Hlavní navigace

Hůř už bylo!

23. 3. 2001
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Jste řádný občan? Sníte o dovolené u moře? Toužíte po novém autě? Chcete levnou hypotéku na dům? Nikdy dřív jste neměli takovou šanci jako právě teď! Nevěříte?!

Zní to možná troufale, ale žijeme si dobře. Ne že bychom si žili dobře zrovna vy nebo já, ale na tom nesejde, pokud se na naši malou českou společnost podíváme z trochu větší výšky. A z té výšky je to pohled stále více utěšený.

Posuďte sami – ceny skoro nerostou, v únoru se ani o inflaci mluvit nedalo, úrokové sazby dokonce klesají, zato hrubý domácí produkt nám roste přímo před očima a dokonce víc, než by si kdo pomyslel. Všechny tyhle ekonomické termíny jsou jen o jednom – že se naše společná domácnost, tj. to naše vychrtlé české hospodářství začíná pěkně zakulacovat a po dementální anorexii způsobené tunelářskými klystýry konečně přichází na chuť stabilnější konjunktuře, která by nás měla dovést ke světlým zítřkům.

Samozřejmě, že se najdou škarohlídi. Vezměte si malý příklad. Evropská unie má o nás velkou starost, dbá o naše starosti a neváhá přispět dobrou radou. Jedna z posledních je varování před hrozivým narůstáním státního dluhu, ten že prý už dělá skoro 20 % ročního hrubého domácího produktu! Asi bychom ta slova neměli brát na lehkou váhu, ale těžko zpytovat svědomí, když k nám varování přichází ze skupiny zemí, kde je průměrné zadlužení 60% a kde je například taková Belgie zadlužená až nad uši za 110% svého ročního produktu.

Když roste HDP, znamená to, že naše společnost bohatne. Ale co je nám po společnosti, namítnete. A máte pravdu, dost často se to projevuje tak, že když si sousedi koupí dvě auta a vy na ně jen závistivě koukáte, statistici vám řeknou, že máte v průměru jedno auto i vy. A nedá se na to nic říct.

Jenže dneska to tak docela neplatí. Dneska už můžeme říct, že bohatneme skoro všichni. Někteří víc, někteří míň, ale většina lidí si ve srovnání s dřívějškem (teď mám na mysli dřívějšek nedávně krizový) polepšila. A jak se to dá zjistit? Mnohem více utrácíme, mnohem více si půjčujeme (v současné době jsme asi svědky začátku boomu spotřebitelských úvěrů), rostou nám reálné mzdy, ať už v podnicích, nebo ve státní sféře. Zahraniční podniky se k nám jen hrnou, aby taky ne, když často nemusí platit daně za to, že vytvoří dostatek pracovních míst. A na nezaměstnanost jsme v tom výčtu skoro zapomněli, ta, která už měla dávno vyletět na dvojciferná čísla se zatím statečně drží kolem devíti procent. A odborníci nám předpovídají něco jako sedm tučných let – co víc si přát?

Navíc soudci konečně začínají dohánět úspěšné „podnikatele“, a jak ukazují poslední aféry, docela úspěšně jim už šlapou na paty. S tím se zvyšuje pravděpodobnost, že na vás jako na řádného občana zůstane víc peněz než dřív, kdy si je před vámi stačili tihle „úspěšní“ rozebrat.

A k tomu banky mění svůj postoj k penězům. Než by je samy praly, chtějí je radši rovnou čisté, a začínají si dělat zálusk na drobnější investory a spořílky. Nastává doba, kdy spíš půjčí pár tisíc státnímu zaměstnanci než stovky miliónů podezřelému s.r.o. A i když nás všechny sanace bank přišla a dodatečně ještě přijde hodně draho, zdá se, že s jejich definitivním přesunem do zahraničních rukou bychom už měli mít nejhorší za sebou.

dan_z_prijmu

Zkrátka, začíná to vypadat na menší chaos a na větší klid a větší jistotu. A když nás moc nerozhodí nepříznivý vývoj za mořem, mohli bychom to dotáhnout daleko. Třeba tam, kde bychom se už nemuseli starat, o kolik nám to ta naše ekonomika vyrostla, a místo toho bychom si všimli toho, že už přišlo jaro.

Jen kdyby do toho tolik nesněžilo…

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je výkonným ředitelem společnosti Internet Info, s.r.o. Je absolventem FF UK Praha. Profesně se věnuje marketingu, internetovému prostředí a financím.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).