Zadluženost českých domácností a její nárůst je často diskutovanou otázkou. Je zadluženost příliš vysoká, nebo nízká? Je tempo růstu zadluženosti příliš rychlé? Neohrozí dluhy domácností stabilitu české ekonomiky? Aby bylo možno seriózně nad uvedenými otázkami diskutovat, je třeba mít po ruce podklady. Proto jsme připravili Analýzu zadluženosti českých domácností, pod níž je podepsán Ondřej Antoš.
Celková zadluženost domácností v České republice byla, a ve srovnání s okolními zeměmi stále je, poměrně nízká. Často se ale uvádí, že skutečnou hrozbou může být tempo zadlužování. Dokladem toho, že od poloviny roku 2000 je vysoké, je graf Úvěry domácnostem, kde je od inkriminovaného roku patrný exponenciální růst objemu poskytnutých úvěrů.
Zdroj: Analýza zadluženosti českých domácností
Samozřejmě je třeba počítat i s inflací, která reálnou hodnotu zadlužení snižuje (podrobnosti viz Analýza).
Příčiny růstu zadluženosti lze hledat především ve snížení úrokových sazeb. Jak je vidět v následujícím grafu, v období roku 2000 se nominální úrokové sazby z nově poskytnutých úvěrů domácnostem snížily na úroveň kolem 10 % p. a. Nejen pokles sazeb pod psychologickou hranici, ale zároveň jejich stabilizace jsou významným faktorem, působícím na zvýšení poptávky po úvěrech.
V roce 1999 úrokové sazby poklesly pod svůj patnáctiletý průměr a setrvale se snižují až do současných dnů,
uvádí k otázce úrokových sazeb Ondřej Antoš a ve studii to dokládá makroekonomickými daty.
Zdroj: Analýza zadluženosti českých domácností
Nelze ale zapomínat ani na nízkou zadluženost v 90. letech jako na jednu z příčin vysokého růstu objemu úvěrů domácností a ani na růst ochoty domácností utrácet. Důsledkem je pak zvýšení podílu úvěrů na úsporách, kdy minima dosahoval v květnu roku 2000 (15,9 %) a v letošním roce se blíží již 40 %. Ani to ale není alarmující hodnota – podle statistik Evropské centrální banky dosahuje tento poměr ve vyspělých zemích až ke 100 %.
Ačkoliv je tak dynamika nárůstu zadlužení velmi razantní, samotná zadluženost domácností je v mezinárodním srovnání stále poměrně nízká,
komentuje zadlužení Ondřej Antoš.
Růst zadlužení je ale též ovlivněn růstem objemu hypotečních úvěrů. Snížení úrokových sazeb a poptávka po bydlení z řad „silných ročníků“ 70. let zvyšují objem zejména dlouhodobých úvěrů na bydlení, které tvoří významný podíl na zadlužení českých domácností. Z celkového objemu úvěrů tvoří hypoteční přibližně 45 %.
Zdroj: Analýza zadluženosti českých domácností
Na úvěrový trh se ale nelze dívat pouze z makroekonomického pohledu. Je sice pěkné, že je platební disciplína domácností zatím dobrá a problematická je pouze u spotřebitelských úvěrů, roste nicméně počet domácností, které úvěrové financování nezvládnou a dostávají se do situací „osobních bankrotů“. Nesplácené půjčky se snaží řešit dalšími úvěry, a protože většina společností poskytujících půjčky je členem některého úvěrového registru, musí volit stále dražší a dražší formy financování.
Zadluženost českých domácností není ani ve srovnání se zahraničím vysoká, spíše naopak. Tempo růstu zadluženosti sice vysoké je, ale vzhledem k nízkému objemu úvěrů v 90. letech a dalším faktorům je přirozené a nelze ho považovat za zvlášť nebezpečné. To podporuje i jeden ze závěrů studie: Riziko představuje pokles cen nemovitostí, prudký růst úrokových sazeb a negativní vývoj příjmů domácností. Žádný z těchto jevů nelze v brzké době očekávat.
Využívání úvěrových zdrojů domácnostmi je naprosto přirozené a vhodné zejména při řešení dlouhodobých „investic“, např. pořízení domu či bytu nebo automobilu, zejména je-li nezbytný pro dopravu do zaměstnání apod. Vždy je ale třeba zvážit individuální možnosti splácení úvěru každé rodiny.
