O důchodech a důchodcích se píše tendenčně až štvavě. Důchody se neměly vyplácet přímo ze státního rozpočtu, ale z důchodového fondu, který vytuneloval Klaus, potažmo Sobotka, který peníze z privatizace doporučené na výplaty důchodů opět použil jiným způsobem. Všichni jsme celý život průběžným způsobem sanovali výplatu důchodů. V každém případu bychom měli obecně znát kolik se na důchody vybere a kolik jde skutečně z rozpočtu.
Když se přidává státním zaměstnancům, zdravotnímu personálu, tak všichni víme, že se jím přidá X procent. Pouze u důchodců se uvádí absolutní částka. Považuji to za nekorektní a je to vidět na celkovém vztahu společnosti k důchodcům.
Zase to je tady. Žádný důchodový fond nikdy neexistoval. Právě Klaus chtěl zavést fondový systém, a náklady mezidobí (než umřou důchodci z průběžného systému) měly pokrýt příjmy z privatizace. Žádná reforma se nekonala a příjmy z privatizace prožraly vlády ČSSD. Teď už je bohužel jakákoliv důchodová reforma nemožná, protože nejsou zdroje, které by pokryly náklady na přechod na nový systém. Takže se pojede dál močálem temným a po čase holt začnou důchodci chcípat hlady, protože na výplatu důchodů už nebudou prostředky. Já ještě snad nějaký důchod dostanu (už to není daleko), ale moje děti ani náhodou.
Peníze na důchody byly uloženy ve fabrikách, komunisti z odvodů fabriky modernizovali (pochopitelně ne všechny, ale občas postavili i novou, např. masokombinát v Písnici, ze kterého je dneska SAPA, dále fabriku na zpracování krevní plazmy, která byla v r. 1989 těsně před dokončením a o které nová garnitura usoudila, že výrobky z plazmy nebudeme potřebovat, neb všechno potřebné se doveze ze zahraničí, načež arbitráž s bechyňským Šťávou připravila státní rozpočet o několik miliard, až po mlékárnu ve Znojmě. Ne náhodou byly všechny tyto továrny zprivatizovány jako první, posléze zavřeny, aby nebyly pro naše nové západní kamarády konkurencí). Princip byl stejný jako u fondů: stát vlastní fabriky a z jejich dividend financuje důchody. Toto všechno Klaus věděl, ale přesto - snad ve vidině Nobelovy ceny za ekonomii - proběhla velká privatizece, v jejímž víru se poztrácel majetek za miliardy, které měly právě skončit v peněženkách důchodců. Takový "pirát z Prahy" Kožený by mohl vyprávět, jak rozprodal třeba Československou plavbu Labsko-Oderskou a jiné podniky. Místo toho jsme jenom slyšeli kecy o tom, jak byly všechny fabriky zastaralé a neživotaschopné. No, všechny jistě ne, i komunisti vyváželi některé komodity na Západ, a pokud fabrika vyvážela do 45 zěmí světa, tak cílovými zeměmi nebyly jen státy socialistického bloku a země spřízněné, protože tolik zemí socialistický blok neměl ani omylem.
A smutné na tom je, že nebyly jen tak nějaké výrobky, ale LEPŠÍ, než jaké dostal běžný socialistický čechoslovák.
To byla ta skutečná potupa - že se vyvezlo to nejlepší, co (třeba AZNP) dokázal udělat, a i to bylo zápaďákem označeno za aušus. Co by si asi myslel o tom "horším", které bylo určeno pro domácí a východní trhy?
Jasně, nějaké věci jako elektronové mikroskopy a tak se v ČSSR vyráběli (a nakonec vyrábějí dodnes) na světové úrovni.
To je ovšem prostým obyvatelům houby platné, když se ze západu musel dovážet i ten "blbej toaleťák".
Druhá smutná věc je, že ještě v roce 1960 se Škoda Felicia na západě velmi líbila a zřejmě ji považovali za velmi schopné vozidlo ... stejně tak třeba tramvaj Tatra T3, autobus 706 RTO udělal v Bruselu parádu stejně jako Tatra 603, o něco později lokomotiva S 489 (laminátka), ...
Jenže v roce 1988 už byly československé výrobky o 20 let zastaralé. A prakticky celé to 20-leté zaostání v průmyslovém vývoji (na který se tak rádi odkazujeme) vzniklo mezi lety 1960 a 1990.
Během 30 let o 20 let zaostat je neuvěřitelný výkon - to snad jinak dokázaly jen země, kde byla válka následovaná zemětřesením a hladomorem. V ČSSR na to stačila KSČ sama.
> Peníze na důchody byly uloženy ve fabrikách, ...
Pak jistě můžete uvést odkaz na nějaký historický dokument, kde si tehdejší vedení eviduje, kolik má ve fabrikách uloženo na důchody, což? ;)
Ano, podniky z ČSSR občas vyváželi i jinam, než do socialistického bloku. Jenže zdaleka ne všechny, jen pár výstavních skříní a za totálně podstřelené ceny, aby byly alespoň nějaké devizy. Proto nebyla tehdejší česká koruna volně směnitelná - protože jsme neměli konkurenceschopný průmysl. Pohádky o tom, jak tady byly houfně zavírány podniky "aby nekonkurovali západu" jsou jen pohádky. Tvrdá pravda je, že drtivá většina podniků nebyla konkurence schopná. A to jak technologicky, tak marketingově.
Jo, ještě jsem si vzpomněl na jeden příklad peněz uložených v našich fabrikách (a kruté yntelygence tehdejšího vedení).
V druhé polovině 80. let se soudruh Milouš Jakeš nechal slyšet, že nechápe, proč si lidi pořád stěžují, že zaostáváme v elektrotechnice, on že si nechat udělat nějaké zprávy a z nich zjistil, že jsme největší výrobci digitronek na světě (kdo neví, co je digitronka, tak to je podobné jako kdyby se chlubil, že jsme největší výrobci parních lokomotiv na světě).
Vyprávění o tom, jak v centrálně plánované a řízené ekonomice, nechávají komunisté peníze na cokoliv, je docela legrační.
Při zdanění 90% toho moc nezbylo a navíc se odváděly i odpisy z investic. Takže když chtěla byt zisková firma investovat, musela poníženě žádat svoji VHJ o přidělení peněz. šanci měli především firmy s potenciálem vyvážet na devizové trhy a dále pak firmy s vojenským programem - tedy pokud to strana schválila.
Peníze z privatizace nebyly určeny na důchody, ale na likvidaci starých ekologických škod, které způsobila socialistická ekonomika - a že jich bylo.
Fabriky byly sice životaschopné, ale jenom v socialistické ekonomice. V konkurenci se západní konkurenci konkurovali jenom cenou, pokud vůbec. krásně se to ukázalo v porevoluční době, kdy lidé kupovali primárně zboží z dovozu. Proč asi ?