Není tomu vždy tak pane Wernere, mně zase OHOLIL bývalý manžel. Taky jsem byla zamilovaná a on toužil po obytným autě. Co bych v návalu lásky neudělala, tak jsem ho pro nás koupila, peníze jsem měla z prodeje domku. Bohužel jsem nechala tehdy ještě neprovdaná auto napsat na něj, prototože ON vše zařizoval. No a po rozvodu mi to auto zapřel, že je jeho ještě za svobodna, takže jsem přišla o statisíce. ON toužil pak ještě po gabrioletu, Mercedesu, obytné lodi a to vše si už za našeho manželství koupil. Nechci se soudit a peníze prošustrovat za advokáty, popravdě bych to ani psychicky nedala. A tak jsem odešla z desetiletého manželství s dvacet let starým Mercedesem a 70ti tisíci korun. Odůvodnil to tak, že já jsem se "jen" jako již důchodce starala o domácnost a ON ještě vydělával. Za blbost se prostě platí, ale zase mám alespoň klid od cholerika a alkoholika :-)))
Já si to umím představit. Třeba byla žena nespokojená, a tvrdila, že důvodem nespokojenosti je nejistota, co když od ní odejde? Zatímco on má dům, ona zůstane na dlažbě. Přitom ani jeden na svém finančním stavu nemusí mít žádný podíl, člověk si své předky nevybírá. Co kdyby ji tedy půlku daroval? Vždyť se milují a stejně spolu dožijí, tohle je jen formalita pro klid duše!
Jenže pak zjistí, že skutečná příčina nespokojenosti je někde jinde a převod ho nevyřešil. Tak odejde a zbytek je v tom článku :-) (Jen spekuluju.)
Třeba tohle, nebo jako se stalo v mém okolí, to byla podmínka, aby zhrzená manželka vzala zpět žádost o rozvod kvůli nevěře manžela (při tom rozvodu by ho očesala o podstatně víc než jen tu polovinu domu). I v tomhle skutečném případě, který sleduji, to nakonec stejně po pár letech spěje k rozvodu a manžel tak přijde ještě o víc peněz, než mu hrozilo při prvním rozvodu.
Můj manžel, přestože koupil domek a byt, za své peníze, které vydělal před naší svatbou, vše samozřejmě napsal i na mně, stejně tak i auto, ale to jsem splácela já ze svého účtu. Ani mne a myslím že ani jeho nikdy nenapadlo, že bychom mysleli na zradu jeden druhého, prostě byli jsme manželé a tak se vším všudy. Nikdy jsem nebyla zlatokopka, ani můj muž nebyl uchvácen penězi, takže jsme dožili v poklidu až do manželovy smrti a to bych raději obětovala všechno, jen kdyby se to nestalo a manžel byl se mnou dál. Je smutné, když kvůli zlatokopkám je muž, který chce společně něco vlastnit se svou ženou , považován za hlupáka.
Něco jiného je vlastnit společně financovaný majetek a něco jiného je převádět na manželku podíl na nemovitostech získaných před manželstvím - to je naprostá blbost. V čase se všechno mění, rozvádí se přes polovina manželství. Nemá cenu stimulovat manželku, která si začne chtít užívat, ještě jejím zbytečným finančním zajištěním, protože si pak řekne, že na tom vlastně ještě vydělá finančně.
Problém je, že ženy vědí, že mají téměř jistotu, že po rozvodu budou děti přiřknuty jim. Mají právo kdykoli se rozejít a manžel a otec má před rozvodovým soudem asi taková práva, jako žena v Saúdské Arábii před právem šaría. A tak se muž chová co nejvstřícněji a co nejtrpělivěji, aby nezavdal příčinu k nenávisti ze strany matky a dětí, které s ní žijí. Jenomže matka - samoživitelka pochopitelně potřebuje všechny dostupné zdroje a maximální ochranu společnosti. A manžel je povinen se postarat. Když má štěstí, tak může děti vídat každý lichý víkend.
Podle soudců jsou děti po rozvodu přiřknuty hlavně ženám, a to proto, že se o ně staraly a častokrát třeba kvůli péči o děti i přerušily kariéru. A druhým problémem je, že muži mívají o péči o děti malý zájem. Pokud máte dojem, že péče o děti je procházka rájem, tak si to zkuste třeba na měsíc, pošlete manželku na dovolenou a starejte se. Drtivá většina mužů prostě péči o děti vzdá, protože to je dost náročná práce. To jen někomu, kdo vidí děti hodinu denně, a to ještě najezené a přebalené, se zdá, že péče o dítě je brnkačka.
