Hlavní navigace

Názor k článku Inflace šokuje, ale nejspíš ji trumfne stagflace. Co to pro nás znamená? od PřezdíFka - Ani náhodou by mě nenapadlo hájit ty komunistické...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 12. 10. 2021 16:10

    PřezdíFka

    Ani náhodou by mě nenapadlo hájit ty komunistické hajz1y.
    Ale je pravdou, že i USA mají "pěknou" historii měnových reforem a vlastně i státních bankrotů.

    Od vzniku USA byl dolar definován takto: 20 dolarů = 1 troyská unce zlata.
    Akorát že v roce 1913 si bankéři na tajném jednání vylobovali na vládě vznik centrální banky: Fedu (ne, opravdu to nebylo téma voleb či referenda).
    A bankéři začali tak pilně tisknout peníze, že najednou těch dolarů bylo DALEKO víc, než zlatých rezerv.
    Místo aby vláda Fed zrušila a bankéře pozavírala za tisk nekrytých peněz, tak jako obvykle zaútočila na běžné občany a jejich úspory.
    V roce 1933 prezident vydal dekret (protože ve volbách by to lidi nikdy neschválili) o VYVLASTNĚNÍ (= krádeži!) zlata. Každý člověk musel odevzdat své zlato a za unci dostal těch již zoufale neodpovídajících 20 dolarů.
    A jakmile stát lidem zlato ukradl (a zákonem na 40 let ZAKÁZAL VLASTNIT!!!), tak dolar devalvoval na 35dolarů za unci.

    Jelikož tisk (=padělání) peněz nebyl potrestán, bankéři tiskli vesele dál a ještě intenzivněji.
    Američané již zlato pod hrozbou trestu nesměli vlastnit, ale navenek, pro cizí vlády, dolar za zlato (v tom devalvovaném poměru 35:1) stále směnitelný byl.

    A jelikož ty vlády viděly, že USA tisknou dolary asi tak 1000x rychleji, než těží či kupují zlato, tak začali za své dodávky zboží chtít místo dolarů raději právě to zlato.

    US zlaté rezervy se začaly povážlivě smršťovat a tak v 1971 prezident Nixon vyhlásil "uzavření zlatého okna", což byl v podstatě eufemismus již pro 2. státní bankrot (bankrot, resp default = neschopnost dostát svým závazkům) - na věřitele, kteří měli přislíbenu možnost platby ve zlatě udělal dlouhý nos.

    Klasický státní bankrot, jen že jaderné supervelmoci se to do očí říká daleko hůře, než nějaké Argentině.
    Principiálně to je totiž stejné, jako kdyby se Argentina dluhy nabrané v dolarech jednostranně rozhodla splatit v argentinských pesech, kterých si za tím účelem natiskla plnej valník.

    A jaké z toho plyne poučení?
    Předně to, že když se erár dostane (svou nezodpovědností a rozežraností) do finančních potíží, tak se neštítí ničeho. Včetně oloupení vlastních občanů. A to ani v zemích, které považujeme za svobodné a demokratické - i etalon "slušného státu", Velká Británie, udělala něco podobného. Všichni lidé pod hrozbou trestu museli odevzdat své zlato, až na drobné výjimky osobní povahy (snubák, náušnice po babičce).

    Ono totiž obrat vlastní lidi je daleko jednodušší, než obrat zahraniční investory. Ti by rychle utekli a dlouho by do takové země žádný nepáchl (= hodně vleklá krize). Kdežto vlastní občany, vlastní daňoví nevolníci, jsou zkrátka rukojmím, se kterými si mohou dělat prakticky cokoli.

    Před státem v bezpečí je POUZE ten majetek, na který nemůže (možná zlato ve švýcarském sejfu), nebo pokud možno o kterém ani neví, že ho máte: zlato (zakopané na zahradě - ovšem jen to koupené anonymně za hotovost, ne to placené převodem a zaslané poštou), nebo bitcoin.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).