Dědici od 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník, odpovídají za dluhy toho, po kom dědí, nejen do hodnoty dědictví nebo jeho části, kterou získali, ale plně – tedy i nad míru ceny dědictví.
Existují ovšem způsoby, jak se tomu vyhnout: soupisem pozůstalosti nebo v krajním případě, pokud je dědictví předlužené, odmítnutím dědictví.
Dědí se aktiva i pasiva
Dědic nabytím dědictví vstupuje komplexně do majetkového postavení zůstavitele, a tak zásadně odpovídá za všechny jeho dluhy. Pozůstalost, kterou nabývá, tvoří veškeré jmění, které zůstavitel zanechal v okamžiku své smrti, takže na dědice přechází nejenom majetek (aktiva), ale i dluhy (pasiva) zůstavitele.
Dědic proto musí uhradit zůstavitelovy dluhy i nad rozsah nabytého dědictví, takže případně i ze svého výlučného majetku. Převzetí zadluženého dědictví tak může být pro dědice doslova likvidační a převzetí dědictví s neznámým poměrem aktiv a pasiv je značným rizikem.
Odpovědnost za dluhy zůstavitele lze omezit, ale dědic musí být aktivní
Dědic má možnost limitovat rozsah své povinnosti uhradit zůstavitelovy dluhy prostřednictvím soupisu pozůstalosti. Radikálním opatřením je už zmíněné zřeknutí se dědictví. Toho využije především dědic, který o předlužení dědictví ví.
Odmítnutí dědictví musí být učiněno výslovným prohlášením vůči soudu, přičemž dědictví lze odmítnout do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí.
V případě, že má dědic bydliště v zahraničí, může odmítnutí dědictví provést do tří měsíců. Prohlášení o přijetí nebo odmítnutí dědictví je konečné a nelze ho následně měnit.
Výhrada soupisu pozůstalosti
Ve srovnání s odmítnutím dědictví je uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti mírnějším a ne tak radikálním řešením. Jeho uplatněním dochází k omezení rozsahu odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele, aniž by dědic přišel o možnost dědictví převzít. Soupis pozůstalosti má v takovém případě sloužit ke zjištění pozůstalostního jmění a určení čisté hodnoty majetku v době smrti zůstavitele.
Dědic, který uplatnil výhradu soupisu, je sice i nadále povinen hradit dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, avšak věřitel po tomto dědici může požadovat úhradu dluhů jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu; hradí tedy dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví.
Pokud však dědic výhradu soupisu neuplatní, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu, a neučiní-li tak více dědiců, hradí tito dědicové dluhy zůstavitele společně a nerozdílně. Na druhé straně dědic, který výhradu soupisu uplatnil, hradí tedy dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví.
Dědic má podle ust. § 1675 občanského zákoníku právo vyhradit si soupis pozůstalosti, uplatní-li je do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud o tomto právu vyrozuměl. Jsou-li pro to důležité důvody, soud mu lhůtu prodlouží.
Kdo si nevyhradil soupis pozůstalosti nebo prohlásil, že právo výhrady soupisu neuplatňuje, nemůže si podle ust. § 1676 odst. 2 o. z. soupis vyhradit dodatečně.
O svéprávném manželovi, potomkovi nebo předku zůstavitele se podle ust. § 1676 odst. 1 o. z. má, pokud se nevyjádří, automaticky za to, že výhradu soupisu neuplatňuje; od ostatních dědiců si soud vyžádá výslovné vyjádření.
Prohlášení lze učinit buď ústně před soudem, anebo jej v písemné formě soudu zaslat. Jestliže si dědic vyhradí soupis s výhradami nebo podmínkami, nepřihlíží se k nim.
