Hlavní navigace

DUEL: Daň z finančních transakcí by vedla k likvidaci obchodování

23. 11. 2012
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Kolik se na dani z finančních transakcí vybere? A neohrozí tato daň vývoj evropské ekonomiky?

Ondřej Kopečný studoval politologii na FF UK a Science Po Grenoble a veřejnou a sociální politiku na FSV UK, kde od letošního roku působí jako externí doktorand. V analytickém centru Glopolis pracuje od roku 2005.

Zajímá se především o sociální rozměr globalizace – komu globalizace co přináší a komu naopak bere. V poslední době se soustředí na procesy související s finanční krizí, zejména na to koho, co, jak a proč regulovat. Aktivně působí v Českém fóru pro rozvojovou spolupráci (FoRS) a kampani Česko proti chudobě.

Když má čas, rád plave, běhá, čte nebo hraje divadlo (popřípadě se na něj dívá).

Jakub Kučera se narodil se v Praze, kde vystudoval ekonomii. Během studia se vedle mezinárodního obchodu zaměřoval i na problematiku energetiky, zejména pak energetické politiky současného Ruska.

Po zakončení studií nastoupil v pražské společnosti RSJ a.s. jako ekonomický komentátor. Zde se kromě psaní článků o různých ekonomických tématech věnuje algoritmickému obchodování, které tvoří základ činnosti RSJ a.s.

K jeho zálibám patří historie, politika, český lakros, florbal a cizí jazyky.

Kolik podle odhadů přinese do rozpočtu daň z finančních transakcí na území EU? Jaké budou negativní dopady této daně? 

Kopečný: Původní návrh Evropské komise ze září loňského roku počítal s výnosem 57 miliard eur ročně a tyto prostředky měly plynout nikoliv do národních rozpočtů, ale do společného rozpočtu EU. Výše výnosu však kromě sazby (v případě EU se uvažuje o sazbě 0,1% pro dluhopisy a akcie a 0,01% pro deriváty) závisí i na počtu zemí, které daň zavedou. Pro společný evropský návrh se nepodařilo získat souhlas všech členských států, což je v případě daňových úprav podmínkou. V současné době chce finanční daň zavést 11 států alespoň v rámci tzv. posílené spolupráce. I když jsou mezi nimi velké ekonomiky jako Německo, Francie či Itálie, země s největším finančním trhem – Velká Británie – mezi nimi chybí. Podle odhadů může být výnos daně bez londýnské City až o 70 % nižší, než s čím počítal původní návrh.

Daň logicky postihne ty, jejichž obchodování je založeno na vysokém počtu transakcí. Typicky například market makery. Nakolik se dotkne ostatních aktérů na trzích či jejich klientů jde obtížně odhadovat. Řada transakcí, které sledují ty nejmenší rozdíly v ceně, z trhů zmizí, protože se zkrátka nevyplatí. S nimi z trhu zmizí i relativně velká část peněz (likvidity), zhorší se cenotvorba, zvýší se spready a tím i náklady obchodování. Trh bude méně efektivní, což může znamenat, že podniky si budou na trhu půjčovat dráž (nicméně většina firem si zajišťuje kapitál jinými cestami) a například klientům penzijních fondů se může roční výnos.

Kučera: Evropská komise ve svém návrhu FTT odhaduje, že v celé Evropské Unii by se mohlo vybrat až 57 mld. eur. Lze se ovšem setkat i s daleko nižšími údaji – 43 mld. nebo dokonce jen 25 mld. EUR. Vše závisí na tom, o kolik by poklesly obchodované objemy (v případě derivátů se odhaduje, že by poklesly o 70–90 %).* Další neznámou je samozřejmě územní rozsah daně. Počítat s britským souhlasem nemá smysl, takže tyto výnosy jsou jen přáním na papíře. Navíc sama Komise ve zprávě o dopadu daně (Impact Assessment) přiznává, že banky jsou schopny v závislosti na konkurenčním tlaku přesunout až 90 % daňové zátěže na své zákazníky. S FTT by to mohlo dopadnout podobně a „trest pro banky“ by se změnil v trest pro jejich zákazníky, přeneseně celou ekonomiku.

* O 90 % poklesly objemy obchodů ve Švédsku po zavedení FTT v 80. letech.

Za povšimnutí stojí, že sama Evropská komise počítá s negativním dopadem FTT na evropský hospodářský výkon. Odhaduje se, že HDP by v důsledku daně mohlo poklesnout až o 1,76 % (cca 216 mld. eur). S některými úlevami z daně, se kterými se počítá (například oproštění pro emise dluhopisů a akcií na primárních trzích), by dopad mohl být menší, okolo 0,53 % (cca 65 mld. eur). Daň by také mohlo vést ke ztrátě až 478 tisíc pracovních míst.

