Radost z pohádkového zbohatnutí může lehce zkazit zjištění, že patnáct procent ze zisku se odvádí státu. Zjistili jsme, jakými pravidly se danění řídí a proč u virtuálních měn neplatí tříleté období, po kterém se nedaní zisky z investic.
V době, kdy cena bitcoinu i některých dalších virtuálních měn roste „do nebes“, bude řada lidí vybírat zisky. Radost z pohádkového zbohatnutí, když jen letos bitcoin zvýšil svou hodnotu na zhruba patnáctinásobek, může mírně zkazit zjištění, že zisk z bitcoinu podléhá dani z příjmů. Ta tvoří 15 procent z rozdílu nákupní a prodejní ceny.
Pokud vás napadá, že mají výhodu ti, kdo bitcoiny drží déle jak tři roky, tak se pletete. Finanční správa totiž na virtuální měny pohlíží jako na věc, což v praxi znamená, že se na ně nevztahuje takzvaný časový test, který platí u jiných investic. I po třech letech držení tak zisk z virtuálních měn – na rozdíl třeba od akcií – není od daně z příjmů osvobozen.
Měšec.cz zjišťoval podmínky danění u Generálního finančního ředitelství a přináší základní pravidla.
Aby byl zisk z virtuálních měn správně zdaněn, je třeba si nejdříve určit, co vlastně bitcoin a jeho alternativy jsou. Finanční správa vychází ze stanovisek České národní banky, a tak jsou pro účely zdanění virtuální měny věci.
Zároveň ale finanční správa připouští, že situace není zcela jasná, protože jde o problematiku, na kterou nemyslí současné zákony. V případě sporu tak o konečném stanovisku budou rozhodovat až soudy.
Vysvětlení Petry Petlachové, mluvčí Generálního finančního ředitelství:
Bitcoiny (obecně všechny virtuální měny) finanční správa považuje z pohledu českého soukromého práva za věc v právním smyslu, a to za věc nehmotnou, movitou a zastupitelnou.
Z dostupných stanovisek ČNB vyplývá, že bitcoiny nejsou bezhotovostní peněžní prostředky ani elektronické peníze, nákup nebo prodej bitcoinů na vlastní účet nepředstavuje žádnou z platebních služeb ani bezhotovostní obchod s cizí měnou podle zákona o platebním styku (č. 284/2009 Sb.). Směna bitcoinů za oficiální měnu nenaplňuje znaky směnárenského obchodu a bitcoiny nevykazují ani znaky investičního nástroje – nemají povahu ani cenného papíru ani derivátu.
Generální finanční ředitelství ve svých odpovědích vyjadřuje názor na problematiku, která není konkrétně řešena současně platnou legislativou, a upozorňuje, že vznikne-li při aplikaci ustanovení zákona o daních z příjmů interpretační nejasnost, případně pochybnost, zda nedochází ke kolizi s jinou normou stejné nebo vyšší právní síly, může konečný a závazný závěr učinit pouze příslušný soud.
Finanční správa připomíná, že se nemá danit jen zisk z obchodování s virtuálními měnami, ale také třeba zisk z případného těžení. To, podle jakých paragrafů a do jakých kolonek daňového přiznání se zisk z virtuálních měn zaznamenává, se pak určuje na základě toho, jestli jste ho dosáhli v rámci svého podnikání, nebo jako „prostá“ fyzická osoba.
Vysvětlení Petry Petlachové, mluvčí Generálního finančního ředitelství:
Z daňového hlediska lze konstatovat, že pokud používání bitcoinů generuje příjmy, je potřebné u transakcí s nimi určit, jestli podléhají zdanění, a pokud ano, pak určit i způsob zdaňování. Používání bitcoinů se přitom neomezuje jen na platbu za zboží nebo službu, bitcoiny jsou též tzv. těženy, směňovány za zákonné peníze a naopak (mezi jednotlivci, v tzv. směnárnách nebo ve speciálních automatech).
Zdanitelným příjem je zpeněžení vytěžených bitcoinů nebo jejich směna za jiné zboží nebo služby. Příjem dosažený prodejem bitcoinů může být u fyzických osob předmětem daně jako příjem podle § 7 zákona o daních z příjmů (příjem ze samostatné činnosti), pokud je dosahován podnikatelem ve smyslu § 420 OZ v rámci jeho činnosti, resp. umístěn v jeho obchodním majetku, nebo jako příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů (tzv. ostatní příjem).
Výdaje se řídí obecnými pravidly, u ostatních příjmů je to podle § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů cena, za kterou poplatník věc prokazatelně nabyl (důkazní břemeno zde nese poplatník), a platí, že k hodnotě vlastní práce poplatníka na věci, kterou si sám vyrobil nebo vlastní prací zhodnotil, se při stanovení výdajů nepřihlíží. U příjmů ze samostatné činnosti se postupuje podle § 24 zákona o daních z příjmů.