Za zatajení majetku z dědictví přichází sankce ztráty ochrany před dluhy
Jestliže si tedy dědic vyhradil soupis pozůstalosti, bude povinen k úhradě zůstavitelových dluhů jen do výše hodnoty nabytého dědictví. Jestliže však dědic vědomě neuvede do soupisu pozůstalosti některé předměty a věřiteli se podaří jejich existenci prokázat, přestane pro dědice platit ochrana, kterou mu poskytoval soupis pozůstalosti, a bude povinen uhradit dluhy v plné výši.
V případě, že je soupis proveden, má účinky na rozsah povinnosti k hrazení dluhů pouze u dědice, který výhradu soupisu uplatnil. Jestliže tedy dědic výhradu soupisu neuplatní, ochranný režim limitované odpovědnosti za dluhy zůstavitele se na něj neuplatní, a bude povinen uhradit dluhy zůstavitele v plné výši.
Ochrana před dluhy není zadarmo. Na kolik soupis vyjde?
Výhrada soupisu dědictví bude na místě vždy, když dědic ví nebo tuší, že dědictví je značně zatíženo dluhy. Pokud však takovou obavu dědic nemá, může zvolit převzetí dědictví bez výhrady soupisu, aby si ušetřil náklady spojené se soupisem pozůstalosti a jejím oceněním.
Náklady na pořízení soupisu se totiž hradí z pozůstalosti a jdou poměrně k tíži dědických podílů těch dědiců, kteří o soupis požádali. Dědic tedy dostane o to méně z dědictví. Není-li dobře možné hradit náklady na pořízení soupisu z pozůstalosti, uloží soud dědicům, kteří jej žádají, aby na úhradu nákladů poměrně přispěli. Náklady tvoří např. potřebné znalecké posudky a úhrada dalších úkonů vedoucích k nezbytným zjištěním.
Není stanoven jednotný poplatek za výhradu soupisu, a nedá se proto obecně odhadnout, jak bude uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti v tom kterém případě nákladné. Soupis pozůstalosti zpravidla vyhotoví notář vyřizující dědictví. Obecně platí podle ust. § 14 odst. 1 vyhlášky č. 196/2001 Sb., v platném znění, určující výši odměny notářům (tzv. notářský tarif), že notáři za provedení soupisu pozůstalosti náleží odměna 1500 Kč za každou započatou hodinu po dobu, po kterou se soupis na místě samém prováděl.
Notářské poplatky za „vyřízení“ dědictví
Nadto se vždy platí notáři odměna za vyřízení pozůstalosti, která ve spojení s ust. § 13 odst. 1 a § 12 odst. 1 zmíněné vyhlášky činí:
- 2,0 % z prvních 500 000 Kč základu, jímž je obvyklá cena aktiv pozůstalosti,
- 0,9 % z přebývající částky až do 1 000 000 Kč základu,
- 0,5 % z přebývající částky až do 3 000 000 Kč základu,
- 0,1 % z přebývající částky až do 30 000 000 Kč základu,
- 0,05 % z přebývající částky až do 100 000 000 Kč základu
Vždy však nejméně 2000 Kč. Částka nad 100 000 000 Kč se do základu nezapočítává.
Notáři proto dědici zaplatí například za vyřízení dědictví o hodnotě 5 mil. Kč poplatek 26 500 Kč (10 000 + 4500 + 10 000 + 2000).
Někdy postačí jen seznam majetku
V jednoduchých případech může soud rozhodnout, že se soupis nahradí společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku, pokud tomu dědicové neodporují. Možnosti nahrazující soupis se užije v případech, kdy se jedná např. o nepříliš velkou pozůstalost.
Povinností dědiců je uvést veškerý majetek, včetně dluhů tížících pozůstalost. Společné prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku představuje jeho zjednodušenou formu, přičemž jeho účelem je, stejně jako u soupisu pozůstalosti, stanovit hodnotu majetku v době smrti zůstavitele.
Případ ze soudní praxe
V soudně projednávaném případě tři z dědiců prohlásili, že uplatňují výhradu soupisu, a dva dědici, že výhradu soupisu neuplatňují. Nato dědici učinili prohlášení o pozůstalostním majetku a předložili toto prohlášení soudu.
