Hlavní navigace

Darovat, či nedarovat krev?

Autor: Isifa.com
Vladimír Kutálek

Darování krve je bezesporu záslužná činnost. Je ale částečně spojena i s poměrně velkou byrokracií. Teoreticky ani zákonem k ní není důvod, ale úřad SÚKL to tak bohužel vyžaduje.

Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Světovým dnem dárců krve je 14. červen, kdy připomínáme ty z nás, kteří se dobrovolně a nezištně rozhodli darovat část sebe sama pro záchranu druhého člověka, říká starší aktualita Českého Červeného kříže.

Možná by však stálo za to si na začátku nadefinovat, co znamená zištně a co znamená nezištně. Osobně nevidím velkého rozdílu mezi tím, jestli někdo daruje krev za peníze, či za daňový odpočet. Ani darování pro svůj dobrý pocit nepokládám za úplně nezištné. Ale to by bylo na dlouhou spíše filosofickou debatu. A možná negativa věcí zdarma můžete najít v knize Jak drahé je zdarma od Dana Arielyho.

Proč darovat?

Bezplatné darování krve znamená odečet 3000 Kč za každý odběr z daňového základu v daňovém přiznání. Podobně jako finanční dar tedy za každý odběr většina lidí získá 450 Kč. V případě zaměstnání máte nárok na placený den volna od zaměstnavatele, i při mzdě 100 Kč/hodinu × 8 hodin je to už 800 Kč. Od zdravotní pojišťovny získáte možnost dalších benefitů pro dárce krve.

Např. Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví pravidelným dárcům krve dává 1000 kreditů ročně. Pokud je využijete např. na plavání, získáte 1000 Kč, pokud na dětské očkování, získáte 3000 Kč. Z nefinančních benefitů je vám například pravidelně sledován zdravotní stav, např. i testem HIV, pokud máte (nebo váš partner) promiskuitní typ života. Dále při odběru v Brně získáte stravenku v hodnotě 50 Kč, mimobrněnským je proplacena doprava, parkování zdarma – toto může být různě od nemocnice. Ve Znojmě mají držitelé zlaté plakety MHD zdarma. Podobné benefity jsou i pro dárce kostní dřeně, orgánů a možná i další.

Proč jsem začal darovat krev?

Otec měl vzácnou krevní skupinu a daroval často. Aniž mě k tomu nijak přesvědčoval, prostě byl to vzor pro mě s tou spoustou plaket. Ale dlouho jsem to odkládal. Nakonec jsem slyšel zištné důvody jiných, proč chodí darovat krev, a těžko říct, který nakonec rozhodl:

  • Lidé chodí darovat, protože případné seznámení je s nadprůměrně zdravou osobou, nadprůměrně štědrou.
  • Chodí darovat kvůli testům na HIV.
  • Chodí darovat pro volno z práce, zvláště oblíbené je darovat v pátek, prodloužit si víkend.
  • Chodí darovat pro ten pocit, že možná vyhrají v sázkové hře a jejich krev může zachránit někomu život.
  • Darují krev, protože třeba jim se něco stane, tak ať je krev.

Já jsem se takto při prvním darování dozvěděl, že se mi „změnila“ krevní skupina. V nemocnici v Břeclavi v 18 letech jsem „měl“ jinou krevní skupinu, než kterou teď darovávám.

Proč nedarovat krev?

Je to úkon, který prostě z principu nějak rizikový je – např. někdo omdlí, má halucinace ze změny množství krve atd. Osobně pokládám přenos např. HIV za prakticky vyloučený, ale není to jen o HIV. Pokud jste nějak nalomeni, v inkubační lhůtě může být odběr krve značně rizikový. Kolega z práce, který darovával často, po jednom odběru lehl vážně na několik týdnů a pak přestal darovat úplně. Přestal věřit. Přitom dle mě toto riziko lze výrazně snížit tím, že se nebudu spoléhat jen na rozhodnutí lékařů, jestli mohu darovat, či ne, ale předtím poslouchám své tělo a nebojím se na poslední chvíli zrušit darování krve i „jen“ z toho důvodu, že se cítím unavený nebo někdo z mých blízkých onemocněl. Protože to může být únava, ale někdy je to úplně první příznak toho, že tělo začalo s něčím bojovat. A není dobrý nápad tělo zatěžovat odběrem, nemluvě o potenciálních rizicích pro obdarovaného.

