Ja chapu ten jejich stav na zacatku (kdy si poridili jednu, dve kreditky) a pak chapu tu jejich finalni fazi, kdy ze zoufalstvi platili stare dluhy novym, jeste vyssim dluhem – ono pokud uz fakt neni na jidlo, tak clovek kvuli sobe a kvuli detem udela zoufale ciny, i kdyz vi, ze se to v budoucnu vymsti.
Co ale nechapu, jsou dve veci:
1. Co delali s penezi z pujcek v tom mezidobi mezi prvnim dluhem a temi souhrnymi dluhy pres milion? Tady akorat pisou, ze 4 deti mely cim dal vetsi naklady. To jako prisel syn 13 let a rekl, ze chce nove horske kolo, zadluzeni rodice rekli OK, vybrali 20 000 z kontokorentu a kolo koupili? Nebo jim deti 13 a 6 rekli, potrebujeme novy mobil s dotykovym ovladanim, protoze to uz maji vsichni, krome nas, a nechceme byt looseri, tak rodice zase rekli OK a koupili 2 mobily z kreditky za 16 000? To bych chtel prave vedet, co delali v te dobe – za co ty penize z pujcek utraceli. A proc nebyli schopni rict dost, uz na nic noveho nemame (plazma? dovolena? nova sedaci souprava z Ikey?). Tohle prave nedovedu pochopit – prece kdyz na neco nemam, tak se uskromnim a koupim si to az na to nasetrim.
2. Jak jim mohly banky furt pujcovat, kdyz uz meli aktivnich nekolik dluhu (4 kreditky, pak ty kontorenty a pak i spotrebni pujcky) – vzdyt banky prece koukaji do registru dluzniku a mely by byt opatrne s pujcovanim zadluzenym lidem – ledaze se na to prave spolehaji (ze ti lide zkrachuji) a chtely ziskat penize exekuci jejich majetku.
.