Hlavní navigace

Důchody v Evropské unii - můžeme se těšit?

14. 4. 2004
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Evropští penzisté cestují po světě, věnují se vnoučatům a užívají si zasloužený odpočinek. Ovšem tak snadné to zase není. V každé zemi Unie naleznete jiný penzijní systém, a kdo se o sebe nepostará sám, místo finanční jistoty bude dřít bídu s nouzí.

Důchodová politika státu patří v poslední době mezi nejsledovanější a nejdiskutovanější. Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva z celkového počtu obyvatel starších 15 let rapidně klesá (v České republice činí 60 %, v Belgii 52 %, ve Velké Británii 51 % a v Itálii pouze 48 %). Téměř ve všech zemích Evropské unie probíhá důchodová reforma. Hlavními faktory jsou prudké demografické změny. Cílem reforem je poskytnutí adekvátní ochrany občanů ve stáří a současné nebránění ekonomickému růstu.

V zemích Evropské unie existuje třípilířový systém:

  1. Státem garantovaná penze
  2. Aktivity zaměstnavatelských subjektů
  3. Soukromé aktivity občanů

Země Evropské unie lze na základě poměrů mezi jednotlivými pilíři rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří země se silným prvním pilířem (např. Německo, Rakousko a Itálie), druhou skupinu tvoří země se silným fondovým systémem (např. Nizozemí a Velká Británie).

Důchodové systémy v zemích Evropské unie

Belgie

Státní penze jsou v Belgii poměrně velkorysé. Nárok na plnou penzi lze v Belgii uplatňovat při dosažení věku 65 let. Rodinná penze dosahuje 75 % průměrného platu za odpracovanou dobu. Penze jednotlivce pak 60 %. Kolektivní smlouvy mohou zajišťovat dřívější odchod do důchodu.

Díky dosti velkorysému penzijnímu zajištění státem se nestátní penzijní plány nerozvinuly na stejnou úroveň jako v jiných evropských státech. Roste však počet podnikových plánů založených na základě definovaných dávek, kde běžně používaný vzorec nabízí celkovou dávku s přihlédnutím ke státní penzi – „přivýdělek“ tak může dosahovat jedno a půl až dvě procenta posledního výdělku za každý odpracovaný rok (od částky musí být odečtena výše státní penze, aby bylo možno stanovit rozdíl penze vyplývající ze zaměstnaneckého penzijního plánu).

Dávky podnikového připojištění jsou omezeny na 80 % posledního výdělku. Existují velkorysé stimuly, povzbuzující velká odstupná v podobě jednorázových částek a v některých případech může být celá penze změněna na jednorázovou částku.

Finsko

Finské národní penze jsou financovány z příspěvků zaměstnavatelů a zajišťují pouze existenční minimum. Penze jsou testovány podle majetkových poměrů. Existuje povinný systém zajišťování penzí prostřednictvím statutární soustavy zaměstnaneckých penzí. Zaměstnavatelé musí zajišťovat dávky, ale je řada metod, jimiž to mohou provádět.

Výše penzí se vzhledem k nízké národní penzi dosti liší. Záleží především na samotných občanech, kolik si naspořili během svého ekonomicky aktivního života v pojišťovnách.

Irsko

Irsko má zavedenou jednotnou sazbu penze poskytované státem v přibližné výši 3 700 Kč týdně, pro manželský pár 6 200 Kč. Věk pro odchod do důchodu je 65 let u mužů i u žen a volba druhu penze závisí na záznamech o výdělcích daného jedince. Stát zde neposkytuje žádné penze závislé na výši výdělku.

Irsko má zaveden dobře vybudovaný a rozsáhlý systém zaměstnaneckých a osobních penzí. Hlavními důvody jsou nízká úroveň státních penzí a velkorysé daňové stimuly.

Itálie

Systém státních důchodů v Itálii představuje největší podíl na celkovém objemu důchodů z celé Evropské unie. Základní důchodový systém je rozdělen do tří částí: pro zaměstnance v soukromém sektoru, pro zaměstnance ve veřejném sektoru a pro OSVČ. Financování je založeno na příspěvcích pojištěnců a zaměstnavatelů a je průběžné.