Zaměstnavatel je povinen vám dát celý den volna na darování krve. Bohužel je povinen vám i tento den zaplatit na své náklady. V některých zaměstnáních vás zaměstnavatel podporuje, abyste darovali, a dává vám nějaký benefit i navíc nad tuto povinnost. V některých zaměstnáních se jim to nelíbí. A v realitě dlouhodobě darovat krev si u nepřejících zaměstnavatelů netroufnete, resp. se stanete nadbytečnými, nebo jen nepovýšitelnými. Sám bych byl raději, kdyby to nebyla povinnost a kdyby zaměstnavatelé se sami dobrovolně rozhodli, jestli a jak na své náklady budou podporovat své zaměstnance darovat krev – věřím, že by to i zaměstnancům pomohlo se rozhodovat a především odhadnout zaměstnavatele dřív, než nastoupí u něj. Resp. aby pobídka darovat krev byla čistě na nemocnici.

Jak probíhá odběr krve

Darování krve je netriviální proces. Pokud nejste prvodárce, musíte se v prvé řadě minimálně pár dní dopředu objednat – musíte plánovat. Samozřejmě v případě zaměstnaných doporučuji se na termínu domluvit se svým šéfem. V případě živnostníků je to jiné, různé, dle klientů.

Pak přijdete, nahlásíte se, dostanete dotazník k vyplnění. První fronta a pohovor s pomocným personálem, který řeší zjevné věci v dotazníku a případně vás odmítne (pak nemáte den volna, ale jen omluvenku na nezbytný čas). Pak další fronta a odběr krve na testy. Pak čekání na výsledek a fronta k lékaři. Pohovor s lékařem. Příprava na odběr (napít, umýt), fronta na křeslo. Vlastní odběr (od pár minut v případě odběru krve, po desítky minut v případě odběru na přístrojích). Následuje doporučený relax v čekárně po odběru. Vyřízení potvrzení o odběru a odchod. Nevím, jak jinde, ale většinou ty fronty jsou krátké až nulové – prodlužují se jen v případě akcí či pátků. Pokud chodíte častěji, prostě máte čas koukat kolem sebe, všímat si a stále přemýšlíte, jestli by něco nešlo udělat lépe, efektivněji. Ale proces je to vyladěný k dokonalosti. Až na vyplňování dotazníku.

Vyplňování dotazníku dárce v praxi

Před každým odběrem vyplňujete ručně celý dotazník. Svým podpisem potvrzujete úplnost a správnost dotazníku. Stále dokola vyplňujete ručně jméno a RČ – maličkost, ale i ta by šla předvyplnit. Pak je zde aktuální stav (cca poslední 4 týdny). Pak je sekce v uplynulých 6 měsících a pak je sekce celoživotní anamnéza.

Jak probíhá vyplňování dotazníku v realitě u pravidelných dárců? Pečlivě vyplníte dotazník a u některých položek dostanete odpověď ve stylu: tohle příště už nemusíte zmiňovat. Když jsem se jednou odhodlal se na to zeptat lékaře, dozvěděl jsem se, že nevyplňovat je z různých důvodů: je to už ukončené a bez kontrol, nemá to vliv na darování krve – např. zlomenina v dětství atp.

Takže pokud věříte autoritám, je pro vás vyplňování dotazníku většinou formalita, kdy jen zaškrtáváte ne (a dáváte si pozor na pár výjimek typu „jste zdráv“). A vlastně splňujete i to, co podepisujete, protože věříte, že lékař zcela jistě vám řekl zamlčet jen ty nezávažné skutečnosti.

Stvrzuji, že jsem nezamlčel(a) žádné závažné skutečnosti a všechny vyplněné údaje jsou pravdivé (zamlčení skutečností, které mohou ohrozit zdraví nebo život pacienta dostávajícího transfuzi, je zákonem postižitelné).

Já jsem si před jedním odběrem udělal tahák, abych vždy vyplňoval všechno, na co se ptají, a i to, co jsem měl dle pokynů zamlčet. A pak jsem si ho před každým odběrem aktualizoval, resp. v prvé řadě hledal, kam jsem si ho založil. Nicméně jsem zjistil, že tahle drobnost pravděpodobně má vliv na frekvenci mého odhodlání jít darovat krev. Takže jsem se rozhodl změnit odběrné středisko. A pokusit se najít jiné, kde prostě za mě vyplní údaje, které jsem už uvedl minule a které jsou stále platné.

Nicméně jinde jsem se dozvěděl, že co se týká dotazníku, je nutné, aby jej dárce vždy vyplnil úplně sám. Není možné, aby z naší strany byl dotazník jakkoli předvyplněný. K tomu jsme vázaní vyhláškou SÚKL.

Neodůvodněný pokyn SÚKLu

Nezbývalo než se obrátit na SÚKL. Odpověď byla značně formalistická, hodnotím jako neodůvodněnou:

Požadavky na vyplňování dotazníku dárce krve je stanoveno vyhláškou č. 143/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejích složek (vyhláška o lidské krvi), ve znění pozdějších předpisů, v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví standardy jakosti a bezpečnosti pro odběr, vyšetření, zpracování, skladování a distribuci lidské krve a krevních složek a kterou se mění směrnice 2001/83/ES. Neevidujeme žádné připomínky od jiných dárců krve, kteří by měli problém s opakovaným vyplňováním dotazníků. Jedná se zde o bezpečnost pacientů, ta je prvořadá a převyšuje nad jakýmkoliv jiným zájmem.

