Hlavní navigace

Globální vyhlídky: Trumpovo vítězství neznamená zásadní průlom

29. 11. 2016
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Otázka, která nyní zaměstnává většinu investorů, je, zda vítězství Donalda Trumpa představuje z hlediska finančních trhů skutečný průlom. Zatím je odpověď NE.

Otázka, která nyní zaměstnává většinu investorů, je, zda vítězství Donalda Trumpa představuje z hlediska finančních trhů skutečný průlom. Zatím je odpověď NE. Nikdo nedokáže říct, jaká přesně opatření nově zvolený prezident zavede ve chvíli, kdy nastoupí do úřadu, dokonce ani on sám ne.

Pokud však bude chtít dosáhnout úspěchu se svým keynesiánským programem zotavení ekonomiky (investice do americké infrastruktury ve výši 500 mld. dolarů), bude muset na jeho financování zvýšit veřejný dluh. Za těchto okolností bude Donald Trump muset porušit svůj slib, že zvýší tarify na obchod s Čínou, protože tato země je hlavním držitelem amerických státních dluhopisů (k loňskému září v hodnotě 1 157 mld. USD) a pokud by americká vláda zavedla nepřátelská obchodní opatření, mohla by se Čína rozhodnout snížit své nákupy. Vysoká zadluženost Spojených států znamená, že země je hodně závislá na dobré vůli zahraničních investorů. Proto je realizace výraznějších protekcionistických opatření v podstatě nemožná.

Nejuvěřitelnější scénář zahrnuje zvýšení tarifů pro určité specifikované produkty, což by mohlo uspokojit voliče Donalda Trumpa a zároveň zabránit vypuknutí obchodní války s Asií. Další možností je i opětovné projednání obchodních smluv, jako je NAFTA, ale pro Spojené státy to představuje riziko otevření Pandořiny skříňky, protože nejsou jedinou zemí, která chce ve smlouvě změny, je tu i Mexiko a Kanada.

Pokud jde o finanční podmínky, ty se ve Spojených státech od 9. listopadu nijak výrazně nezměnily. NFCI (Index národních finančních podmínek) a ANFCI (Upravený index národních finančních podmínek), které jsou obvykle považovány za spolehlivé, jsou stále pod úrovní z prosince 2015, kdy Fed zvýšil sazby o 25 základních bodů.

Skutečný dopad Trumpova zvolení, kromě povrchního a dočasného zhodnocení indexů globálních akciových trhů, představuje skutečnost, že došlo ke zvýšení inflačních očekávání mezi investory. Trh sází na to, že Trumpova expanzivní fiskální politika, obchodní protekcionismus a omezení ekonomické imigrace v jeho volebním období výrazně zvýší inflaci. V důsledku toho vzrostla vyrovnaná inflace ve Spojených státech v posledních týdnech na 1,97 % ve tříletém srovnání a o 2 % v pětiletém. Prognózy pro pětiletou inflaci tento trend potvrzují, protože od začátku listopadu vzrostly z 2,14 % na současných 2,46 %.
Někdo by mohl tvrdit, že dopad Trumpa na inflaci bude nezajímavý. Neměli bychom však zapomínat, že základní trend, který vysvětluje největší nárůst inflačních očekávaní, je ve skutečnosti spojen se zvýšením globálních cen komodit (o +0,58 % v říjnu 2016 proti říjnu 2015) a tím, že Čína pomalu opouští deflaci (PPI vzrostlo v říjnu meziročně o +1,2 %).

Západní Evropa: italská noční můra

V blízké budoucnosti se skutečné problémy pro investory nebudou týkat obav z recese ve Spojených státech, ale spíše obav z návratu politických rizik v Itálii. První prosincový týden bude rizikový pro Itálii i celou Evropu. Vlastně proběhnou najednou dvě události, které mohou zvýšit nestabilitu trhu: ústavní referendum 4. prosince, a rekapitalizace z pera Monte Paschiho, která by v případě neúspěchu mohla opět vyvolat obavy ze situace v bankovním sektoru.