Italský systém je značně zneužíván, existuje totiž možnost odejít do důchodu v mladém věku. Vzhledem k rozvinutému systému státních důchodů jsou doplňkové penzijní fondy v Itálii nepovinné a nehrají zvláštní roli. Je do nich zapojeno pouze 8 % obyvatel. Státní penze zajišťuje v Itálii občanům přibližně 65 % mzdy dosahované před odchodem do důchodu.

Německo

Německo patří mezi státy s více než stoletou tradicí sociálního pojištění. Zákonné pojištění je velice členitě organizováno, podle různých okruhů osob, pojišťovacích cílů, výkonných opatření a finančních modelů. Hranice pro odchod do důchodu je 65 let.

Zákonné důchodové pojištění se třemi oblastmi – pro pracovníky, pro zaměstnance a pojištění pro horníky – zahrnuje kolem 81 % výdajů sociálního rozpočtu na důchodové pojištění. Pojištění státních úředníků s celkovými výdaji představuje 13 % důchodového rozpočtu. Důchodové pojišťovací systémy pro podnikatele a svobodná povolání se podílejí na celkových výdajích kolem 4 % důchodového rozpočtu.

Zákonné důchodové pojištění je nejvýznamnějším systémem a účastní se ho 90 % občanů. Ostatní druhy pojištění jsou speciální pojištění pro určité skupiny obyvatelstva.

Výše příslušného důchodu závisí na výši příspěvkově povinného příjmu, kterého pojištěnec dosáhl během celého pracovního života a během doby, kdy měl povinnost být pojištěn. Důchod se počítá podle důchodové formule, která by měla zajistit po 45 letech pojištění kolem 71 % příjmů srovnatelného příjmu pojištěnce.

Podnikové připojištění, které platí podnikové pojišťovací systémy, se podílí 8 % na celkových důchodových výdajích. Jejich úlohou je poskytovat doplňující příjem v důchodu. Zaměstnavatel se zavazuje plnit budoucí nároky zaměstnanců bez skutečného finančního krytí, což mu umožňuje investovat finanční prostředky (které by jinak musel uložit do fondu).

Různé formy soukromého pojištění jsou v Německu podporovány – výdaje na toto pojištění jsou daňově uznatelné. Celkem více než 55 % domácností má sjednáno životní pojištění.

Celková penze důchodce se potom skládá z kumulací penzí všech tří systémů (někteří občané dostávají pouze státem garantovanou penzi). Kumulací se zvyšuje celková penze a odvrací se finanční nedostatek ve stáří.

Nizozemí

Nizozemský penzijní systém se skládá ze státního důchodu zajišťujícího minimální nutné dávky a z privátních důchodů vyplácených většinou zaměstnaneckými fondy. Státní důchod se vyplácí občanům starším 65 let (stejné pro muže i ženy).

Plná penze je vyplácena po 50 letech pojištění, při nesplnění se krátí vyplácená dávka. Tato plošná dávka dosahuje 70 % minimální mzdy, což je krajně nevýhodné, neboť v Nizozemí se minimální mzda téměř nezvyšuje od roku 1981.

Pojištěné osoby platí do systému 14,55 % mzdy, zaměstnavatel neplatí nic, a proto chybí v systému peníze. Nizozemský státní důchod je velmi nízký, proto Nizozemci (neuvěřitelných 95 %) spoří v zaměstnaneckých fondech. Na celkově vypláceném důchodu se podílí z 83 % částka, kterou si naspořili v těchto fondech.

Penze občanů jsou značně rozdílné, záleží na tom, kdo si kolik během svého aktivního života naspořil. V systému jsou pojištěnci chráněni Nizozemskou pojišťovací komorou, činnost fondů je regulována.

Rakousko

V Rakousku je povinný základní povinný průběžně financovaný penzijní systém. Pokrývá téměř 100 % ekonomicky aktivní populace. Je zajišťován samostatnými pojišťovacími subjekty sdruženými v Hlavním svazu rakouských nositelů sociálního pojištění.

Do státního penzijního systému povinně přispívají zaměstnanci (10,25 % mzdy) i zaměstnavatelé (12,55 %). Systém je značně členitý podle profesí (samostatné pojišťovací systémy pro horníky, železničáře, státní zaměstnance…).

V Rakousku mají problémy s velkým počtem předčasných důchodů.

Zaměstnanecké fondy mají dlouhodobou tradici. Jsou garantovány kolektivními smlouvami. Příspěvky platí pouze zaměstnavatel a jsou daňově uznatelné. Zaměstnanecké fondy jsou vytvořeny ve formě akciových společností oddělených od zaměstnavatelů a vlastněných finančními institucemi – bankami a pojišťovnami.