Na mou reakci tisková mluvčí dosud neodpověděla:

Nepřímo tvrdíte, že opakované vyplňování dotazníku ručně dárci (které dle vámi odkazované vyhlášky nemá oporu v ní a dle Usnesení č.2/1993 Sb. čl.2 (3) nelze vyžadovat) má vliv na snížení bezpečnosti pacientů. Můžete konkretizovat, jakým způsobem dochází ke snížení bezpečnosti pacientů? Pošlete mi, prosím, např. výsledky výzkumu, který toto zkoumal. Dle mé praktické zkušenosti, jak jsem ji popsal níže, naopak zvyšuje rizika pro pacienty velice konkrétním způsobem. A to nemluvím o tom, že tahle byrokracie min. mě odrazuje od darování, takže pacient svou krev nemusí vůbec dostat. A ano věřím, že jsem jediný, který místo toho, aby šel jednodušší cestou, tedy přestat darovat rovnou, ztrácí čas komunikací s úřadem.

Jak jsem odůvodnil rizikovost nucení dárce vyplňovat dotazník stále dokola? Takto:

„… bych se nechtěl dostat do situace, že na základě ústního pokynu personálu něco zamlčím (nebo ho špatně pochopím), o čemž nebude důkaz, a ono to závažné bude… Sice vím, že neúmyslné zamlčení je těžko trestné, ale jde mi i o toho pacienta.
Proto by mě zajímalo odůvodnění takového zákazu předvyplnění. Protože si myslím, že tento zákaz naopak způsobuje neúplné informace i zvyšuje riziko chybovosti. Nemluvě o tom, že když si vzpomínám stále na ty starší, zvyšuje se riziko, že zapomenu uvést nedávnou – která je řádově důležitější.“

A co tvrdí zmíněná vyhláška č. 143/2008 Sb., na kterou se SÚKL odkazuje jako důvod, proč se musí vyplňovat dotazník stále dokola? Nic, z čeho by to ruční opisování plynulo (a navíc, i když by tvrdilo, že to musí dárce ručně vyplňovat, stále to neobhájí důvodnost takového pokynu): údaje o zdravotním stavu a anamnéze dárce na základě osobního rozhovoru s pověřeným zdravotnickým pracovníkem, který se zaznamená do dotazníku dárce; údaje obsahují důležité faktory, které mohou napomoci k identifikaci a vyloučení osob, jejichž odběr by mohl představovat zdravotní riziko pro ostatní, jako je možnost přenosu onemocnění nebo přinášet nepřiměřené zdravotní riziko pro dárce samotného.

Proč jsem letos ještě nedaroval krev?

V prvé řadě je to to, že když má člověk rodinu, výrazně se mu redukují časová okna, kdy není nemocen nebo po nemoci on ani někdo z jeho blízkých. V druhé řadě je to můj dlouholetý problém s pravdomluvností, zesílený postupnou ztrátou bezmezné důvěry v autority. Už po delší dobu jsem si všiml, že má frekvence darování krve se snižuje – vždy se našel důvod nedarovat (zdraví, únava…). Ale chvíli mi trvalo rozpoznat pravděpodobný důvod mé prokrastinace v darování – pro mě rizikové vyplňování zdravotnického dotazníku stále dokola.

Bohužel, přestože pro to není zákonný důvod, odběrné středisko si netroufne jít proti SÚKLu, a tedy dárci krve budou stále nuceni stále dokola vzpomínat a vyplňovat stále stejné údaje. Popř. to mohla být pro některé dárce ta pověstná kapka, proč znovu neabsolvovat celý ten proces s darováním krve spojený. I já mám další důvod prokrastinovat. Jít na výlet raději než trávit dvě hodiny na transfuzní stanici. A to nemluvím o tom, že kdyby někdo se pokoušel nad dotazníky dárců dělat nějakou statistiku, bude zkreslená. Dárci budou vypadat, že měli méně nemocí, než ve skutečnosti měli, nebo že zatajili informace, když se to neanonymizuje.

Zbytečné překážky?

Nechci vás odrazovat od darování krve, ale ani vás nebudu přesvědčovat darovat krev. Jen jsem se pokusil sepsat plusy i mínusy darování krve. A zdůraznit ty, které jsou dle mě odstranitelné: přenášení části nákladů na darování krve na zaměstnavatele a zbytná a dle mě riziková byrokracie při vyplňování dárce krve. A také doufám, že svou troškou přispěji k odůvodnění nebo stáhnutí tohoto pokynu SÚKLem.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).