Čtyři z dědiců souhlasili s dohodou o vypořádání majetku, ale jeden dědic nesouhlasil. K dotazu soudu, zda dědici učiní společné prohlášení o pozůstalostním majetku, sdělil tento jeden dědic, že nesouhlasí a že společné prohlášení neučiní.
Společné prohlášení, které má nahradit soupis pozůstalosti, však musí učinit shodně všichni dědici, jimž má být posléze potvrzeno nabytí dědictví.
Nižším soudům nevadilo, že nesouhlasili všichni dědici
V projednávané věci měl soud prvního stupně za to, že postačí, když prohlášení o pozůstalostním majetku ve smyslu ust. § 1687 odst. 2 o. z. učiní pouze ti z dědiců, kteří uplatnili výhradu soupisu pozůstalosti.
Odvolací soud k tomu sice konstatoval, že s tímto názorem nemůže souhlasit, neboť musí jít o prohlášení všech dědiců bez výjimky, avšak zároveň dovodil, že v daném případě postačí, že všichni dědici navrhli nahrazení soupisu jejich společným prohlášením o pozůstalostním jmění a společném jmění manželů (pozn.: byť jej všichni dědici již nepodepsali), přičemž s ohledem na rozsah a hodnotu pozůstalostního majetku lze považovat projednávanou pozůstalost za jednoduchý případ (a tudíž nic nebránilo postupu dle ust. § 1687 odst. 2 o. z.).
Přečtěte si také:
Spor o dědictví: Co dokazuje vyděděný a co protivník, který má na jeho úkor dědit?
Nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců
Nejvyšší soud ČR však v usnesení spis. zn. 24 Cdo 499/2026, ze dne 20. 5. 2026, zaujal jiný názor. Podle NS může být soupis pozůstalosti nahrazen společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku pouze tehdy, pokud jej učiní všichni dědici, kterým má být potvrzeno nabytí dědictví. Nestačí souhlas některých z nich a nerozhoduje ani skutečnost, zda tito dědici uplatnili výhradu soupisu.
NS dále zdůraznil, že účelem soupisu pozůstalosti není pouze ochrana věřitelů. Jeho význam spočívá především ve zjištění skutečného rozsahu majetku i případných dluhů zůstavitele a v ochraně práv všech účastníků dědického řízení. NS také upozornil, že za „jednoduchý případ“, kdy je umožněno využití zjednodušených postupů při zjišťování majetku zůstavitele, nelze považovat řízení, v němž mezi dědici existují spory o rozsah majetku nebo o dědické právo.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 24 Cdo 499/2026, ze dne 20. 5. 2026, tedy:
Společné prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku, kterým má být podle ust. § 1687 odst. 2 o. z. nahrazen soupis pozůstalosti, musí učinit shodně všichni dědici, jimž bude nebo má být posléze potvrzeno nabytí dědictví. Nestačí, aby takové prohlášení učinili pouze dědici, kteří uplatnili výhradu soupisu; musí je učinit také dědici, kteří výhradu soupisu neuplatnili.
Společné prohlášení dědiců nemusí obsahovat ocenění majetku provedené dědici, musí však být projevem jejich vzájemné shody; dědicové je proto musí soudu společně předložit a navrhnout, aby bylo přijato jako náhrada soupisu pozůstalosti. Odmítne-li některý z dědiců takové prohlášení učinit, nelze soupis pozůstalosti společným prohlášením dědiců nahradit.
Jednoduchým případem ve smyslu ust. § 1687 odst. 2 o. z. není sama o sobě pozůstalost s malým rozsahem nebo nízkou hodnotou pozůstalostního majetku. O jednoduchý případ půjde jen tehdy, je-li majetková struktura pozůstalosti soudu zřejmá již z provedených šetření, popřípadě jde o majetek dohledatelný, a současně mezi dědici není žádný spor ani o dědické právo, ani o rozsah aktiv či pasiv pozůstalosti.