Zjednodušeně lze tedy říci, že v případě příjmů ze samostatné činnosti (§ 7 zákona o daních z příjmů) se od příjmů odečtou veškeré výdaje vynaložené v souladu se zákonem o daních z příjmů na jejich dosažení, zajištění a udržení. V případě ostatních příjmů (§ 10 zákona o daních z příjmů), lze pak uplatnit pouze výdaje vynaložené na dosažení příjmu, přičemž v rámci jednoho druhu příjmu (v tomto případě příjem z „obchodování s kryptoměnami“) lze kompenzovat zisky se ztrátami z jednotlivých transakcí v rámci tohoto druhu příjmu. V rámci zdaňovacího období lze však výdaje uplatnit pouze do výše příjmů.
Když držíte třeba akcie déle jak tři roky, jejich následný prodej už je od daně osvobozen. U virtuálních měn to ale neplatí.
Vysvětlení Petry Petlachové, mluvčí Generálního finančního ředitelství:
Takzvaný časový test podle § 4 odst. 1 písm. x) zákona o daních z příjmů se vztahuje na cenné papíry – od daně se osvobozuje příjem z úplatného převodu cenného papíru, přesáhne-li doba mezi nabytím a úplatným převodem dobu tří let. Virtuální měny nejsou cenné papíry, proto nelze toto ani jiné osvobození uplatnit.
U příležitostného příjmu platí, že je od daně osvobozen, pokud příjmy z něj nepřesahují 30 tisíc korun za rok. To ovšem není případ virtuálních měn.
Vysvětlení Petry Petlachové, mluvčí Generálního finančního ředitelství:
Příjem z prodeje virtuální měny podléhá u fyzické osoby, která není podnikatelem (tzn. nemá virtuální měnu zahrnutou do obchodního majetku), zdanění podle § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Nejedná se o příjem z příležitostné činnosti (§ 10 odst. 1 písm. a) ZDP), nelze tedy uplatnit osvobození podle § 10 odst. 3 písm. a) ZDP. Poplatník podává daňové přiznání při splnění podmínek daných v ust. § 38g ZDP.
Jedna věc je povinnost zdanit, druhá věc je praxe. Připomeňme zde rovnou, že při nepřiznání daně a při případném doměření od finanční správy se jednak platí penále ve výší 20 procent z doměřené daně, a navíc se z této daně platí ještě úrok z prodlení ve výši 14 procent plus repo sazba ČNB (momentálně 0,5 %).
Má finanční správa nějaké nástroje, které jí umožňují hlídat tok peněz z virtuálních měn? Může tedy nějak kontrolovat, jestli lidé skutečně zisky z virtuálních měn daní? Například banky jí nemusí hlásit pohyb peněz na účty svých klientů z burz, kde se virtuální měny obchodují.
Finanční správa nemá přehled o tom, kolik už lidé v Česku odvedli na dani z příjmů ze zisku z virtuálních měn. Takovouto statistiku nevedeme; z daňových přiznání není primárně seznatelné, zda jsou příjmy v podobě virtuálních měn součástí příjmů, uvedených v daňovém přiznání,
vysvětluje Petlachová.
Transakce s virtuální měnou ale finanční správa vnímá jako rizikové, což se projevuje například v praxi ručení při odvádění DPH.
Vysvětlení Petry Petlachové, mluvčí Generálního finančního ředitelství:
Jak vyplývá z právního řádu ČR, není finanční správa nadána pravomocí (a tudíž ani nástroji) „hlídat toky peněz z virtuálních měn“. Finanční správa primárně vykonává správu daní, při jejímž výkonu využívá všech možností, nástrojů a institutů, které jí jsou právním řádem ČR svěřeny. V situacích, kdy je finanční správou detekován (ať již z vlastní činnosti, či z činnosti další orgánů či třetích osob) pohyb finančních prostředků, který vzhledem k okolnostem konkrétního případu (skutkové situace) může být rozhodný pro správu daní, dochází ze strany správce daně v rámci výkonu jeho kompetencí k vyhodnocení této situace, a to obecně bez ohledu na skutečnost, zda tento pohyb souvisí s přesuny (koupě, prodej atd.) tzv. virtuálních měn či jiného zboží nebo služeb.
Právní řád ČR neukládá povinnost bank hlásit finanční správě pohyby peněz na účtu svých klientů z burz, kde se virtuální měny obchodují. Uvedené však neznamená, že banky nemají jiné ohlašovací a procesní povinnosti při detekci podezřelých obchodů (transakcí), a to bez ohledu na skutečnosti, které tyto obchody provázejí (např. zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v účinném znění).
Používání virtuálních měn při obchodních transakcích bylo s ohledem na princip jejich fungování vyhodnoceno do budoucna jako rizikové, a to zejména s ohledem na jejich možné zapojení do karuselových podvodů. Z tohoto důvodu došlo s účinností od 1. 7. 2017 k rozšíření okruhu situací vymezených v ustanovení § 109 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, při kterých příjemce zdanitelného plnění ručí za daň nezaplacenou jeho poskytovatelem, a to o případ, kdy úplata za plnění je poskytnuta (byť jen částečně) virtuální měnou.
Mohlo by vás také zajímat: Projděte si, jak se vyrábí diamantový šperk
