Hlavní navigace

Itálie potřebuje silnou vládu

Jan Vejmělek

Patový výsledek italských parlamentních voleb představuje výrazné zvýšení nejistoty, a to nejenom pro samotnou Itálii, ale i pro Evropskou měnovou unii jako celek.

Doba čtení: 1 minuta

Sdílet

Přeci jenom Itálie je třetí největší ekonomikou eurozóny. Bez vlády mající podporu obou parlamentních komor nebude možné pokračovat v reformních snahách „úřednického“ premiéra Montiho. A že jsou reformy nezbytné, je nasnadě.

Od počátku globální finanční krize poklesl reálný HDP Itálie o 7 % a zaniklo 670 tisíc pracovních míst. Veřejný dluh raketově narostl na současných 127 % HDP a je třetí nejvyšší mezi zeměmi OECD. Slabý potenciál ekonomiky zejména kvůli nízké produktivitě, obrovským byrokratickým překážkám a korupci pak ohrožuje udržitelnost zadlužení země.

Itálii a jejím tradičním (méně kapitálově náročným) odvětvím se nepodařilo v posledních dvou dekádách vypořádat se s efekty globalizace a intenzivnější mezinárodní konkurencí. Důraz byl kladen zejména na ochranu firem i zaměstnanců, čímž se vliv mezinárodní konkurence (i v prostředí společné měny) dočasně eliminoval. Důsledkem ovšem byla vysoká úroveň rigidity na trzích a pokles investiční aktivity snižující růstový potenciál. Itálie tak dlouhodobě ztrácí dech. Zatímco ještě v roce 1995 byla životní úroveň Italů 20 % nad průměrem EU27, v roce 2011 již byla pouze na průměru.

Itálie tedy rozhodně nepotřebuje další období nejistoty, ale naopak potřebuje pevnou vládu s jasným mandátem zlepšit institucionální podmínky fungování italské ekonomiky, snížení byrokratické zátěže a zjednodušení podmínek pro podnikání a zejména vytvoření prostředí příznivého pro reálné investice včetně zahraničních. Pouze investice mohou být příslibem budoucího vyššího potenciálu italské ekonomiky.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).