Finanční zajištění nekončí důchodem. Často zapomínáme vyřešit věc, která pak výrazně ovlivní peněženku

Starobní penze bývá často poslední finanční metou, kterou jsme ochotni nějak výrazněji řešit. Nejpozději před odchodem do důchodu je třeba zkontrolovat, zda v evidenci státu nechybí nějaké naše doby pojištění nebo náhradní doby. A pokud ano, je třeba je doplnit. V opačném případě byste se totiž velmi pravděpodobně připravili o část důchodu, protože v evidenci České správy sociálního zabezpečení bývají mezery a jak jsme už několikrát upozorňovali, často chybí celé roky pojištění. To v překladu znamená o stovky nebo dokonce o tisíce nižší důchod, zbytečně.

Přečtěte si také:

Chybějící podklady vám u důchodů mohou nadělat škody za miliony. Vyhnete se tomu snadno

Řešení důchodové dávky se nám ale připomene samo, protože musíme o penzi požádat. Co naopak často neřešíme a přitom se s tím téměř všichni osobně skoro jistě setkáme, je dědické řízení. Odchod blízkého člověka nás může finančně výrazně ovlivnit. Stejně tak spustíme pozůstalostní řízení my svým odchodem.

Pokud nemáte vyřešené dědické záležitosti, může smrt partnera spustit lavinu problémů, které zásadně ohrozí vaše klidné dožití. Lidé roky plánují důchod, ale naprostá většina z nich vůbec neřeší, co se stane s jejich majetkem po smrti, což je fatální chyba, upozorňuje společnost Freedom Financial Services, která se zabývá důchodovým auditem a dalším poradenstvím.

S odchodem partnera často v domácnosti dojde k prudkému poklesu příjmů a často je nutné hradit také náklady na pohřební a hřbitovní služby a poplatky spojené s vypořádáním pozůstalosti.

Přečtěte si také:

Po dvou letech se opět změnily notářské poplatky. Připlatíte si i za vyřízení dědictví

Dědické řízení často neznamená další majetek. Reálně naopak může dojít k jeho snížení či ztrátě. Zvlášť ve vyšším věku je proto důležité s manželem či partnerem majetkové a dědické vztahy promyslet.

Každé úmrtí automaticky znamená zahájení dědického, přesněji pozůstalostního řízení. Musí proběhnout vždy, bez ohledu na to, zda po člověku zůstal majetek, nebo ne. Vede ho notář ve funkci soudního komisaře a jedinou podmínkou pro jeho zahájení je smrt zůstavitele, popsal poradce Jiří Šafařík z Freedom Financial Services.

Přečtěte si také:

Na co vše myslet a udržovat aktuální (nejen) kvůli vlastní smrti?

Manžel nedědí vše

Většina majetku manželů většinou spadá do společného jmění (majetek je možné ze společného jmění ale i vyloučit). To vzniká při uzavření manželství a pomine při jeho zániku. Společné jmění se nedělí na vymezené podíly, je naopak zvláštní formou bezpodílového spoluvlastnictví. Jeho součástí jsou kromě majetku ale také dluhy.

Často do tohoto jmění spadá společně nabytá nemovitost nebo různé investice a úspory, někdy i podíl v podnikání. Jak už jsme uvedli výše, v případě smrti jednoho z manželů společné jmění zanikne a část, která mu náležela, se stane součástí pozůstalosti, která se bude rozdělovat mezi dědice. Dále se předmětem dědického řízení stane také výlučné jmění zemřelého, které nespadalo do společného majetku. Jde o:

• věci jeho osobní potřeby (např. oblečení apod.),
• věci nabyté darem či dědictvím (pokud daný majetek nebyl výslovně určený oběma do společného jmění),
• náhrada nemajetkové újmy (např. bolestné po způsobeném úrazu apod.),
• majetek nabytý právním jednáním, které se vztahuje k výlučnému vlastnictví (např. prodej auta v jeho vlastnictví, kterým zafinancuje pořízení jiného),
• náhrada za poškození, zničení či ztrátu jeho výhradního majetku.