Zato spousta mužů po rozvodu tak nějak "zapomene", že nějaké děti mají a že ty děti by taky chtěly jíst, dokonce častěji než o Velikonočním pondělí, 12.července a na Štědrý den. Nehledě na to, že je třeba je taky obout a ošatit, a to častěji než dospělého, protože ty děti bohužel rostou. Zimní bunda z letočního roku je jim napřesrok malá, boty jakbysmet. Hlavně že hodně lidí kritizuje předkládaný návrh zákona o zálohovém výživném, mimo jiné i proto, že stát tvrdí, že by zpět vymohl cca 10-15% zálohově vyplacených prostředků. Nemáte tedy dojem, že to jsou právě peníze, o které byly okradeny ty děti? Ten zákon je sice potřebný, ale zároveň je to vzorový příklad naprosto zbytečného zákona, který jen supluje faktickou nevymahatelnost práva v tomto státě. A tak se hlavně kritizuje návrh zákona o zálohovém výživném, zatímco tunelování státního rozpočtu nikomu nevadí. Co na tom, že řada matek samoživitelek by ani nemusela dostávat žádnou dávku státní sociální podpory, která v řadě případů jen supluje neplacené výživné?
Kolega ale mluví o něčem jiném: muž má minimální šanci získat děti do péče v případě, že o ně stojí. To je statistika.
To nijak nesouvisí s tím, že někteří rodiče o děti zájem nemají, že není výchova snadná atd. (A není slušné podsouvat KOMUKOLI vlastní špatné myšlenky a nepřímá obvinění "Pokud máte dojem, že péče o děti je procházka rájem, tak si to zkuste třeba na měsíc, pošlete manželku na dovolenou a starejte se." Česky se tomu říká "kydání špíny", jinak též "argumentační faul".)
Je velmi těžké rozhodovat a někoho soudit. Ono odejít z letitého manželství na dlažbu není úplně jednoduché, tak tu hru prostě paní dohrála. Věděla moc dobře že to skřípe, ale taky věděla, že odejde s holou prdelí, páč ji manžel vysměje. To by ale taky nebylo úplně fér. Pokud jde o movité lidi, je to jenom přepodílování pár melounů. Jenže když půlíte jeden společný barák, který stavíte vlastními silami X let, a nemůžete se navzájem vyplatit, to je teprve žrádlo. Ani v této situaci nebudu ale soudit ani jednoho, na to je život příliš složitý. Ono vždycky z toho vyleze jeden jako ten vyčůraný.
"Jenže když půlíte jeden společný barák, který stavíte vlastními silami X let, a nemůžete se navzájem vyplatit, to je teprve žrádlo. "
Slyšel jsem veselý příběh z koupě domu: cena byla inzerovaná 36M. Což byl naprostý úlet, ale 3,6 M by bylo přiměřené. Na dotaz, jestli se nejedná o chybějící desetinnou čárku odpověděl prodávající že ne. Na dotaz, proč to prodává za cenu zcela mimo realitu odpověděl, že se rozvádějí, a tak potřebuje bydlení pro sebe, manželku a také chtějí koupit bydlení oběma dětem. No tak to spočítali, a zjistili že potřebují 36M. Prostě jim to tak vyšlo.
Já tomu (jako laik, ovšem s obdobnou zkušeností) rozumím takto: Řekněme, že v době darování domu (předpokládám, že dar byl prokazatelně do vašeho výlučného vlastnictví) měl dům hodnotu 8M. Ze společných prostředků (SJM) jste do něj investovali 2M (tj. 20%). Nyní má dům hodnotu 12M - zhodnotil se jak Váš podíl, tak podíl ze SJM, ten teď činí 20% ze 12M, tj. 2,4M. Máte právo žádat, aby vám vaše zhodnocené (prokazatelné) výlučné vlastnictví zůstalo a do vypořádání SJM spadlo právě oněch 2,4M, přičemž každý z vás má nárok na 1/2. Vaše exmanželka by tedy z domu měla být vyplacena částkou 1,2M Kč.
Je to tak, může nárokovat podíl ze zhodnocení nemovitosti, nikoli z nemovitosti jako takové, o tom by spor být neměl.
Blbé ale je, že právě kolem toho, kolik obnáší zhodnocení, mohou nastat extrémní spory a má to velmi slušný potenciál na dlouhý (a drahý) spor...
Asi by bylo pro obě strany lépe se dohodnout, ale je mi jasné, že to nemusí být snadné :-(
Ano, to ovšem platí v případě, že je v darovací smlouvě (a na jejím základě v katastru nemovitostí) jako obdarovaný uveden pouze on. Pokud by jako obdarovaní byli uvedeni oba manželé společně, pak by bývalou manželku musel vyplatit 1/2 ceny, kterou nemovitost má podle odhadu v době vypořádání. Toto vypořádání by ovšem pak šlo mimo vypořádání SJM, ledaže by dříve notářským zápisem o rozšíření SJM darované nemovitosti do něj zařadili.
A ve verzi Manželka 1.0: pořádně ho přitáhnout k práci. Já tu lítám kolem dětí a on má ještě čas na svoje koníčky. Je třeba, aby přebalil a nakrmil dítě a taky si s ním chvíli hrál. Může taky uvařit, zatímco já přesadím kytky a převleču postele. A ať nepindá, že mi nedá peníze na novou pračku. Tak ať zůstane s dětma, já půjdu do práce a na pračku sivydělám. A vůbec: když si mám doma všechno udělat sama a ještě vydělat peníze na domácnost, potřebuju já vůbec k životu nějakého chlapa?