Hlavní navigace

Jak řídit rizika našeho investičního portfolia?

10. 7. 2015
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Správné nastavení a znalost vlastní tolerance k riziku je základním prvkem pro vstup do investičního světa. Ukážeme si pět skupin investorů podle jejich tolerance k podstupovaným rizikům.

Mnoho z nás by si rádo začalo řídit vlastní investice, ale může být velmi obtížné určit, kde přesně začít. Budeme využívat akcie, dluhopisy, deriváty, komodity nebo nemovitosti? Měli bychom vstoupit do dlouhé pozice, použít marži či shortovat?

Mohli bychom se samozřejmě ponořit do těchto témat hlouběji přes individuální posouzení, ale pokud se snažíme řídit vlastní rizika, musíme být schopní nejdříve určit, jak moc jsme k riziku tolerantní. Odtud můžeme spravovat vlastní investiční účty, pokud víme, jak velké riziko chceme podstoupit a jak moc aktivně k řízení vlastního investičního portfolia chceme přistupovat.

Stanovení tolerance k riziku

Tolerance k riziku (také averze k riziku) je nesmírně důležitý aspekt při vstupu do investičního světa. V závislosti na našem věku, příjmu, investicích a cílech v této oblasti spadneme do jedné z pěti kategorií rizik. Jedná se o:

  • Velmi agresivní,
  • Agresivní,
  • Balancovaný či vyvážený,
  • Konzervativní,
  • Velmi konzervativní.

Nejjednodušší způsob, jak poznat, do jaké kategorie bychom mohli spadnout, se týká našeho věku. Pokud jsme mladí a právě začínáme naši pracovní kariéru, mohli bychom spadnout do velmi agresivní nebo agresivní kategorie. Pokud jsme starší a blížíme se k důchodovému věku, pak budeme spíše na opačné straně tohoto spektra, a to konkrétně u konzervativní či velmi konzervativní kategorie.

Je dobré si pro sebe udělat dotazník spojený s tolerancí k rizikům, abychom přesně určili, do jaké kategorie spadáme. Řízení rizik má podobně také pět kategorií, ale jsou tam některé drobné odchylky.

Řízení rizik jako velmi agresivní investor

Pokud se kvalifikujeme jako velmi agresivní investor, máme to docela snadné. Obecně řečeno budeme chtít mít všechny naše investice v akciích a žádnou z nich v dluhopisech. Někteří mohou namítnout, že malá část portfolia v dluhopisech je nezbytná, ale pravdou je, že budeme potřebovat dát našemu účtu potenciál k velkému růstu, dokud jsme ještě mladí.

Mít 100 % investic v akciovém portfoliu také znamená, že podstupujeme velká rizika. Chceme-li řídit toto riziko, většina lidí by dala přednost podílovým fondům. Tyto fondy jsou rozprostřeny přes desítky či stovky rozdílných akcií a minimalizují tak riziko, pokud by jedna ze společností zkrachovala, což následně daný fond úplně nezničí. 

Příkladem může být společnost Enron – pokud bychom do ní investovali v jisté době, mohli jsme vydělat velkou spoustu peněz, ale následně bychom všechno ztratili, když společnost zkrachovala. Podílové fondy se snaží v rámci diverzifikace toto riziko minimalizovat, ale nejedná se samozřejmě o aktivní správu investic z naší strany.

Řízení rizik jako agresivní investor

Podobně jako velmi agresivní investor bude mít i investor agresivní velkou část vlastního účtu zainvestovanou do akcií. Nicméně náš účet bude zahrnovat akcie společností s velkou tržní kapitalizací (jedná se o společnosti s dobrým jménem a výkonností, což minimalizuje riziko selhání) a některé dluhopisy. Společnosti s velkou tržní kapitalizací a dluhopisy nám nezaručí rychlý růst jako jiné akcie, ale na druhou stranu v případě, že by byla ekonomika v útlumu, by neměly ztratit tolik na své hodnotě.

Naše největší riziko je podobné jako u velmi agresivního investora. Chceme-li zainvestovat finanční prostředky do podílových fondů, neměli bychom vše ztratit (nebo velkou část) během poklesu trhu. To znamená, že pokud máme firemní akcie, které jsme si nahromadili v průběhu let, může být na čase zapřemýšlet, jestli není na čase prodat některé z akcií a ze získané hotovosti nakoupit něco jiného v rámci redistribuce rizika. Jako agresivní investor budeme mít náš účet složen ze 70 – 90 % z akcií a zbytek budou dluhopisy.

