Hlavní navigace

Jak si vzájemně se zaměstnavatelem odpovídáte za škodu?

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Jak posoudit požadavky na odškodnění újmy na zdraví? Jak vypočítat poúrazovou rentu někomu, kdo ji nechtěl, ač na ni měl nárok? Jak se hodnotí psychická újma na zdraví? A naopak jak moc odpovídáte za škodu zaměstnavateli vy, když vám dal šéf protiprávní příkaz?

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

V 7. přehledu judikatury – významných soudních rozhodnutí vrcholných soudních instancí z roku 2018, které autoritativně vykládají zákoník práce a další právní předpisy, se zaměříme na odpovědností vztahy, především na otázky odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci při výkonu práce, a to škodu na zdraví. Pokud jsme o případu referovali samostatně, najdete v článku odkaz na původní článek, a nově též, jak jste mnozí z vás požadovali, i přímý odkaz na plné znění soudního rozhodnutí, abyste si jej nemuseli sami vyhledávat.

Musí být nahrazena i škoda v důsledku pooperačních komplikací při léčení pracovního úrazu

Ústavní soud se v nálezu spis. zn. I. ÚS 2283/17, ze dne 28. 8. 2018, vyslovil, na rozdíl od obecných soudů, které před ním případ řešily, kladně k požadavku (nároku) na odškodnění újmy na zdraví v důsledku pooperačních komplikací zaměstnance po pracovním úrazu v rámci jeho odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem a k otázkám příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem škodou.

Jestliže v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání je z hlediska lékaře souvislost mezi úrazem nebo nemocí a konečným zdravotním stavem zaměstnance zjevná, musí podle Ústavního soudu existovat zvláště dobré důvody pro to, aby tomu tak nebylo i z hlediska soudce. ÚS odmítl závěr obecného soudu o „přerušené příčinné souvislosti“ jako unáhlený, když lapidárně řečeno shledal, že je zřejmé, že nebýt úrazu poškozeného, nebylo by jeho operace.

Nebýt operace, tak by poškozený neonemocněl infekcí. Nebýt infekce, tak by nezemřel. Příčinná souvislost – úraz – operace – infekce – smrt je zcela zřejmá. Infekci zlatým stafylokokem nelze považovat za „vnější“ objektivní skutečnost, je to poměrně obvykle se vyskytující komplikace při operativní léčbě úrazů.

Jak spočítat výši poúrazové renty v době, kdy je poživatel uchazečem o zaměstnání, jestliže ji dříve nepobíral

Jestliže se v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání snížila zaměstnancova schopnost pracovat, tudíž i jeho příjem, přiznává se mu dlouhodobé odškodnění v podobě poúrazové renty, kterou se mu dorovnává, nahrazuje ušlý výdělek. Kompenzuje zaměstnanci škodu spočívající ve výši rozdílu mezi výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.

Tato náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší ve smyslu § 271b odst. 3 zákoníku práce i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. (To jsou případy zaměstnanců, kterým nebyl přiznán invalidní důchod 3. stupně, ale jen 1. nebo 2. stupně nebo žádný důchod, nenašli žádnou vhodnou novou práci a skončili jako uchazeči o zaměstnání registrovaní úřadem práce.)

Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náleží poškozenému zaměstnanci také tehdy, jestliže mu nárok na tuto náhradu vznikl, avšak z různých důvodů náhradu „nepobíral“, určil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2086/2018, ze dne 15. 8. 2018

A tak nemůže být zaměstnanec zvýhodněn oproti jiným zaměstnancům, kteří si rentu vyřídili hned, jen proto, že on ji od počátku nároku nepobíral, ač ji pobírat mohl. Není totiž žádný rozumný důvodu činit rozdíl mezi tím, zda zaměstnanec předtím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti skutečně pobíral, nebo zda na ni sice měl nárok (tento nárok mu vznikl vždy, pokud pro následky pracovního úrazu vykonával jinou méně placenou práci), ale z různých důvodů jej neuplatnil, nebo mu náhrada z různých důvodů nebyla vyplácena.

Jinak by totiž byli neopodstatněně zvýhodněni zaměstnanci, kteří náhradu, na niž jim vznikl nárok, z různých důvodů nepobírali, pak by se jim za dosahovaný výdělek počítala jenom minimální mzda. V rámci dorovnání původního výdělku by se jim proto počítalo a odečítalo od současných příjmů méně, a tak by získali vyšší rentu. Podrobné zdůvodnění rozhodnutí NS najdete pochopitelně v odůvodnění rozsudku.

Jak je těžké získat odškodnění za psychickou újmu na zdraví v zaměstnání, psychiatrické onemocnění, třeba v důsledku stresujícího tzv. bossingu nadřízeného

Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 5. 2018, spis. zn. 21 Cdo 2738/2017, připomenul, že dlouhodobý stres v práci v důsledku šikany nadřízenými, který je příčinou duševního (psychického) onemocnění zaměstnance, nelze považovat za pracovní úraz, neboť nejde o úrazový děj, a proto nejsou splněny předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem.

Nicméně je ještě třeba zabývat se otázkou, zda nejsou splněny podmínky odpovědnosti zaměstnavatele zaměstnanci za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem, popřípadě podmínky odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, která zaměstnanci vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

Jenže za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu.

Aby bylo možno získat od zaměstnavatele odškodnění, je třeba soudu prokázat, že nadřízení, kteří zaměstnance stresovali či přímo šikanovali, jednali v příčinné souvislosti s poškozením zdraví zaměstnance proti dobrým mravům úmyslně, tj. v přímém, nebo nepřímém úmyslu způsobit žalobci škodu. Jinak není nárok na odškodnění psychické újmy.

O konkrétním případu stresovaného zaměstnance jsme psali v článku Újma na zdraví v důsledku šikany v práci není pracovní úraz. Přesto lze peníze vysoudit a o dalších podobných případech a o tom, jak je složité prokázat psychickou šikanu v práci a získat odškodnění za ni, pak v článku Jak se bránit šikaně v práci? Co vás čeká za úskalí, když se obrátíte na soud? 

Když splníte protiprávní příkaz šéfa a vznikne škoda, i tak ji musíte nahradit, vaše odpovědnost však může být zmírněna, ale ne zcela zrušena

Je-li zaměstnanci vydán pokyn, který není v souladu s právními předpisy, není zaměstnanec povinen takový pokyn splnit.

Jestliže však zaměstnanec přesto takový pokyn splní a zaměstnavateli tím vznikne škoda, zaměstnanec za ni odpovídá podle § 250 zákoníku práce, avšak současně je na místě poměrné omezení odpovědnosti zaměstnance z důvodu spoluodpovědnosti zaměstnavatele ve smyslu § 250 odst. 2 zákoníku práce.

Tak to připomenul Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 3157/2017, ze dne 12. 9. 2018.

Tiply_tip_2019

O případu jsme informovali v článku Na příkaz šéfa utrácela firemní peníze pro soukromé účely. Ukončila s ním vztah, tak jí to dal uhradit.

Autorský text prošel redakční (editorskou) úpravou, a proto jeho případné nepřesnosti a chyby mohou být způsobeny redakcí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).