K dozoru na státní hospodářství, státní jmění a státní dluh Československé republiky zřizuje se Nejvyšší účetní kontrolní úřad se sídlem v Praze jako úřad samostatný, ministerstvům rovnocenný a na nich nezávislý,
čteme v zákoně přijatém již 20. března 1919 – tedy do půl roku od vzniku samostatného státu – pod č. 175/1919 Sb., o zřízení a působnosti Nejvyššího účetního kontrolního úřadu.
Dozoru úřadu podléhají účty státních úřadův a závodů, týkající se peněz, materiálu a hodnot jiných, jakož i účty nadací a fondův, ústavův a společností, dotovaných státními penězi nebo spravovanými státními orgány.
Mimo to je oprávněn kontrolovati taková zařízení, jež přijímají podpory od státu,
jednoznačně a kategoricky stanoví zákon působnost této instituce.
Tento nezávislý orgán, jehož předsedu jmenoval na návrh vlády prezident republiky a který byl odpovědný pouze Národnímu shromáždění, měl rozsáhlé kontrolní pravomoci, a to i ve vztahu k čerpání jednotlivých položek státního rozpočtu.
Nejvyšší účetní kontrolní úřad se vyjadřoval i k čerpání položek nad schválený rozpočet, neboť mu příslušelo oprávnění sestavovat roční závěrečný účet všech státních příjmů a výdajů. Ten pak předkládal Národnímu shromáždění, aby jej zkoumalo a schválilo
. Tím bylo zabezpečeno kvalifikované a nezávislé posouzení mimo sféru výkonné moci – tedy i ministerstva financí.
Nejvyšší účetní kontrolní úřad měl významné oprávnění i při schvalování a vydávání státních dluhopisů, dohlížel nad oběhem drobných mincí a o stavu státního dluhu a oběhu mincí vydával čtvrtletní zprávy.
Úřad jest povinen pečovati o to, aby státní účetnictví bylo co nejjednodušší a nejvýhodnější a zařízeno tak, aby umožnilo snadnou a úplnou kontrolu. Za tím účelem působí spolu při vydávání nařízení, týkajících se účetnictví a kontroly i při všech změnách těchto nařízení. Bez jeho souhlasu nesmí takováto nařízení býti vydávána,
rozumně stanoví zákon směrnici proti překotným změnám v legislativním procesu.
V zákoně je upraven postup, jak zjištěná pochybení budou napravena, neboť příslušný úřad ústřední jest povinen odstraniti vady vytčené a o tom, co zařídil, učiniti sdělení.
Případné rozpory pak řešila vláda.
Porovnáme-li tento zákon s dnešním právním stavem a postavením a efektivností výkonu činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, který nemá pravomoc nařizovat odstranění zjištěných pochybností, je třeba obsah úkolů a pravomoci tehdejšího Nejvyššího účetního a kontrolního úřadu hodnotit jako vhodný nástroj při hlídání tehdejší státní kasy.