Pozor však na výjimky. Zisky z výlučného majetku totiž spadají do společného jmění. Pokud tedy má manžel ve výlučném majetku např. nemovitost, zisk z pronájmu už se považuje za společný majetek.

Přečtěte si také:

Po svatbě je majetek společný. Pravidla ale nejsou vždy jednoznačná

Šafařík upozornil na to, že pozůstalí partneři často až u notáře zjistí, že nejsou výlučnými vlastníky bytu či domu, ve kterém žijí a že tak o majetku musí rozhodovat společně s dětmi, sourozenci zemřelého či jinými příbuznými, a že bez jejich souhlasu nedokážou nemovitost prodat ani ji využívat podle svých potřeb, což může vést ke sporům a vzniku nevraživosti v rodině. Smrt partnera často nečekaně odhalí, jak málo byl majetek promyšlený. Když se do hry dostanou děti z prvního manželství, sourozenci a další příbuzní, pozůstalý partner může být zcela závislý na jejich vůli, poukázal na praxi Šafařík. 

Je důležité si uvědomit, že pokud není sepsaná dědická smlouva nebo závěť, kde je jasně stanoveno, jak má být s majetkem zůstavitele po jeho smrti naloženo, řídí se dědictví zákonem.

Přečtěte si také:

Rodiče nadržovali sourozenci. Jak si po jejich smrti vybojovat více z dědictví?

Dědění ze zákona

Ten přisuzuje majetek v první řadě nejbližším rodinným příslušníkům (dle příbuzenského nebo jiného právního vztahu – např. manželství). Pokud to není možné, myslí i na vzdálenější příbuzné. Pro tyto účely existuje šest dědických tříd, přičemž další třída dědí, pokud neexistují příbuzní ve třídě předchozí: 

• první dědická třída: dědí zde děti a manžel, každý obdrží stejný díl (pokud by např. některé z dětí zemřelo dříve, připadne podíl jeho dětem),
• druhá dědická třída: pokud je zůstavitel bez potomků, dědí manžel, rodiče a osoby, které s ním žily ve společné domácnosti aspoň rok přes smrtí a pečovaly o domácnost nebo je zůstavitel vyživoval (všichni mají stejný podíl, ale manžel má nárok aspoň na polovinu celé pozůstalosti),
• třetí třída: pokud není manžel ani rodiče, dědí zůstavitelovi sourozenci a osoby, které s ním rok žily ve společné domácnosti (všichni dědí stejným dílem, pokud některý sourozenec zemřel dříve, přechází podíl na jeho děti),
• čtvrtá třída: pokud neexistují dědici z vyšších tříd, dědí prarodiče stejným dílem,
• pátá třída: dědí praprarodiče (prarodiče rodičů) s tím, že polovina pozůstalosti jde těm z matčiny strany a druhá těm z otcovy strany a každý dvojice si rozdělí podíl napůl,
• šestá třída: zde dědí neteře a synovci a strýcové a tety, všichni stejným dílem. 

Pokud žádný dědic neexistuje, majetek připadne státu, což nazýváme termínem odúmrť. Dědické tituly se mohou vzájemně kombinovat. Je tedy možné odkázat nějaký majetek dědici na základě dědické smlouvy či závěti a zbytek majetku nechat rozdělit dle zákona. 

Přečtěte si také:

Nenechte svůj majetek propadnout státu. Dobročinnou závěť od notáře můžete mít nyní skoro zadarmo

V praxi znamená dědictví ze zákona propásnutou šanci ovlivnit rozdělení vlastního majetku. Často dochází k tomu, že se majetek roztříští na malé podíly, což je obzvlášť problematické u nemovitostí a rodinných firem. Rodiny se dostávají do vleklých sporů, pozůstalý partner je v ekonomicky i psychicky velmi obtížné situaci a rozdělení pozůstalosti je mnohými vnímáno jako nespravedlivé, přestože je plně „dle zákona“, popsal související potíže Šafařík.

