DESETNÍK 73/2006 (16. 1. 2006 – 29. 1. 2006)
Zdravotní pojištění bude vyšší
Na zdravotním pojištění zaplatíme víc. V letošním roce pouze o „pár korun“, kdy se zvyšuje kvůli růstu minimální a průměrné mzdy. „Pár korun“ proto, že pokud by se měla naplnit předpověď Davida Ratha o zvýšení výdajů na zdravotnictví ze 7 % HDP na 9 %, znamenalo by to podle propočtů Health Policy Institute nárůst pojistného pro všechny.
Od 1. ledna 2006 se zvyšuje minimální pojistné na zdravotní pojištění, přičemž změna se vztahuje na zálohy, které musí být zaplaceny do 8. února 2006.
Minimální pojistné se zvedá pro osoby bez zdanitelných příjmů z loňských 1 022 Kč o 52 Kč na letošních 1074 Kč. Nárůst téměř nepostřehnutelný, který vyplývá z růstu minimální mzdy, který byl schválen 7. prosince 2005 s účinností právě k 1. lednu 2006.
Mnohem více se ale zvyšuje minimální pojistné pro osoby samostatně výdělečně činné, které se počítá z průměrné mzdy, stanovené Ministerstvem zdravotnictví. Zvyšuje se více nejen růstem mzdy, ale zejména zvýšením vyměřovacího základu ze 45 % na 50 % příjmů. Namísto loňských 1 143 Kč zaplatí podnikatelé a ostatní samostatně výdělečně činné osoby minimálně 1 218 Kč.
Můžeme spekulovat, zda je to hodně, či málo, zda by měli podnikatelé zaplatit více za svou zdravotní péči, nebo naopak méně, aby mohli rozvíjet své podnikání. V každém případě se ale musíme připravit na to, že s největší pravděpodobností vzroste pojistné pro všechny, tedy nikoli jen pro ty, kdo příjmy nemají, nebo je mají minimální. Ministr zdravotnictví David Rath chce zvýšit množství peněz plynoucích do zdravotnictví ze 7 % HDP na 9 %.
Zvýšení množství peněz ve zdravotnictví lze provést několika způsoby – připlácením pacientů, zvýšením pojistného nebo dotací ze státního rozpočtu. Možná někdo objeví ještě další zdroj, nicméně osobně ho nevidím, nebo se jedná o zdroje téměř zanedbatelné. Pokud by se peníze měly získat z pojistného, znamenalo by to podle Health Policy Institute nárůst pojistného ze současných 13,5 % z hrubé mzdy (4,5 % platí zaměstnanec a dalších 9 % odvádí zaměstnavatel) na 19,4 %.
Banky budou muset zlevnit
Banky jsou kritizovány za vysoké poplatky za základní služby a za netransparentní sazebníky. Kritika v loňském roce dospěla tak daleko, že se své příležitosti chopilo i Ministerstvo financí a zahájilo s bankami diskusi (nyní bych rád pominul, zda šťastnou či nešťastnou a zda závěry jsou pro klienty pozitivní nebo negativní).
Letošní rok můžeme nazvat rokem činů. Banky se pustily do práce a sazebníky zjednodušují a upravují. První ovoce přináší sazebník ČSOB, který v minianketě Měšce označilo za nejsrozumitelnější 44 % čtenářů. Na snížení cen klienti ale stále jen čekají. To se však brzy změní.
V České republice působí velké i malé banky. Mezi malými bankami jsou takové, které se soustředí na vybranou (movitější) klientelu, ale i takové, které se zaměřují na poskytování levných služeb. Žádná z nich ale nenabízí platební styk po České republice zdarma. Pokud se taková najde, zpravidla si to nechá dobře zaplatit v paušálním poplatku.
Nyní se objevuje bankám konkurence, která má potenciál zahýbat bankovními sazebníky. Nevychází z řad bankovních domů, ale nabízí tuzemský platební styk bez poplatků – a to včetně vedení účtu, výpisů a internetového bankovnictví. Je jí Fio, družstevní záložna.
Fio, družstevní záložna nabízí bankovní služby bez poplatků a k tomu navíc poměrně zajímavé úročení zůstatků. I na běžném účtu získáte 1% výnos, který je mnohdy nedostižný i termínovanými vklady. Kde je tedy háček?
Každá finanční instituce chce vydělávat, stejně jako kterýkoli jiný podnik či živnostník. Banky i družstevní záložny vydělávají na sběru vkladů, půjčování prostředků a dalších službách spojených především s platebním stykem (a, zatím jen v omezené míře, poradenstvím). Oba dva typy institucí volí, zda je pro ně výhodnější vydělávat spíše na platebním styku, nebo na úvěrových obchodech.
Pro velké banky je umístění obrovských objemů vkladů, uložených zpravidla „na viděnou“ či na krátkou dobu, obtížné, až téměř nemožné. Zato malé banky mohou pružněji reagovat a dosahovat zisku z úvěrových obchodů. Totéž platí i pro družstevní záložny.
S novelou zákona o družstevních záložnách po vstupu do Evropské unie bylo omezeno riziko jejich konkurzu a zavedeno srovnatelné pojištění vkladů v záložnách. Vklady jsou tak pojištěny na 90 % do výše 700 tis. Kč a došlo i k dalším změnám zvyšujícím bezpečnost vkladů.
V loňském roce bylo též legislativně umožněno, aby záložny získaly „bankovní koncovku“ účtu (kód banky). Tím byl umožněn přístup záložnám do clearingového centra ČNB (tam se zúčtovávají mezibankovní platby). První kampelička, která o vlastní kód zažádala, byla právě Fio, družstevní záložna. A chystají se další.
Dle mého názoru nebude konkurence záložen s levným platebním stykem pro banky významným ohrožením, stejně jako malé, již dnes levnější banky nepřiměly ostatní k výraznějšímu zlevnění. Nicméně konkurence by je mohla přimět alespoň k částečným úpravám sazebníků, a především bude alternativou pro všechny, kdo hledají levné služby tuzemského platebního styku.