Řízení rizik jako vyvážený investor

Ti z nás, kteří už mají rozjetou pracovní kariéru, ale stále jim chybí jedna či dvě dekády do důchodu, se stanou pravděpodobně vyváženými investory. Nechceme už podstupovat velká rizika a preferujeme spíše stabilní růst. Naše největší riziko je velký pokles trhu (jako byl viděn v letech 2008 a 2009), který by mohl zdevastovat naše investice a způsobit kompletní vyhození našich důchodových plánů, pokud bychom se spoléhali pouze na investice.

V boji proti tomuto riziku sice budeme stále vlastnit převážně akcie, ale také se můžeme začít zamýšlet nad alternativními investicemi. Změna alokace portfolia může znamenat něco mezi 40–70 % v akciích, což by mělo snížit rizika spojená s fluktuací trhu. Při pohledu na graf našich investic bude růst stabilnější, ale zároveň pomalejší při srovnání s našimi agresivními protějšky. Zainvestování zbytku peněz do nemovitostí a drahých kovů nám může pomoci udržet náš účet více v rovnováze, než když by bylo vše zainvestováno tradiční cestou. Zde se samozřejmě nabízí i možnost udržovat část prostředků v hotovosti pro případ potřeby.

Řízení rizik jako konzervativní investor

Když už víme, kdy přesně půjdeme do důchodu, budeme pravděpodobně přesně zapadat do konzervativní skupiny investorů. Nechceme už podstupovat riziko ztráty velké části našeho účtu, ale stále potřebujeme nějaké riziko, abychom rostli rychleji v porovnání s inflací. Alokace portfolia bude tudíž představovat něco mezi 20 – 40 % v akciích.

Tyto akcie budou téměř všechny společností s velkou tržní kapitalizací (a pravděpodobně budou vyplácet dividendu), což udrží nízkou volatilitu. Naše riziko se změní z rizika ztráty peněz na riziko, že náš účet neporoste dostatečně rychle. Bez agresivních akcií náš účet sice neporoste tak rychle, ale na druhou stranu ani tolik nepoklesne v průběhu recesí. Naštěstí v tomto období života jsou hlavní náklady již spíše minulostí (hypotéka je splacená, děti už dokončily vysokou školu a podobně), a proto můžeme bez obav věnovat více z našeho příjmu do investování.

Řízení rizik jako velmi konzervativní investor

V době odchodu do důchodu by měl být náš účet velmi konzervativní. Budeme chtít podstupovat velmi malé riziko a naším cílem bude spíše především zachování hodnoty našich peněz než touha po velkém růstu, což znamená držení kroku s tempem a vývojem inflace. Pro eliminování rizika bude náš účet obsahovat maximálně 20 % akcií. Nejkonzervativnější léta tudíž budou cca 5 let před vstupem do důchodu a 5 let po něm. Během těchto let bychom si neměli dovolit ztratit peníze, dokud si nenastavíme životní styl v důchodu a naše příjmové potřeby. Po několika letech v důchodu na sebe můžeme znovu brát zvýšenou míru rizika. Je dobré poznamenat, že ve věku 80 a více let již nebudeme utrácet jako dříve a naše životní hodnoty a cíle budou pravděpodobně úplně jiné než před 50 lety.

skoleni_15_4

Toleranci k riziku je potřeba přehodnocovat

Jak velké riziko jsme ochotní přijmout, je klíčem k budování portfolia, které bude vyhovovat našim potřebám, ale toto nemůžeme vyhodnotit pouze jednou za celý život. Každý rok nebo dva bychom měli přehodnotit toleranci k riziku. Pak bychom měli přizpůsobit naše investiční portfolio aktuálním potřebám, aby bylo v souladu s naší averzí k riziku. Cíle každého z nás v této oblasti jsou jiné, takže berme tyto typy pro řízení rizik spíše obecněji, protože určitě nebudou fungovat u každého. U některých z nich bude potřeba větší snahy a u některých zase naopak méně. Najděme vhodnou investiční strategii právě pro nás a založme naše investování spíše na logice než na emocích. Hodně štěstí a šťastnou cestu!

Inspirace z originálního článku od Seana Bryanta.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se zajímá o témata spojená s kapitálovými trhy.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).