Hlavní navigace

Jak se z bezúročné půjčky 32 000 Kč stal dluh 138 000 Kč plus úroky

12. 3. 2019
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Nač si musíte dát pozor, když dlužník s věřitelem rekapituluje nesplácení svého dluhu? Dohaduje se třeba nový splátkový kalendář? Co je to narovnání a jaká má pravidla? Kdy lze počítat úroky z úroků a smluvní pokutu ze smluvní pokuty? Jak se vyhnout placení úroků z úroků?

Dlužník a věřitelka uzavřeli 3. 9. 2013 smlouvu o půjčce, na jejímž základě si dlužník půjčil od věřitelky bezúročně částku 32 000 Kč. Dlužník se zavázal ji splatit do půl roku – nejprve 5 měsíčních splátek po 2000 Kč a posléze šestou a poslední splátku ve výši 22 000 Kč (se splatností 2. 3. 2014). Tedy nic nemravného, žádné nemravné úroky, natož lichva. Naopak vcelku slušná, vstřícná krátkodobá překlenovací půjčka.

Ujednána byla tzv. ztráta výhody splátek. Oč jde, jsme si vysvětlovali na pozadí jednoho soudně projednávaného případu, viz Musíte platit dluhy i v sobotu, v neděli nebo o svátcích? Kdy ztrácíte výhodu splátkového kalendáře? 

Zjednodušeně řečeno jde o to, že když jako dlužník neuhradíte řádně a včas jednu splátku, ztrácíte výhodu splátkového kalendáře. Což znamená, že se celý dluh stává splatný najednou. Zase tedy nic mimořádného lichvářského, nemravného, jen standardní ochrana znalého věřitele podle zákona.

Pro případ prodlení s vrácením dluhu se tento dlužník zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,4 % denně z dlužné částky – to už je, pravda, hodně vysoká sankce, ale nikoliv automaticky nemravná a neplatná, a zákonný úrok z prodlení.

Na čem se nově dlužník a věřitel dohodli

Kdyby dlužník vše splatil, jak měl, nebylo by o čem psát. Pochopitelně tedy dluh nesplatil, proto se případem zabýváme. Účastníci smlouvy nešli hned k soudu. Spor ohledně splatnosti a skutečné výše dluhu k určitému datu vyřešili dne 19. 11. 2015 uzavřením dohody o narovnání podle § 1903 občanského zákoníku (NOZ). Podle § 1903 odst. 1 NOZ dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné.

Věřitelka tedy nebyla žádný vymahačský šíbr, vždyť uplynul jeden rok a 8 měsíců od doby, kdy půjčka měla být zcela splacena, takže dlužník měl dost času problém řešit. A nežádala ani okamžitou splatnost půjčky s ohledem na nedodržení splátkového kalendáře. V uzavřené dohodě o narovnání byly, jak tomu obvykle bývá, zrekapitulovány stávající pohledávky věřitele za dlužníkem:

  • pohledávka na zaplacení jistiny dluhu ve výši 32 000 Kč,
  • pohledávka na zaplacení smluvní pokuty od 4. 10. 2013 do 19. 11. 2015 v kapitalizované výši 99 328 Kč,
  • pohledávka na zaplacení úroku z prodlení z částky 32 000 Kč od 3. 10. 2013 do 19. 11. 2015 v kapitalizované výši 5483,70 Kč.

Účastníci dohody o narovnání se dohodli, že všechny tyto dosavadní závazky dlužníka se nahrazují novým závazkem dlužníka zaplatit věřiteli částku 136 800 Kč nejpozději do 24. 11. 2015. Pro případ prodlení se splněním nového závazku se dlužník zavázal zaplatit věřitelce smluvní pokutu ve výši 0,4 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dne 19. 11. 2015 uzavřeli účastníci rovněž dohodu o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti formou notářského zápisu.

Co bylo exekučně vymáháno

Dlužník ale zase nezaplatil a nesplnil závazek z dohody o narovnání. A proto začala oprávněná věřitelka 3. 10. 2016 v exekuci vymáhat:

  1. jistinu ve výši 136 800 Kč s příslušenstvím (tj. s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 136 800 Kč od 25. 11. 2015 do zaplacení),
  2. smluvní pokutu 0,4 % denně z částky 136 800 Kč za dobu od 25. 11. 2015 do 29. 9. 2016 v kapitalizované výši 169 632 Kč s příslušenstvím (tj. s úroky z prodlení od 25. 11. 2015 do zaplacení).

Kdo nezná zákon a neplní závazky, ať se neodvolává na dobré mravy

Sporný případ se dostal k Nejvyššímu soudu, aby posoudil zejména dvě otázky:

  • zda se ujednání ve smlouvě o narovnání, podle něhož je dlužník v případě prodlení se splněním (nového) peněžitého dluhu povinen platit věřiteli úrok z prodlení, zjevně příčí dobrým mravům jen proto, že narovnáván byl závazek, jehož titulem byly kapitalizované úroky z prodlení se splněním dluhu z půjčky,
  • zda se ujednání o smluvní pokutě v denní sazbě 0,4 % z dlužné částky, jíž je zajištěn závazek zaplatit dluh z dohody o narovnání, zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu § 588 NOZ jen proto, že narovnáván byl závazek, jehož původním titulem byla kapitalizovaná smluvní pokuta sjednaná pro případ porušení závazku ze smlouvy o půjčce.