Penzijní dávky vyplacené kombinací zaměstnaneckých fondů a státem garantovanou penzí dosahují přibližně 70 % mzdy před odchodem do důchodu. V Rakousku je rozvinuto i komerční penzijní připojištění. Využívají ho však pouze vyšší příjmové skupiny. Tito občané jsou motivováni stanovením horní příjmové hranice pro placení státní penze.

Švédsko

Švédská reforma v roce 2000 vytvořila povinný plně fondově financovaný a příspěvkově definovaný systém. Jeho rozsah je relativně malý (pouze 2,5 % z odvodu pojistného). Základem je pořád průběžné financování důchodů, které zaručuje nezbytně nutný minimální důchod. I při zachování průběžného systému se výše důchodu vypočítává pomocí individuálních záznamů jako příspěvkově definována.

Ve Švédsku je dlouholetá tradice dobrovolných soukromých penzijních fondů, které pokrývají více než 92 % všech zaměstnanců. Příspěvková sazba je proměnlivá: u administrativních pracovníků dosahuje 5 %, u manuálních pracovníků 3,3 %. Jde o dávkové definování systémů, financované průběžně, doplněné tvorbou rezerv na pokrytí budoucích penzijních závazků.

Průměrný švédský důchod se při kombinaci pohybuje okolo 80 % mzdy dosahované před odchodem do důchodu.

Velká Británie

Velká Británie má nejnižší podíl státních důchodu v Evropské unii a tento podíl hodlá v budoucích letech ještě snižovat. Státní systém se skládá ze dvou složek: plošné dávky a dávky odvozené z výdělků. Výše těchto dávek je shora omezená. Dávky se vyplácejí pouze zaměstnancům, nikoli OSVČ.

Státní penze dosahuje přibližně 20 % mzdy. Vzhledem k této nízké státní penzi má 96 % občanů uzavřeno penzijní pojištění ve fondech. Podle zákona jsou zaměstnavatelé povinni přispívat do fondu za své zaměstnance, pokud přispívají zaměstnanci. Průměrná penze ve Velké Británii dosahuje při kumulaci státní penze a penze z fondu okolo 65 % mzdy před odchodem do penze.

Základní pravidla při výpočtu důchodu v EU

  • Pokud doba, po kterou byl penzista v jedné zemi pojištěn, není dostatečně dlouhá na získání nároku na důchod v této zemi, všechny doby pojištění, které splnil, budou vzaty v úvahu v jiné zemi.
  • Starobní důchod je vyplácen bez ohledu na to, kde v rámci Evropské unie penzista bydlí nebo pobývá, bez jakýchkoli snížení, úprav nebo pozastavení. Toto opatření se vztahuje nejen na bývalé migrující pracovníky, ale na všechny důchodce bydlící v jiném státě.
  • Při pojištění jenom v jedné zemi bude důchod vypočítán podle právních předpisů daného členského státu přesně stejným způsobem jako pro státní příslušníky dané země. Nezáleží totiž na tom, zda v době, kdy dosáhne občan důchodového věku, v této zemi bydlí či nebydlí.
  • Při odvedení pojistného ve více zemích, dostane penzista důchod z každého státu, kde byl pojištěn alespoň jeden rok. Výše těchto důchodů bude odpovídat dobám pojištění splněným v každém z těchto států.
  • Věková hranice pro odchod do důchodu je různá v jednotlivých členských zemích, neboť systémy sociálního zabezpečení nejsou harmonizované a jsou plně v kompetenci jednotlivých členských vlád. Ve většině států Evropské unie je věková hranice pro odchod do důchodu 65 let, ale např. v Dánsku je 67 let a ve Francii 60 let.
  • Dostává-li penzista důchod z jiné země, musí být tento důchod normálně přepočten na měnu země, kde penzista bydlí (euro ještě neplatí ve všech zemích – Velká Británie, Švédsko, Dánsko). V minulosti se tento přepočet prováděl směnným kurzem, který často kolísal. To mohlo být pro penzisty výhodné nebo také nevýhodné, v závislosti na dané měně. Se zavedením eura se směnné kurzy pevně stanoví čtyřikrát ročně, a tím se odstraní tato nejistota.

