalovaného je 40%. Žalobci tak bude přiznána 20% náhrada nákladů řízení, takže poražený žalovaný mu musí zaplatit vedle částky určené soudem též 20 % palmáre (dle advokátního tarifu), 20 % zaplacených soudních poplatků atp.

Podrobnější informace najdete v článku Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor?

Ale vždy to nemusí být tak jednoduché stanovit výši náhrady, resp. předtím míru úspěchu vítěze sporu, a to i pro soudy. Podíváme se proto na jeden případ, kterým se opakovaně zabýval soud prvního stupně i odvolací soud, pak ještě Nejvyšší soud a nakonec Ústavní soud. Už bylo rozhodnuto o předmětu sporu, ale nikoliv správně o výši náhrady nákladů soudního řízení. I to se může přihodit. Podívejte se na podstatu sporu o náhradu nákladů, abyste třeba právě vy, až zvítězíte u soudu, netratili.

První (nalézací) řízení

Žalobce se domáhal zaplacení částky ve výši 124 341,08 Kč s úrokem z prodlení jako doplacení ceny díla, které jako zhotovitel provedl pro žalovanou na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo.

Soud prvního stupně vyhověl žalobě pouze částečně, když nárok žalobce na zaplacení částky 40 479,34 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I. rozsudku prvostupňového-nalézacího soudu) a ve zbývající částce (83 861,74 Kč) žalobci vyhověl (výrok II. rozsudku). Současně nalézací soud uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení v částce 29 064 Kč (výrok III. rozsudku) v souladu s ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu.

Další řízení   

Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a III. odvoláním. (Výrok I. pochopitelně nikoliv, protože ten byl pro ni úspěchem, šlo o zamítnutí žaloby ve vztahu k určité částce.)

Žalobce se s rozsudkem nalézacího soudu ztotožnil. Zamítavý výrok (I.) nalézacího soudu tak nabyl právní moci a předmětem dalšího řízení zůstala pouze částka 83 861,74 Kč s příslušenstvím. Už jen o tuto částku se dále vedl spor.

Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně (v napadených výrocích) potvrdil a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení. Po dovolání žalované Nejvyšší soud rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně (ve výroku II. a III.) a odvolacího soudu zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Takže se zase vše vrátilo na začátek, ale už jen ohledně částky 83 861,74. Ve vztahu k částce 40 479,34 Kč už řízení neprobíhalo.

Druhé nalézací řízení

Po novém projednání věci soud prvního stupně v pořadí svým druhým rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zbývající žalovanou částku 83 861,74 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 68 147, 60 Kč.

Žalovaná napadla odvoláním také druhý rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud rozsudek nalézacího soudu ve věci samé potvrdil (výrok I.), ale přiznanou náhradu nákladu řízení snížil na 41 461,65 Kč (výrok II.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že odvolací soud při snižování této náhrady vycházel z toho, že v nalézacích řízeních, která posuzoval jako celek, žalobce uspěl pouze z 67,40 %, když jeho žalobě bylo vyhověno jen co do částky 83 861,74 Kč a ve zbytku byla zamítnuta. Proto měl žalobce podle odvolacího soudu právo na náhradu nákladů za obě nalézací řízení (tedy vlastně celý spor) pouze v rozsahu 34,80 % (= 67,40 % – 33,60 %).

Důvod ústavní stížnosti

Žalobce s tímto postupem odvolacího soudu nesouhlasil a v ústavní stížnosti namítal, že jej odvolací soud v důsledku procesního excesu poškodil, když svévolně snížil náhradu nákladů řízení o částku 26 658,95 Kč. (Žalobce uvedl, že mu odvolací soud nadto nepřiznal náhradu soudního poplatku za podání žaloby ve výši 6218 Kč, kterým se navíc nijak nezabýval.)

Žalobce jako stěžovatel namítl nesprávnou aplikaci zásady úspěchu ve věci (jak jsme ji shora uvedli). Odvolací soud dovodil, že předmětem původního řízení bylo zaplacení částky ve výši 124 341,08 Kč, a pokud žalobci bylo vyhověno pouze částečně, měl podle této zásady pouze částečný nárok na náhradu nákladů řízení. Předmětem dalšího řízení po vyhlášení (prvního) rozsudku nalézacího soudu však zůstala pouze částka ve výši 83 861,74 Kč a v tomto řízení byl stěžovatel stoprocentně úspěšný.