Nejnovější průzkumy před referendem naznačují, že ještě není ani zdaleka jasno. Příznivci volby „Ne“ zatím vedou se 42 % proti 37 % pro „Ano“. Stejně jako u britského referenda i zde budou rozhodující ti nerozhodnutí voliči (21 %). V polovině listopadu dostal premiér Renzi neočekávanou podporu z Bruselu. Itálie, u níž se nepředpokládá, že by dokázala v letošním ani příštím roce dodržet stanovený cíl rozpočtového schodku, bude zřejmě hlavním příjemcem fiskálních stimulů, vzhledem ke změně názoru EK. Pro vítězství Demokratické strany to však nemusí stačit, vzhledem k rostoucímu populismu a protivládním náladám, které se projevují v celé Evropě, ale v Itálii zvláště.

Pokud by premiér Renzi musel odstoupit a pokud se Paschiho rekapitalizace nepovede, můžeme očekávat, že spready pro Itálii vzrostou o několik desítek b.p. a hodnocení Itálie získá negativní vyhlídky (v tuto chvíli má hodnocení BBB- a stabilní vyhlídky podle S&P).

Riziko šíření „nákazy“ do ostatních evropských zemí je naštěstí omezené, a to ze tří hlavních důvodů:

1. Suma nefunkčních půjček v italském bankovním sektoru představuje asi 400 mld. euro, ale v posledních měsících se stabilizovala, což je celkem pozitivní znamení. Z této částky jen 10 % představuje okamžité riziko. Navíc velká část špatných půjček je spojena se špatným návykem italského státního sektoru systematicky platit pozdě svým dodavatelům;

2. V případě rozpadu italského bankovního a politického systému a možného šíření nákazy po Evropě má ECB stále ještě dost nástrojů pro intervenci. Centrální banka se může rozhodnout pro cílený program TLTRO (Cílené dlouhodobější refinanční operace) na pomoc italskému finančnímu sektoru, nebo může v nejhorším případě aktivovat program OMT;

3. Za několik posledních let byly za hlavní důvod nechuti nakupovat akcie evropských bank považovány nízké úrokové sazby. Nyní výnosy státních dluhopisů rostou díky vyššímu očekávání inflace a investoři tedy mají dobrý důvod kupovat akcie bank. Díky tomu mohou být daleko odolnější vůči italskému riziku než před několika měsíci.
Problém italských bank je ve skutečnosti jen zástupný. Itálie v podstatě jen vegetuje už více než 20 let. Přes velkou podporu, kterou měl premiér Renzi při nástupu do úřadu, nedokázal zvrátit ekonomický pokles, což opět podpořilo populistické tendence.

Střední a východní Evropa: polské škobrtnutí

Na konci tohoto roku nejsou ve špatné pozici jen Itálie a Japonsko. Polsko bylo dlouhou dobu považováno za model ekonomického rozvoje, ale učinilo chybu, která ho může stát hodně. Rozhodnutí snížit věk odchodu do důchodu ze 67 let na 65 pro muže a na 60 pro ženy je sice populární, ale není zakotveno v rozpočtu a nevyhnutelně povede k vyššímu zdanění. To by mohlo vést k oslabení zákaznické poptávky, která je hlavním motorem růstu, protože stavební sektor v posledních měsících zaznamenal prudké zpomalení a investice jsou neobvykle nízké kvůli pomalé integraci evropských fondů.

skoleni_15_4

Podobně jako většina středo- a východoevropských zemí prochází Polsko obdobím nízkého růstu HDP. Pokládá však tuto fázi za přechodnou. To ale není vůbec jisté. Všechny ukazatele ekonomické sebedůvěry (kromě důvěry spotřebitelů) stagnují nebo dokonce mírně klesají, např. průmysl.

Ekonomika zažívá zpomalení a je pravděpodobné, že letošní růstový cíl 3,4% (ve srovnání s původním odhadem 3,8 %) zůstane jen toužebným přáním. Pro letošek se zdá pravděpodobnějším růst HDP kolem 3 %. Za těchto podmínek k očekávanému zvýšení úrokových sazeb polskou centrální bankou hned tak nedojde. Pokud bude současné zpomalení pokračovat, což je možné, bude muset guvernér Polské národní banky Glapinski možná uvažovat i o snížení sazeb v roce 2017.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).