Hlavní navigace

Historie peněz na Moravě: Nejstarší mince jsou od Keltů

Autor: Depositphotos
Zbyněk Kalabis

Biskupská mincovna v Kroměříži, uničovský zlatý poklad, pobočky rakouské spořitelny a rozvoj samostatných bank na Moravě a Slezsku. Vydejte se s autorem do historické exkurze na přelom 20. století.

Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Nejstarší moravské mince

Nejstarší mince na Moravě pocházejí z „keltského období“. Jejich kolekce, která byla nalezena v bývalém keltském oppidu na Starém Hradisku na Drahanské vrchovině, byla tvořena přibližně šesti sty zlatých mincí, tzv. duhovek (neboli statérů). Na Starém Hradisku je rovněž doložena místní mincovní výroba. Konkrétně zde byla nalezena razidla a střížky.

V době existence Velkomoravské říše nebyly na Moravě raženy žádné „vlastní“ mince. Jako platidlo zde byly používány plátěné šátečky nebo železné, stříbrné, či dokonce zlaté plíšky. Předpokládá se ovšem, že se na Moravu občas peníze dostaly, a to např. z oblasti Byzantské nebo Franské říše. Přinesli je sem např. obchodníci nebo byl jimi vyplácen žold slovanských žoldnéřů ve službách Byzantské říše.

První mince, které je možné s Moravou jednoznačně ztotožnit, jsou „české“ stříbrné denáry (které „zavedl“ kníže Boleslav I., zvaný Ukrutný). „Moravské denáry“ byly raženy tzv. moravskými údělnými knížaty z rodu Přemyslovců (a to již před polovinou 11. století); snad byly vyrobeny v olomoucké mincovně. Pouze o několik let později vznikla celá řada dalších denárových emisí také v dalších „údělných“ knížecích sídlech v Brně (šlo např. o denáry Konráda I. a Oldřicha I.) a ve Znojmě (tzv. Litoldův denár). 

Biskupská mincovna Kroměříž

Jediná do dnešních dob zachovaná mincovna na Moravě se nachází v Kroměříži. Jedná se o tzv. Biskupskou mincovnu.

Základy zdejší ražby mincí položil v roce 1608 kardinál Dietrichstein, který v tomto roce obdržel příslušné privilegium od císaře Rudolfa II (1576–1611). Dodnes existující budovu mincovny v Kroměříži nechal v roce 1665 vybudovat biskup Karel II. z Liechtensteinu-Castelcornu a vybavil ji moderním zařízením. Část používaných přístrojů využívala dokonce vodní pohon.

O výrobní kapacitě kroměřížské mincovny se říká, že zde bývalo vyráženo více mincí než v císařské mincovně ve Vratislavi (neboli ve Wroclavi v dnešním Polsku). Biskupské mince byly v Kroměříži raženy až do roku 1795.

Uničovský zlatý poklad

Na „Šibeničním vrchu“ nedaleko města Uničova u Olomouce byl v roce 1911 nalezen zlatý poklad. Původně obsahoval 352 zlatých mincí (převážně dukátů), které byly vyraženy v různých částech Evropy, např. v Benátkách, v Uhrách, v Rakousku nebo v Polsku. Podle mínění odborníků byly tyto mince uschovány někdy kolem roku 1614.

Je (alespoň pro mne) velmi smutné, že se tento poklad do dnešní doby nezachoval kompletní, protože byl rozdělen mezi jeho nálezce a majitele příslušného pozemku. Nálezcem pokladu byl zaměstnanec cihelny Petr Petřík, který poctivě odevzdal „svoji část“ nalezeného pokladu muzeu. Vlastník pozemku, kterým byl uničovský stavitel Zdeněk Vodička, si „svůj podíl“ na zlatém pokladu ponechal pro sebe a nikdo v současnosti neví, co se s ním potom stalo (neboli „kam se poděl“).

Velkým štěstím bylo, že krátce po svém nalezení byl celý poklad podrobně popsán litovelským lékařem a konzervátorem Janem Smyčkou.

V současnosti je 147 kusů nalezených zlatých mincí z Uničova pečlivě uloženo ve sbírkách Vlastivědného muzea v Olomouci.

Pobočky První rakouské spořitelny

Již v průběhu roku 1826 založila v Brně svoji pobočku První rakouská spořitelna ve Vídni. V následujících letech založila svoje pobočky rovněž ve Znojmě (v roce 1827) a v Jihlavě (v roce 1828). 

Teritoriálně příliš rozlehlý okruh působnosti uvedené spořitelny a také relativně malý význam obchodů jejích moravských filiálek vedl k tomu, že ve čtyřicátých letech 19. století byly všechny její „mimovídeňské“ pobočky zrušeny. Jedinou výjimkou se stala pobočka v Brně, která na žádost představitelů města zůstala otevřená až do roku 1848.

Na tomto místě musím zdůraznit, že zmíněným principem efektivity, resp. ziskovosti bankovních poboček se rovněž bezvýhradně řídí všechny současné obchodní banky na celém světě. Ztrátové pobočky jsou totiž bez milosti rušeny.

Nejstarší pojišťovna na Moravě (a ve Slezsku)

Dnem 1. července 1830 zahájil svoji činnost Cís. král. priv. pospolný ústav pohořelý pro Moravu a Slezsko (neboli Moravsko-slezská pojišťovna v Brně).

Pobočky dalších obchodních bank a samostatné banky na Moravě (a ve Slezsku)

Ve druhé polovině 19. století zakládaly nejvýznamnější obchodní banky svoje pobočky také na Moravě, konkrétně v Brně, v Olomouci, v Jihlavě, v Moravské Ostravě (a rovněž ve slezské Opavě). 

Jednalo se o pobočky České eskontní banky, České banky union, Hospodářské úvěrní banky, Živnostenské banky a Úvěrní banky v Kolíně (Pražské úvěrní banky).

Po vzoru české Zemské banky byla v roce 1897 v Brně založena Zemědělská banka markrabství Moravského (Landeskulturbank der Markgrafschaft Mähren) a ve stejném roce 1897 vznikl v Opavě Kommunal-Kreditanstalt des Landes Schlesien (neboli česky Ústav pro komunální úvěr země slezské). 

Obě uvedené banky poskytovaly především tzv. komunální úvěry, které byly určeny na vybudování infrastruktury (např. silnic, mostů, vodáren, vodovodů nebo kanalizací) a tímto nepřímým způsobem podporovaly hospodářský rozmach země.

Ani Moravě se nemohl vyhnout rychlý rozvoj družstevních záložen. Jako příklad uvádím, že v roce 1900 vznikl ve valašském městě Vsetíně Spořitelní a záloženský spolek Zádruha.

Od roku 1908 působila v Brně Moravská agrární a průmyslová banka, která prováděla veškeré běžné bankovní obchody, obchody s nemovitostmi a rovněž obchodovala s akciemi.

tipli

V roce 1910 pak zahájily činnost dvě brněnské obchodní banky, a to Moravsko-slezská banka a Nordöstereichische Bank für Industrie, Handel und Landwitschaft (neboli česky Severorakouská banka pro průmysl, obchod a zemědělství).

Rozvoj bankovního sektoru na Moravě samozřejmě úspěšně pokračoval také po vzniku samostatného Československa.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).