Zjednodušeně řečeno NS ČR se vyjádřil, zda lze po narovnání počítat úroky z prodlení nebo smluvní pokutu právě z úroků z prodlení nebo ze smluvní pokuty čili sankci ze sankce.

Co je to narovnání

Nejvyšší soud ve svém usnesení (spis. zn. 33 Cdo 5793/2017 ze dne 28. 11. 2018) obecně připomněl, že narovnání upravuje pochybný nebo sporný právní poměr. Takový poměr sice narovnáním zaniká, ale dosavadní závazek nahradí závazek nový, který vyplývá z narovnání.

Hlavním účelem narovnání je odstranit spornost práv mezi stranami. Zajišťovací a preventivní funkce narovnání se projevuje i v tom, že se chrání dobrá víra účastníka v právo narovnáním nabyté. Narovnání přitom může, ale nemusí vést k faktické změně práv a povinností subjektů závazkového vztahu.

Protože narovnáním se odstraňují pochybnosti a spornost práv a povinností, můžete vy a věřitel svůj závazek narovnat i tak, že se dohodnete na stejném obsahu, jaký měl závazek dosavadní. I když však obsah závazku bude po narovnání stejný, bude právním důvodem vzniku závazku dohoda o narovnání, nikoli původní právní důvod.

Nejvyšší soud se k právnímu institutu narovnání obecně vyjádřil v mnoha svých rozhodnutích (jde např. o rozsudky ze dne 26. 2. 2009, spis. zn. 33 Odo 1560/2006, ze dne 31. 1. 2012, spis. zn. 28 Cdo 4103/2010, a ze dne 29. 4. 2010, spis. zn. 33 Cdo 4413/2007, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2013, spis. zn. 33 Cdo 278/2012).

Přijal a odůvodnil závěr, že narovnání je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Účelem narovnání není zjistit, jak se věci ve skutečnosti mají, ale předejít dalším nesrovnalostem nebo sporům tím, že původní závazek, v němž se sporné právo vyskytlo, se zruší a nahradí závazkem novým, přičemž nemusí pak vždy ani dojít k faktické změně rozsahu vzájemných práv a povinností účastníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, spis. zn. 33 Odo 1089/2005).

„Čo bolo, to bolo, terazky som majorom“ čili nové nároky věřitele

A proto také NS ČR zkritizoval, že nižší soud dohodu o narovnání neposuzoval z hlediska mravnosti jejích ujednání jako samostatný nově vzniklý závazkový právní vztah (nerespektoval novost právního titulu), nýbrž dohodu dělil, resp. vracel se k původním závazkům, které však již zanikly (a byly touto dohodou nahrazeny), a prostřednictvím zaniklých práv a povinností pak poměřoval ujednání zajišťující závazek dlužníka z dohody o narovnání korektivem dobrých mravů.

Je-li však původní závazek zrušen, konstatoval NS ČR, nemůže být hodnocen, resp. nemůže k němu být nadále přihlíženo. Zanikl-li tedy závazek dlužníka platit oprávněné věřitelce smluvní pokutu za nesplnění povinnosti vrátit půjčku ve sjednané lhůtě, nelze hovořit o smluvní pokutě ze smluvní pokuty. A zanikla-li jeho povinnost platit úroky z prodlení s vrácením půjčky, nepřichází v úvahu anatocismus (čili braní úroků z úroků). Za situace, kdy dohoda o narovnání způsobuje zánik dosavadních práv a povinností, namísto kterých vznikají práva a povinnosti nové, nemůže obstát námitka o sjednání nepřípustného anatocismu. A to jestliže ve vztahu k částce, která původně představovala úroky z prodlení, došlo k zániku tohoto závazku a ke vzniku závazku nového ve shodné částce. Zvažovat lze pouze, zda s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem posuzovaného případu není smluvní pokuta sjednaná v dohodě o narovnání nepřiměřená.

NS ČR proto odmítl, že dohoda o narovnání je neplatná v části, jíž se dlužník zavázal zaplatit věřitelce smluvní pokutu z kapitalizované smluvní pokuty, tj. z částky 99 328 Kč, stejně jako z kapitalizovaných úroků z prodlení, které dospěly dne 19. 11. 2015 (z částky 5472 Kč), neboť je nemravné zajišťovat sankci další sankcí.

Jak případ dopadl

Z usnesení Nejvyššího soudu ČR (spis. zn. 33 Cdo 5793/2017, ze dne 28. 11. 2018) vyplývá, že jestliže ve vztahu k částce, která původně představovala úroky z prodlení, došlo dohodou o narovnání mezi věřitelem a vámi k zániku tohoto závazku a ke vzniku závazku nového ve shodné částce – jestliže tedy byly úroky z prodlení ke dni sjednání dohody spočítány a sečteny – a tato výsledná částka úroků byla připočtena k jistině dluhu a společně nově úročena dohodnutými úroky, nemůžete se bránit námitkou o sjednání nepřípustného anatocismu (braní úroků z úroků).

skoleni_15_4

Narovnání je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. I když však obsah závazku bude po narovnání stejný, bude právním důvodem vzniku závazku dohoda o narovnání, nikoli původní právní důvod. Je-li tak původní závazek zrušen, nemůže být hodnocen, resp. nemůže k němu být nadále přihlíženo.

Autorský text prošel redakční (editorskou) úpravou.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).