Proto žalobce–stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasil s postupem odvolacího soudu, který snížil náhradu nákladů za toto další řízení tak, že odpovídá pouze částečnému úspěchu stěžovatele ve věci. (Ačkoliv měl plný úspěch.) Navíc tento postup nijak neodůvodnil.

Nález Ústavního soudu

Ústavní soud ve svém nálezu spis. zn. I. ÚS ze dne 9. 3. 2021 připomenul, že pokud obecné soudy rozhodnou o náhradě nákladů řízení v rozporu s průběhem sporu a s výrokem ve věci, je to nutno označit za postup, který porušuje právo na spravedlivý proces. A tak tomu bylo i v projednávané věci.

Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci vyjádřená v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., jak jsme si ji shora připomenuli.

Pravidla pro náhradu nákladů při více nalézacích řízení v téže věci

Otázkou, jak aplikovat zásadu úspěchu ve věci v případech, kdy v jedné věci proběhlo více nalézacích řízení (jak je tomu i v nyní projednávané věci), se již několikrát zabýval Nejvyšší soud jako vrcholný justiční orgán. Dospěl přitom k závěru, že úspěch účastníka řízení musí být posuzován pro každé řízení zvlášť, protože musí být přihlédnuto k tomu, co je předmětem řízení v každém z těchto řízení.

Jinými slovy jsou obecné soudy při rozhodování o náhradě nákladů řízení povinny přihlédnout k tomu, zda a jak se předmět řízení původně vymezený žalobou anebo jinými procesními úkony v jeho průběhu změnil, a podle toho také posuzovat míru úspěchu účastníků v konkrétním řízení.

Předmět navazujícího, druhého nalézacího řízení

Odvolací soud rozhodl nepředvídatelně, zhodnotil Ústavní soud, když z tohoto výkladového a aplikačního standardu vybočil a stěžovateli snížil přiznanou náhradu nákladů za druhé nalézací řízení.

Předmětem dalšího řízení totiž po vyhlášení prvního rozsudku nalézacího soudu (soudu prvního stupně) – tj. předmětem odvolacího, dovolacího a druhého nalézacího řízení – zůstala pouze žalovaná částka ve výši 83 861,74 Kč s příslušenstvím, která byla v konečném důsledku stěžovateli přiznána jak vyhovujícím výrokem nalézacího soudu, tak i potvrzujícím výrokem odvolacího soudu.

Stěžovatel tak měl v dalším řízení s takto vymezeným předmětem plný úspěch, nikoliv pouze částečný, jak chybně ve vztahu k druhému nalézacímu řízení dovodil odvolací soud. (Dalším nedostatkem rozhodnutí odvolacího soudu je opomenutí zahrnout do nákladů řízení také stěžovatelem uhrazený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 6218 Kč. Soudní poplatek je přitom jedním z druhů nákladů řízení.) Proto Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a zrušil výrok II. napadeného rozsudku odvolacího soudu svým nálezem spis. zn. I. ÚS ze dne 9. 3. 2021.

Jak v praxi: Už víte, kdy se jako vítěz ozvat

Samozřejmě, uvedené pochybení (v popisovaném případě) bylo důsledkem nesprávného postupu soudu. Ovšem nedošlo by nejspíš k němu, kdyby žalobci byla přiznána celá původně vymáhaná částka, kdyby tedy zaznamenal z celkového pohledu plný úspěch v řízení.

Ale ne každý soudní spor končí jednoznačným-plným úspěchem (vítězstvím) jedné ze stran. Stejně tak ne každý spor proběhne takříkajíc jednokolově – aby byl uzavřen již soudem prvního stupně nebo aby se jím sice zabývalo více soudních stupňů, a to soud nalézací – prvního stupně, odvolací soud a případně i dovolací soud – Nejvyšší soud, avšak aby to tím skončilo.

skoleni_15_4

Mnohý soudní spor proběhne takříkajíc vícekolově, když kupř. Nejvyšší soud zruší rozhodnutí nižšího soudu a znovu pak proběhne nalézací řízení před soudem prvního stupně nebo odvolací řízení. (Nebo když Ústavní soud zruší rozhodnutí obecných soudů.)

Ilustrovali jsme si tedy, jak má být správně v takovém případě rozhodnuto o náhradě nákladů soudního řízení. Když už musí vítěz sporu, byť měl jen úspěch částečný, a ne plný, absolvovat složité soudní řízení – opakovaně před soudy více stupňů, ať aspoň netratí na náhradě nákladů řízení.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).