V Evropské unii je postiženo „evropskou chudobou“ 15 % lidí. Většina z nich má však možnost svou situaci zlepšit a mnoha z nich pohodlný život na sociálních dávkách vyhovuje. Evropští chudí jsou ve světovém měřítku „střední třídou“…
Nejnižší životní minimum je v Estonsku
Země Evropské unie mají výrazné sociální cítění. Občané nalézající se v složitých životních situacích (zdravotní problémy, dlouhodobá nezaměstnanost, …) mají zaručeny finanční prostředky na obstarání nejzákladnějších lidských potřeb.
O vymoženostech sociálního systému si v ostatních zemích světa mohou lidé nechat jenom zdát. V Asii či Jižní Americe jsou občané odkázáni především na sebe a svou rodinu. Nejnižší výše životního minima je v Estonsku (32 euro za měsíc), v Litvě (33 euro za měsíc) a Lotyšsku (75 euro za měsíc). V ostatních evropských zemích je podstatně vyšší.
Nejchudší občan Evropské unie odkázaný na sociální dávky v Estonsku je na tom finančně lépe než 1,1 miliardy lidí na celém světě. Jenom pro zajímavost: nejvyšší sociální dávky jsou v Dánsku (1129 euro za měsíc). Dán odkázaný na sociální dávky patří mezi 11 % nejbohatších lidí světa.
Téměř 80 % majetku světa vlastní pětina lidí
Můžeme říci, že i v rozdělení bohatství světa platí známý „Paretův princip – 80:20“ (ekonom Pareto, profesor v Lausanne v 19. století). Dle tohoto principu nic není na světě 50 na 50. Stejně dávám – stejně dostanu, nefunguje. Vždycky převažuje jedna strana. Např. 20 % porady přinese 80 % informací, 20 % zákazníků přinese 80 % obratu…
Občané žijící za jeden dolar denně pocházejí především z Afriky (Somálsko, Kongo, Niger, Etiopie, Zambie, Madagaskar, Nigérie, Mali či Keňa). Nejbohatší naopak jsou v průměru občané Evropské unie (spolu s Norskem, Islandem, Švýcarskem, Lichtenštejnskem), USA, Japonska, Austrálie, Kanady a malých arabských zemích (Spojené arabské emiráty).
Hlad v Africe a životní rozdíly v Asii
Obyvatelé chudých zemí světa jsou závislí na zemědělství. Země postrádají vyspělou zemědělskou techniku, a proto rodiny mají mnoho dětí, aby byl dostatek pracovních sil.
V chudých zemích dochází k poškozování půdního fondu. Protože mají nedostatek finančních prostředků, musí zemědělci neustále vyčerpávat svá pole, nenechají jim čas na regeneraci. Umělá hnojiva nemají k dispozici. Vrstva ornice se nemůže udržet, protože nejsou stromy, které jsou pokáceny na palivo. Lidé, stromy a půda se tak stávají obětí chudoby. Zemědělství v těchto zemích postačí pouze na holé přežití, celá rodina mnohdy trpí hladem.
Velké rozdíly v životní úrovni jsou potom především v asijských zemích. Typickým příkladem je Dillí. V Indii existuje vyspělá průmyslová základna, funkční administrativní a politická struktura. Indie však neustále čelí základnímu problému: Jak zajistit obživu pro stále rostoucí počet obyvatel.
V Dillí tak můžeme současně vidět všechny výdobytky západního světa (moderní stavby, auta, obchody, počítačová centra, vyspělé školy, …) a současně bídu a zoufalství mnoha lidí přežívajících na okraji Dillí takřka bez střechy nad hlavou.
Kdo má v Česku průměrnou mzdu, je bohatý
Čech s průměrnou mzdou ve výši 17 800 Kč měsíčně patří mezi 13 % nejbohatších lidí světa. To znamená, že 5,2 miliardy lidí na světě jsou na tom finančně hůř…
Počet lidí | Příjem na den (v dolarech) | Podíl na světovém příjmu (v %) |
---|---|---|
Spodních 10% | 1,1 | 0,8 |
Spodních 20% | 1,4 | 2,0 |
Spodních 50% | 2,3 | 8,5 |
Spodních 75% | 4,1 | 22,3 |
Spodních 85% | 6,0 | 37,1 |
Horních 10% | 69,6 | 50,8 |
Horních 5% | 92,3 | 33,7 |
Horní 1% | 130,1 | 9,5 |
Pramen: The World Bank Development Research Group USA a Central Inteligence Agency – The World Factbook 2004