Spíše naopak, když velkým zklamáním byly především statistiky z německé ekonomiky. Posledním takovým údajem byl úterní předstihový ZEW index ukazující na náladu finančních analytiků a ekonomů. Jeho složka očekávání výrazně zaostala za predikcemi a spadla na nejnižší úroveň od roku 2012. Důvěru respondentů nahlodává především nejistota ohledně dalšího vývoje na Ukrajině, nicméně nemilým překvapením byly i naposledy zveřejněné tovární objednávky nebo průmyslová výroba v největší evropské ekonomice. A zklamání přinesla i včera zveřejněná průmyslová výroba za celou eurozónu.
Dnes evropské finanční trhy čekají dva nejdůležitější indikátory, a to HDP za druhé čtvrtletí a červencová inflace. U spotřebitelských cen by měl být dopad přeci jen omezenější s ohledem na to, že již byla zveřejněna předběžná data. Z údajů je ale patrné přetrvávající nízkoinflační prostředí s deflačními tlaky v periferních zemích. Čísla o hospodářském růstu by měla potvrdit pouze velmi pozvolné ekonomické oživování. Německo po silném prvním kvartále hlásí mezičtvrtletní pokles, Francii brzdí v rychlejším růstu nedostatek investic a Itálie se pak ve druhém čtvrtletí vrátila do recese. Dle průměrného očekávání analytiků by měla eurozóna zaznamenat za druhý kvartál mezičtvrtletní růst o pouhou desetinu procenta, rizika však převažují jednoznačně na straně slabších údajů.
Rusko-ukrajinská krize se zatím odráží především v tzv. měkkých datech, tedy údajích o důvěře a sentimentu mezi podniky, analytiky, příp. domácnostmi. V reálných indikátorech se začne v plné síle projevovat s určitým zpožděním, přestože v některých číslech tomu již tak je. Očekávané hospodářské zrychlení ve druhé polovině roku tak může být tímto mezinárodním sporem a zavedenými sankčními opatřeními přidušeno, což by mělo za následek další tlak na pokles cen. Ne nadarmo tak ECB připravuje program nákupu cenných papírů, který by mohl být spuštěn začátkem příštího roku.