Práce ve více členských zemích

Pro občany pracující během svého ekonomicky aktivního života ve více členských zemích platí následující principy:

  • V každé ze zemí, kde byl občan pojištěn, jsou jeho záznamy o pojištění uchovávány až do doby, kdy dosáhne důchodového věku. Jednoduše řečeno – zaplacené příspěvky se nepřevádějí do jiné země ani nejsou občanovi při skončení pojištění v daném členském státu vyplaceny.
  • Každá země, kde byl občan pojištěn alespoň po dobu jednoho roku, mu musí vyplácet starobní důchod, jakmile občan dosáhne věkové hranice pro vznik nároku na důchod. To znamená, že pokud občan pracoval ve čtyřech zemích, bude po dosažení důchodového věku dostávat čtyři různě vysoké starobní důchody.
  • Výše penzistova důchodu se vypočítá na základě jeho záznamů o pojištění v dané zemi. Pokud byl v dané zemi pojištěn po dlouhou dobu, bude zde dostávat poměrně vysoký důchod, v opačném případě bude jeho důchod nízký.

Pojištění je v jednom členském státě kratší než jeden rok

Co se však stane, když byl dotyčný v nějaké zemi pojištěn méně než jeden rok? Přijde o příspěvky, které v této zemi zaplatil? Samozřejmě, že ne.

Uvedeme si příklad: Občan byl pojištěn ve Švédsku 8 měsíců a ve Španělsku 6 měsíců, v Dánsku potom byl pojištěn 16 let a svou pracovní kariéru ukončil ve Finsku, kde příspěvky platil 12 let. V tomto případě převezme 8 měsíců odpracovaných ve Švédsku a 6 měsíců odpracovaných ve Španělsku Finsko, neboť je zemí jeho posledního zaměstnání. Toto řešení Evropské unie zaručuje, že nikdo nebude znevýhodněn z důvodu, že pracoval během svého života v několika členských zemích Evropské unie.

Žádné odvedené příspěvky nepřijdou vniveč, nabytá práva budou ochráněna a každá země vyplatí důchod odpovídající délce doby pojištění na jejím území. Tenhle způsob řešení sleduje současně i zájmy jednotlivých členských států – žádná země neplatí ani více ani méně, než kolik si v ní pracovník vydělal svými příspěvky.

Souběh důchodu z více členských států

Penzista byl při výkonu své práce pojištěn 12 let ve Finsku, 23 let v Rakousku a 5 let v Německu. To znamená, že před dosažením věkové hranice pro vznik nároku na důchod byl pojištěn celkem 40 let. Finsko vypočítá důchod, na který by měl nárok po 40 letech pojištění v tomto státě, a bude mu pak vyplácet částku odpovídající skutečným jeho dobám pojištění, tj. 12/40 (tj. 30 %) této částky. Podobně Rakousko mu bude vyplácet 23/40 (tj. 57,5 %) částky, na kterou by měl v Rakousku nárok po 40 letech pojištění. A konečně Německo mu bude vyplácet 5/40 (tj. 12,5 %) částky, na kterou by měl v tomto státě nárok po 40 letech pojištění.

skoleni_15_4

Problém důchodového věku

Penzista byl napřed pojištěn 30 let v Dánsku, kde vzniká nárok na důchod po dosažení 67 let, a pak 10 let v Rakousku, kde je tato hranice 65 let. Po dosažení 65 let přestane v Rakousku pracovat – vznikne mu nárok na malý důchod od tohoto státu odpovídající dobám pojištění splněným v tomto státu (tj. 25 %). Pak bude muset čekat dva roky, než mu vznikne nárok od Dánska (75 %).

V některých případech je důchod, který penzista pobírá od druhého státu, tak nízký, že bude odkázán na sociální pomoc. Aby se mohl každý z nás této nežádoucí situaci vyhnout, měl by si vyžádat informace o věkové hranici pro vznik nároku na důchod v zemi, kde chcete pokračovat ve své pracovní činnosti dřív, než se tam přestěhuje.

Jakou část vašeho příjmu v důchodu bude tvořit/tvoří státní penze?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Vydané knihy:. Evropská unie v otázkách a odpovědích (2002). Matematika zábavně a hravě (2002) . Sportovní matematika (2004) . Další publikační činnost: . Daně a právo v praxi (Aspi, a.s.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).