Pokud se chceme hospodářský rozvíjet, musíme umět bojovat proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. To je důvod, proč byla zejména v rámci OSN a EU přijata řada opatření a postupů, která slouží jako základ pro úspěšné boj proti praní špinavých peněz.
Opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, přijímaná na mezinárodní úrovni, jsou následně zapracovávána do právních řádů jednotlivých států a ani Česká republika v tom samozřejmě není výjimkou – u nás platí zákon č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
Pod pojmem „legalizace výnosů z trestné činnosti“ (jinak také „legalizace výnosů“, „praní špinavých peněz“, „praní peněz“ nebo „money laudering“) se rozumí úmyslné jednání, které zakrývá nezákonný původ jakéhokoli výnosu z trestné činnosti a které se současně snaží vzbudit zdání, že se jedná o příjem nebo o majetek, získaný v souladu s platnými zákony.
Toto jednání spočívá například:
- v přeměně nebo převodu majetku s vědomím, že pochází z trestné činnosti, za účelem jeho utajení nebo zastření jeho původu nebo za účelem napomáhání osobě, která se účastní páchání takové činnosti, aby unikla důsledkům svého jednání,
- v utajení nebo zastření skutečné povahy, zdroje, umístění, pohybu majetku nebo nakládání s ním nebo změny práv, vztahujících se k majetku, s vědomím, že tento majetek pochází z trestné činnosti,
- v nabytí, držení, použití majetku nebo v nakládání s ním s vědomím, že pochází z trestné činnosti,
- ve zločinném spolčení osob nebo v jiné formě součinnosti za účelem výše uvedených jednání.
Výnosem z trestné činnosti se pak rozumí jakákoli ekonomická výhoda z jednání, které vykazuje znaky trestného činu.
Protože významná část finančních prostředků zločineckých organizací prochází přes bankovní účty, hrají nezastupitelnou roli v boji proti zločincům i teroristům také obchodní banky. Aby mohly úspěšně plnit svoje úkoly, které z toho vyplývají, musí se opírat o interní „Systém vnitřních zásad pro boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti“ a také o vlastní politiku „Poznej svého klienta“.
Vlastní boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti v podmínkách každé obchodní banky spočívá především v:
- definování, kteří klienti jsou podezřelí nebo pro danou obchodní banku dokonce nežádoucí,
- definování, které obchody prováděné klienty je nutné považovat za podezřelé,
- pečlivé identifikaci všech svých klientů, ať již chtějí přímo využívají bankovní služby nebo „pouze“ právo disponovat s prostředky na účtech nebo s obsahem safesových schránek jiných klientů, a to již před uzavřením příslušných „smluv o poskytování bankovních služeb“,
- sledování stávajících klientů a jejich obvyklých obchodů, na jehož základě pak mohou určit, které jejich obchody jsou pro konkrétního klienta neobvyklé,
- stanovení pracovních postupů pro případ, kdy bankovní úředník detekuje podezřelého klienta nebo podezřelý obchod,
- takovém zabezpečení jednotlivých produktů a služeb, aby nemohly být zneužívány pro legalizaci výnosů z trestné činnosti, resp. pro financování teroristických akcí,
- v pečlivém výběru vlastních zaměstnanců a v jejich pravidelném proškolování v oblasti interních pracovních postupů, přijatých bankou pro boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a proti financování terorismu.
Obchodní banky rovněž využívají specializované programové vybavení, které příslušné pracovníky upozorní na podezřelé klienty a na podezřelé obchody. Úspěšné využívání tohoto software je založeno na kompletní, aktuální a co nejpečlivěji vedené počítačové databázi klientů a jimi využívaných produktů a služeb.
Peníze se perou přes off-shore centra
Často jsou výnosy z trestné činnosti „propírány“ přes tzv. off-shore centra. Samotné slovo „offshore“ vzniklo podle společností, které byly zakládány „někde na ostrovech“ nedaleko pobřeží – tedy ve smyslu anglického výrazu „off shore“. Řada ostrovních států (nejčastěji poblíž pobřeží Velké Británie nebo USA) totiž už před mnoha lety nabízela zahraničním investorům mnoho daňových výhod s cílem přilákat zahraniční kapitál. Offshore centrům se rovněž říká „daňové ráje“ (neboli „tax heavens“).
Pojem „offshore centrum“, resp. „offshore podnikání“ tudíž představuje podnikání, které je prováděné v jedné zemi a které se týká podnikatelů, resp. majetku z jiné země, přičemž úřady v prvně zmíněné zemi na toto podnikání z různých důvodů neuvalují daňovou povinnost a ani jej žádným jiným způsobem nezatěžují. Jedná se vlastně o podnikání prostřednictvím od daně osvobozené nebo jinak zvýhodněné zahraniční společnosti.
Charakter a zákonnost offshore podnikání (a samozřejmě nejenom jeho) závisí výhradně na konkrétním podnikateli a na jeho obchodech, a proto není možné automaticky položit rovnítko mezi offshore podnikání a nezákonnou činnost. Motiv velké vzdálenosti a složité dostupnosti informací pochopitelně láká řadu podvodníků pro nezákonné machinace s offshore společnostmi.