Je mi fuk co bude až mi bude pětašedesát.
Jestli se odchodu do důchodu dožiju, pokud ho zase neprodlouží, tak mi nepomůže ani ta tisícovka měsíčně dnes. Navíc dnes pro mě má mnohem větší hodnotu právě ta tisícovka měsíčně.
Penzijko mám jen proto, že můj zaměstnavatel mi na něj dává peníze, které by mi jinak nedal. Takže si dávám svých minimálních 100,- a zaměstnavatel mi posílá 1000,- a někdy i víc.
Ale nějak mám pocit, že tam ty peníze dlouho nebudou. Jestli se ta krize prohloubí, tak po těch prostředcích sáhnu. Už teď máme co dělat, abychom to měsíčně s dětmi utáhli. P.S. jsme běžní středoškolsky vzdělaní lidé, bydlící v paneláku.