Nehrozí podle vás, že většina finančníků se přesune do zemí, kde tyto regulace neplatí? 

Kopečný: Odliv kapitálu na otevřených, globalizovaných trzích hrozí vždy. Vzpomeňme si na asijskou krizi z roku 1998, kdy z asijských tygrů odtekla téměř přes noc většina kapitálu. Tehdy za to nemohla regulace, ale spíše extrémní deregulace tamních trhů.

V případě daně z finančních transakcí nelze odlivu zabránit, ale lze jej zkomplikovat. Původní návrh Evropské komise obsahoval tzv. rezidenční princip. To znamená, že zdanění podléhala každá transakce, které se účastnila společnost registrovaná ve státu (vztahovalo se i na její pobočky), v níž by byla daň zavedena. Později byl připojen i princip vydání, podle nějž podléhají zdanění i transakce, při nichž se obchoduje s cennými papíry vydanými v EU. Pro mobilní investory, kterým je jedno, odkud a s čím obchodují, bude i tak vcelku jednoduché přesunout se jinam. Na druhé straně pro instituce, které jsou přeci jen vázány na určité místo a trh (např. banky, pojišťovny, některé fondy apod.) by odchod ze země značně komplikovaný.

Větším nebezpečím, než je přesun geografický je však přesun investorů z transparentních, kontrolovaných burz do „temných míst“ (tzv. dark pools). Typickým příkladem je „obchodování přes přepážku“ (over the counter – OTC).  Obchody probíhají přímo mezi dvěma finančními aktéry, nejsou standardizovány a nepodléhají kontrole. 

Kučera: Hrozí a i nastane, jako se stalo ve Švédsku ve druhé polovině osmdesátých let. V případě zavedení daně jen v eurozóně se nabízí Londýn. Pokud by daň z finančních transakcí měla být zaveden i ve Spojeném království, lze očekávat přesun obchodů do Ameriky či východní Asie.

Neskončí snahy na zavedení daně jako ve Švédsku, kde sice byla zavedena, avšak negativní účinky této daně převážily nad přínosem a po určité době se zrušila?

Kopečný: Předjímat, jak dopadne daň připravovaná v EU na základě švédské zkušenosti z 80. a 90. let, není úplně šťastné. Švédsko se rozhodlo zavést daň samostatně, návrh nebyl dobře připravený (zejména podcenil nebezpečí odlivu kapitálu) a navíc v době, kdy ji zavádělo, rostlo za humny světové finanční centrum v podobě londýnské City. Existují příklady i úspěšně fungujících finančních daní (stamp duty právě ve Velké Británii).

O tom, zda daň vydrží či zanikne podobně jako ta Švédská, rozhoduje počet zemí, které ji zavedou. Z mého pohledu je 11 zemí, v nichž nesídlí ani jedno (snad s výjimkou Frankfurtu) světově významné finanční centrum, stále málo. Pokud nakonec těchto 11 zemí daň z finančních transakcí zavede, půjde o daň s relativně malým výnosem, která nikterak nezajistí větší odolnost těchto zemí vůči finančním otřesům. Motivace pro ostatní státy, aby se přidaly, tak bude malá.

Kučera: S nejvyšší pravděpodobností skončí. Švédsko není jediným příklad z historie, kdy byla FTT, nebo podobné zdanění finančních aktivit, zavedena, aby se posléze zrušila či výrazně omezila. Uvést můžeme Německo, Japonsko nebo Švýcarsko.


Autor: isifa.com

Doplatí EU na daň z finančních transakcí jako kdysi Švédsko?

Jak vidíte boj proti daňovým rájům? Považujete ho za efektivní? Jak hodnotíte to, že daňový ráj lze mít v Nizozemsku nebo Spojených státech (stát Delaware)? 

Kopečný: Daňové ráje jsou trochu jiným problémem než daň z finančních transakcí.  Nejde o světová finanční centra, kudy každý den proudí transakce za biliony dolarů. Spíše naopak. Většinou jde o malé, klidné ostrůvky ztracené často v exotických destinacích, které na první pohled připomínají spíše turistické ráje pro bohaté. Spíše než turisty však lákají firmy či jednotlivce, kteří chtějí „optimalizovat“ své daně. Mnoho klientů však nelákají nízké či nulové daně, jako spíše právní a daňové závětří, které je uchrání před dotěrnými dotazy finančních úřadů z jejich domovských zemí.

