Hlavní navigace

I boháči mají svoje slabosti, tou největší bývají jejich vlastní peníze

Autor: Depositphotos Inc.
Zbyněk Kalabis

Čarodějnice z Wall Street, známá jako Hetty, nosila spodní prádlo tak dlouho, dokud se na ní nerozpadlo. Heinricha Schliemanna zase lékaři odmítli ošetřit, protože vypadal jako žebrák.

Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Henrietta (řečená Hetty) Greenová neboli „Čarodějnice z Wall Street“

Hetty se narodila do dosti bohaté velrybářské rodiny a žila v letech 1834–1915. Svůj první velice pozoruhodný krok učinila již před svojí svatbou s (také poměrně zámožným) Henrym Greenem. Přiměla jej, že se ve svatební smlouvě vzdal jakýchkoli nároků na jakýkoli její majetek, což bylo v její době opravdu velmi neobvyklé a vzbudilo to ohromnou pozornost.

Když pak v roce 1885 její manžel zbankrotoval, odmítla za něj zaplatit jeho dluhy a od té doby žili odděleně. Zřejmě však svého manžela musela mít svým způsobem ráda, protože od jeho úmrtí v roce 1902 nosila až do své smrti výhradně černé oblečení, ve kterém údajně opravdu vypadala jako čarodějnice.

Hetty jako vůbec první žena pronikla do světa mužů a úspěšně obchodovala na burze a investovala do výrobních podniků nebo do železnic. V roce 1905 byla považována za jednu z 24 nejbohatších osob na celém světě.

Jejími základními charakterovými vlastnostmi byly ovšem lakota a hamižnost. Dokonce se o ní říkalo, že odmítala platit za lékařskou péči pro svoji děti, že nosila spodní prádlo tak dlouho, než se rozpadlo, nebo že si dokonce vařila jídlo na radiátoru, aby ušetřila, možná se ovšem jednalo o pouhé pomluvy závistivých současníků.

V každém případě se jednalo o dosti protivnou osobu, se kterou se osobně setkat, nebo dokonce s ní osobně jednat, nebylo vůbec nic příjemného.

Josef Hlávka cestoval jen třetí třídou

Jistě znáte českého stavitele a významného mecenáše našeho umění a vědy Josefa Hlávku (1831–1910). Ve svém osobním životě byl dosti skromný. Dokonce při svých cestách vlakem jezdil výhradně třetí třídou. Tvrdil totiž, že i kdyby jel ve druhé nebo v první řídě, tak by nebyl v cíli svojí cesty ani o minutu dříve (což měl pravdu). Prostě neměl potřebu se vychloubat svým vlastním bohatstvím, o němž stejně všichni dobře věděli.

Heinrich Schliemann zemřel za podivných okolností

Heinrich Schliemann (1822–1890) začal svoji pozoruhodnou kariéru jako obchodní příručí v malém hokynářství na maloměstě a svoje přímo pohádkové jmění získal především jako velkoobchodník. Svoje nemalé finanční prostředky použil na provádění vykopávek v „antických řeckých městech.“ Stal se například objevitelem homérovské Tróje, vykopávky prováděl také na starořeckých (achajských) hradech v Mykénách a v Tírynthu.

Nicméně jeho smrt byla spojena se zvláštními okolnostmi. Když totiž šel v italské Neapoli za svým lékařem, zhroutil se v bolestech na zem a ztratil sluch i řeč. Soucitní lidé jej přenesli do nejbližší nemocnice – zdejší lékař jej však razantně odmítl přijmout, protože byl skromně oblečen a byl považován za pouhého tuláka a opilce. Když jej později jeho známí identifikovali, přišlo se na to, že na prsou měl váček se zlatými dukáty…

Bankéř John Pierpont Morgan měl vlastní kajutu na Titaniku

John Pierpont Morgan žil mezi lety 1837 a 1913 byl nejvýznamnějším bankéřem USA konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Kromě svojí banky vlastnil mimo jiné také společnost U.S. Steel Corporation a podílel se i na stavbě železnic. J. P. Morgan rovněž investoval do lodní přepravy mezi Evropou a USA a podílel se také na stavbě Titaniku (a měl na něm dokonce vlastní kajutu). Plánoval, že se zúčastní „panenské plavby“ této lodi, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a pravděpodobně si tak zachránil život.

J. P. Morgan byl nesmírně schopný a velmi tvrdý obchodník. Měl vysokou postavu a tvrdý pohled. Jedinou jeho „vadou na kráse“ byl velmi ošklivý nos, který byl plný červených bulek. Tato skutečnost byla příčinou, proč se jenom velmi nerad nechával fotografovat a jeho fotografie musely být před zveřejněním „vhodně upraveny“ (tedy vyretušovány).

Jednoho dne dokonce svojí vycházkovou holí napadl fotografa, který chtěl pořídit jeho snímek bez jeho výslovného souhlasu – tato scéna byla dokonce vyfotografována (samozřejmě jiným fotografem).

Roberto Calvi neboli „Bankéř Boží“

Roberto Calvi (1920–1982) se narodil se do rodiny bankéře a také on sám se stal bankéřem, konkrétně prezidentem banky Banco Ambrosiano. Tato banka nejenom prováděla vlastní „špinavé obchody“, ale současně také „prala špinavé peníze“. Dostala se však do velkých finančních potíží.

Dva týdny před jejím kolapsem (konkrétně dne 5. června 1982) varoval osobním dopisem papeže Jana Pavla II., že krach banky by církvi způsobil značné potíže (v roce 1984 pak Vatikán poskytl 224 milionů amerických dolarů věřitelům Banco Ambrosiano jako uznání svého „zapletení“ do pádu banky).

Dne 10. června 1982 Roberto Calvi zmizel ze svého římského bytu a s falešným pasem odjel přes Benátky a Curych do Londýna. V tomto městě nad Temží byl zanedlouho také zavražděn, pravděpodobně jako trest od tajné zednářské lóže P2, jejímž byl rovněž členem.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).