DESETNÍK 71/2005 (28. 11. 2005 – 11. 12. 2005)
Snížíme daně a zvýšíme dávky… ale kdo to zaplatí?
Není nad štědrý stát. Stát, který se postará o své občany, snaží se podpořit rodiny s dětmi, zajistí všem práci, sociální jistoty a samá pozitiva… vše má ale i druhou stránku. Pokud stát někomu něco dá, musí to na druhé straně někde vzít – buď z daní, nebo si půjčit a později to i s úroky zaplatit – zase z daní.
Pokud někdo slibuje snížení daní a zároveň zvýšení sociálních dávek, podpory v nezaměstnanosti, zdravotnictví zadarmo, vysoké státní důchody… tak je někde nějaký problém. Buď neříká všechno, nebo neumí počítat.
Abych nebyl nespravedlivý, musím říci, že existují i další zdroje, z nichž lze financovat státní výdaje. Jedním z nich je hospodářský růst. Pokud ekonomika roste, pak může výběr daní vzrůst i při snížení daňové sazby. České ekonomice se daří, což zvláště před volbami vede politiky k slibům, jejichž vyplnění by mohlo být významnou komplikací při zpomalení ekonomického růstu.
Ale není to jen ekonomický růst, který může státní rozpočet sanovat. Jsou to například též výnosy státních podniků, ale… kromě privatizace, která je jednorázovým příjmem, nejsou zrovna příliš perspektivní. Státní vlastnictví, zvláště v českém podání, vede jen zřídka k efektivnímu fungování podniku.
Na nerostné bohatství se také nemůže Česká republika spoléhat. Přestože ropné vrty zdobí moravskou krajinu vedle vinic a švestkových hájů a přestože moravské černé zlato patří mezi nejkvalitnější, je ho příliš málo. Ani žluté zlato šumavských vrchů státní rozpočet nespasí – ani kdyby se zdevastoval celý národní park. A kutnohorské stříbro? Kde jen je mu konec… Zato kam se poděl uran víme naprosto přesně… ale platné nám to také moc není.
Obhlédnuto kolem a kolem, nezbývá než své výdaje (výdaje našeho státního rozpočtu) hradit z jiných zdrojů než z našich příjmů – a z příjmů firem, které zisky vytvořené v České republice nepřelijí do daňového ráje… Proto vždy, když slyším o snižování daní, ptám se, čím se chybějící příjmy nahradí (ano, častou odpovědí je Lafferova křivka), a když slyším o zvyšování výdajů, ptám se, kdo je zaplatí.
Z úst představitelů obou nejsilnějších politických stran v poslední době slýchám ambiciózní plány na snížení daní a zvýšení sociálních dávek, ale odpověď na otázku, kdo to zaplatí, zůstává stále nezodpovězená… uspokojivou odpověď jsem neslyšel od žádného z nich.
Boj o voliče přes podporu rodiny
Jedním z aktuálních témat je podpora rodiny. Jak ČSSD, tak ODS se nechaly slyšet, že rodiny s dětmi podpoří. ODS již zveřejnila svůj koncept „rovné dávky“, stojící vedle rovné daně a rovného důchodu, ČSSD chce zavést takové dávky, kterými vezme dech voličům a sebere vítr z plachet ODS. Jejich konkrétní podobu ale nezveřejnila – prý si budeme muset počkat do lednového sjezdu.
Boj o voliče nezuří jen v rétorické rovině. Vládní strany pod taktovkou ČSSD využívají letošní neočekávané vyrovnanosti státního rozpočtu díky vyššímu než očekávanému růstu HDP a místo splácení dřívějších státních dluhů… zvyšují dávky.
Rodinu má podpořit zvýšení porodného. Nejedná se o žádnou kosmetickou úpravu, ale díky zvýšení životního minima, k němuž má dojít od 1. ledna 2006, a současnému zvýšení porodného dojde k více než dvojnásobnému zvýšení této dávky. Protože ale úprava porodného musí projít legislativním procesem, počítá se s jeho navýšením od 1. dubna 2006. A jak se porodné zvýší konkrétně, ukazuje následující tabulka.
Počet současně narozených dětí | Porodné | ||
---|---|---|---|
současné | dle návrhu MPSV | zvýšení o | |
1 | 8 600 Kč | 17 500 Kč | 103 % |
2 | 20 640 Kč | 52 500 Kč | 154 % |
3 | 51 600 Kč | 78 750 Kč | 53 % |
4 | 68 800 Kč | 105 000 Kč | 53 % |
5 | 86 500 Kč | 131 250 Kč | 52 % |
Porodné se nejvíce zvýší pro rodičky dvou dětí, kde dosáhne více než 2,5násobku současného stavu. Nejméně se porodné zvýší při vícečetných porodech – o „pouhých“ 50 %.
Nejen novorozenci dostanou od státu více peněz. Nově by měli dostávat 1000 Kč i prvňáci na nákup školních potřeb. Tato dávka by se měla vyplácet všem dětem v první třídě, jejichž rodiče pobírají přídavky na děti.
Vše musí ještě schválit senát a podepsat prezident – v předvolebním čase si ale zřejmě žádný politik nedovolí nezvednout ruku pro takto bohulibý počin, jakým je podpora rodin s dětmi.
Vyšší minimální mzda
Od příštího roku by se mělo nejen zvedat životní minimum, jak jsem již naznačil v předchozím oddíle Desetníku, ale také minimální mzda – a to hned dvakrát.
První zvýšení minimální mzdy zastihne všechny zaměstnané (a postihne všechny nezaměstnané) již od 1. ledna 2006. O 5,4 % se zvýší jak minimální měsíční mzda (ze současných 7 185 Kč na lednových 7 570 Kč), tak minimální hodinová mzda (ze 42,50 Kč na 44,70 Kč).
Ke druhému zvýšení dojde o půl roku později, tedy od 1. července 2006. Zvýšení bude procentuelně o tři desetinky nižší a při nárůstu o 5,1 % vzroste měsíční mzda na 7 955 Kč a hodinová na 48,10 Kč.
Minimální mzdu podle Ministerstva práce a sociálních věcí pobírá v současné době přibližně 0,53 % pracujících. Po jejím zvýšení 2 až 3 % zaměstnanců. Přestože se jedná o poměrně malý počet pracujících, dosah zvýšení minimální mzdy je mnohem větší.
Hlavním motivem zvyšování minimální mzdy je zatraktivnění práce oproti sociálním dávkám. Práce má být výhodnější než „nepráce“. Ovšem s vyšší minimální mzdou dochází zejména u lidí, kterých se minimální mzda dotýká nejvíce (u nízkopříjmových skupin obyvatel) k propouštění – zaměstnavatelům se jejich práce již nevyplatí a přecházejí z prodražující se levné pracovní síly k dražší, ale kvalifikovanější.