Přečtěte si také:

Spor o dědictví: Co dokazuje vyděděný a co protivník, který má na jeho úkor dědit?

Dědická smlouva a závěť

Chcete-li způsob dělení majetku ovlivnit podle svého, je vhodné k tomu využít dědickou smlouvu či závěť. Největší právní sílu má dědická smlouva. Pokud ji uzavřete, má přednost před ostatními způsoby. Jde o dohodu mezi zůstavitelem a jedním či více dědici. 

Pokud není uzavřena, uplatní se závěť, která slouží k vyjádření vůle zůstavitele. Závěť má silnější právní sílu než dědění ze zákona, ale menší než dědická smlouva.

I když se dá proces pozůstalosti řídit prostřednictvím těchto dvou listin, existuje souběžně také institut nepominutelných dědiců (děti zůstavitele a jejich potomci). Těm zákon přiznává povinný nárok na pozůstalosti.

Přečtěte si také:

Někdy je lepší místo vydědění jen zkrátit dědický podíl. Můžete si tím ušetřit spoustu problémů

Oba instituty jsou však omezeny právy tzv. nepominutelných dědiců, tedy dětí zůstavitele a jejich potomků. Ti mají ze zákona nárok na povinný díl. Nepominutelný dědic má právo nikoli na konkrétní věc z pozůstalosti, ale na peněžní vyrovnání odpovídající jeho povinnému dílu. Zákon stanoví, že nezletilému nepominutelnému dědici musí připadnout alespoň tři čtvrtiny jeho zákonného podílu, zletilému alespoň jedna čtvrtina, popisuje Šafařík a ilustruje pravidla na konkrétním příkladu pozůstalosti o hodnotě 12 mil. Kč, kdy dědí manžel, zletilý syn a nezletilá dcera: Při dědění ze zákona by každý z nich získal třetinu, tedy 4 mil. Kč Při závěti, která respektuje povinné díly, může manžel získat dvě třetiny majetku, zletilý syn jeden milion a nezletilá dcera tři miliony. Zůstavitel tak může preferovat finanční jistotu partnera, ale nemůže děti bezdůvodně zcela obejít.

Raději dříve než později

Podle Šafaříka je rozumné začít řešit dědické záležitosti už ve chvíli, kdy máte vlastní bydlení a zakládáte rodinu. Druhou přirozenou etapou je pak období, kdy jsou děti dospělé, nemusíte je živit a hodnota vašeho majetku roste. Za pět minut dvanáct je to pak v situaci, kdy ještě žijete a jste svéprávní. Je vhodné se přitom ptát, jaký je rozsah majetku včetně dluhů, v jakém standardu a s jakou mírou jistoty chcete dožít, jaké jsou vztahy mezi potenciálními dědici, zda má některý z nich reálný zájem o konkrétní část majetku. Až si na takové otázky odpovíte, můžete sestavit dědický plán.

Jde o předem promyšlený soubor opatření, úkonů a postupů, kterými se má po smrti naplnit vůle zůstavitele. Opírá se o dva hlavní cíle: zajistit klidné dožití pozůstalého partnera a předat majetek potomkům tak, aby nepoškodil rodinné vztahy. Tyto cíle se přitom mohou snadno dostat do konfliktu. Někdy se v praxi objevuje i opačná motivace – snaha co nejvíce omezit partnera, zmenšit podíly dětí nebo je zbavit dědického práva. O to důležitější je plán strukturovat racionálně, zdůrazňuje Šafařík a dodává, že východiskem je stanovit osoby, které v rodině hrají roli, vypracovat soupis finančního, nemovitého, movitého a dalšího jmění a stanovit jeho hodnotu a dále zvolit, zda využít dědickou smlouvu, závěť, darování majetku ještě za života nebo například jeho vložení do svěřenského fondu.