Organizace jako OECD či G20 jsou i přes deklarovaný tvrdý přístup vůči daňovým rájům velmi laxní. Lze to vidět při porovnání „černého“ seznamu zemí, který vede OECD se seznamem organizace Tax Justice Network (TJN), která problematiku daňových a právních rájů dlouhodobě monitoruje a zkoumá. Zatímco seznam OECD je momentálně prázdný (formálně tak neexistuje žádný stát, který by se v daňové a právní oblasti alespoň nesnažil o mezinárodní spolupráci) na seznamu naleznete přes 70 jurisdikcí (seznam a i podrobnou metodologii lze nalézt na www.financialsecrecyindex.com). Mnoho z nich tvoří buď přímo členské státy EU, nebo území na nich závislá.

Existují nástroje, které by mohly využívání daňových rájů omezit. Pomohla by například změna pravidel účetního výkaznictví pro nadnárodní společnosti, aby nemohly tak jednoduše „optimalizovat“ své zisky. Dále je třeba omezit využívání tzv. shell companies (skořápkových společností), u nichž není jasné, kdo je jejich skutečným vlastníkem. Daňové úniky, i když se je podaří prokázat, se i tak vyplatí. Proto je třeba citelně zpřísnit sankce. Hlavním problémem je, že vlády nechtějí tento problém opravdu řešit. Přijímají různé deklarace a naoko zpřísňují pravidla, ale ve skutečnosti současnou situaci spíše tolerují.

Kučera: V případě daňových rájů je třeba rozlišovat mezi investiční činností a výrobou. Co se týče investic, tak daňová situace v České republice není natolik špatná, že by kvůli daním mělo smysl přemísťovat činnost do zahraničí. Zejména u aktivit menšího rozsahu náklady na odchod do zahraničí daleko převyšují částku, kterou by člověk na daních ušetřil. Zakládání investičních společností v zahraničí má často jiné důvody – lepší regulace (čehož si cení obchodní partneři) či prostá skutečnost, že pro některé investiční formy chyběl/chybí v ČR legislativní rámec. 

Co si myslíte o bankovní dani? Měly by velké banky s vysokými zisky přispívat do státního rozpočtu?

Kopečný: Bankovní daň není v zemích EU ojedinělá. Za švédského předsednictví se dokonce uvažovalo o jejím zavedení na úrovní EU. K dubnu 2012 její určitou formu zavedlo (nebo o ní alespoň uvažovalo) 9 členských států EU (její obdoba by měla v lednu 2013 vstoupit v platnost i v USA).

dan_z_prijmu

Většina států zavádí tuto daň dočasně, dokud nebudou splaceny veřejné výdaje poskytnuté na záchranu finančních institucí v době krize (př. USA), anebo dokud se nenaplní rezervní fond pro případ potřeby v budoucnu (př. Švédska). Hlavní problém bankovní daně spočívá v tom, že neřeší problém morálního hazardu. Motivace bankovního sektoru ke snížení rizika je v případě, kdy může spoléhat na prostředky v záchranném fondu nutně nižší. Bankovní daň tak může pomoci získat zpět vynaložené prostředky z veřejných rozpočtů, v žádném případě se však nejedná o nástroj, který by mohl snížit významné riziko morálního hazardu, které bylo jednou z významných příčin poslední finanční krize.

Kučera: Obecně platí, že v době velmi mobilního kapitálu, by se jeho veškerá zdanění měla dobře promyslet. Jednostranné kroky na úrovni jednotlivých států mohou domácí ekonomiku značně poškodit. Na druhou stranu se zdá správné, aby finanční instituce, které jsou – ať už přímo či nepřímo – prohlášeny za klíčové („příliš velké, než aby padly“), nějakou formou přispěly na svou případnou (či minulou) záchranu z peněz daňových poplatníků. Určitá globální forma bankovní daně by mohla být řešením, ačkoli je třeba vzít v potaz zvýšené riziko morálního hazardu (banky kryté fondem, který by byl vytvořen z příjmů z bankovní daně, by se mohly začít chovat méně zodpovědně) a fakt, že banky jsou poměrně obratné v přenášení podobných nákladů na své zákazníky. Zajímavé bude sledovat, jaký dopad budou mít nová pravidla Basel III, která systémově relevantním bankám nařizují navýšit od roku 2016 svůj základní kapitál.

Jste pro zavedení daně z finančních transakcí?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Nejčastěji se věnuje tématům z oblasti investování, financí a makroekonomie.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).