Hlavní navigace

ČSSD: Sociální stát... za jakou cenu?

27. 4. 2006
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Hlavním motem sociálnědemokratického volebního programu je udržení sociálního státu se všemi jeho výdobytky a bohužel i neduhy. Program nehovoří o reformách, nicméně nabízí podpory rodinám, bezplatnou zdravotní péči, školství a důchodový systém založený na stávajícím.

ČSSD hned v úvodu svého volebního programu uvádí poměrně ambiciózní závazky vůči občanům. Nalezneme v něm i závazek udržet vysokou dynamiku hospodářského růstu v průměru 5 % ročně, což je s ohledem na skutečnost, že je česká ekonomika stále více provázána se zahraničím, a příliš tak nepodléhá vůli vlády, poměrně odvážné. Ačkoliv má politika nepochybně výrazný ekonomický vliv zejména v dlouhodobém horizontu, její vliv na krátkodobé cykly způsobené například změnou poptávky po našich vývozech v sousedním Německu již tak výrazný není, respektive je nulový.

Zásadní je ovšem to, že se strana zavazuje k výraznému zvýšení daňové a finanční podpory rodinám s dětmi a tomu, že ubrání sociální stát, což pro sociálnědemokra­tickou stranu zase až tak překvapivé není. Nicméně v dnešním stále více globalizovaném světě jde o nelehký úkol a velkou výzvu pro ekonomy i politiky.

Sociálním státem přitom sociální demokraté rozumějí zejména bezplatné školství, zdravotnictví a důraz na průběžně financovaný důchodový systém. Sám premiér Jiří Paroubek v rozhovoru pro Měšec.cz uvedl: Chceme setrvat na modelu, který Evropa sto let buduje a který byl a je základem úspěchu. Základem jsou bezplatné školství a zdravotnictví a průběžný systém financování důchodů jako dominantní pilíř.

Paradoxem je skutečnost, že ona „bezplatnost“ je něčím, co v realitě neexistuje, systémy jsou financovány z daní a odvodů a zároveň jsou finančně velmi náročné. Například i sociálnědemo­kratické vlády ve Velké Británii (shodou okolností je uváděna jako zdroj inspirace pro českou sociální demokracii) či Německu zavádí platby za návštěvu lékaře, školné apod. Vlády těchto zemí si dlouhodobou neudržitelnost vlastních sociálních systémů uvědomují.

Dalším paradoxem je vztah mezi sociálním systémem a nezaměstnaností, který – ačkoliv má důsledky nezaměstnanosti kompenzovat – nezaměstnanost naopak z části generuje, a ze sociální politiky se rázem stává politika asociální. Jde o důsledek demotivace, kterou zakládá existence sociálních dávek. Vlády tento problém řeší například tzv. aktivní politikou zaměstnanosti, která nespočívá v ničem jiném, než v dotování tvorby pracovních míst, podporování rekvalifikací atp. Sociální demokraté chtějí ve svém programu právě i tuto politiku dále podporovat a rozšiřovat, zároveň se pokusit i o větší adresnost sociálních dávek a větší motivaci k přijetí práce.

Zkušenosti z vyspělých zemí také ukazují, že rozsáhlé a složité pracovní právo vytváří určité rigidity na trzích práce, čímž se podlamuje tvorba pracovních míst a naopak podporuje nezaměstnanost. A právě pracovní právo je další z důležitých součástí volebního programu ČSSD. V posledních měsících strana obhajuje nový zákoník práce, který záměry strany dostatečně vystihuje a který premiér Paroubek charakterizoval slovy:

V novém zákoníku práce není nic, co by situaci zpřísňovalo. Naopak mnohá opatření trh práce dále uvolňují. Neuposlechli jsme ovšem ty hlasy, které chtěly fakticky vyhnat odbory z pracovišť. Kdyby část podnikatelské veřejnost namísto odmítavé kampaně ve sdělovacích prostředcích se sociálními partnery jednala, mohl být pro celou ČR výsledek lepší.

O názorech podnikatelů, kteří nesdílejí názor pana předsedy, se můžete dočíst i na stránkách Měšce.

Dlouhodobě chce ČSSD podporovat růst počtu vysokoškolsky vzdělaných osob, růst zaměstnanosti, zaměstnávání starších osob a rovné zacházení na pracovišti. Nástroji budou přímé i nepřímé dotace, legislativa a kontrola.

V případě důchodového systému chce ČSSD zachovat jako hlavní pilíř stávající průběžně financovaný systém a ten doplnit o druhý pilíř. Zvyšování důchodů nad zákonný rámec chce strana financovat ze zisků ČEZu.

Nejdiskutovanější je v případě sociálnědemokra­tického programu asi rodinná politika, jejíž součástí je i porodné ve výši až 120 000 korun za třetí dítě. To ovšem není veškerá podpora slibovaná rodinám. Vedle toho by se do roku 2010 měl zvýšit rodičovský příspěvek na 10 000 korun, přídavky na dítě na 1 000 až 1 500 korun v závislosti na jeho věku. Dále pak strana navrhuje podporovat poskytovatele služeb pro rodiny, včetně služeb zaměřených na aktivity pro rodiče s dětmi ve volném čase, podporovat bytovou výstavbu, zlepšit síť mateřských škol, jeslí apod.

dan_z_prijmu

Je ovšem otázkou, zda takto finančně náročný projekt má pro naši společnost význam. Propopulační politika státu většinou necitlivě zasáhne do demografického vývoje a tím zároveň způsobuje ekonomice problémy při přechodu těchto ročníků do penze, neboť pouze motivuje váhající rodiče a porodnost se zvyšuje pouze dočasně. Dlouhodobě jsou její důsledky více než sporné.

Přesto je patrné, že je strana ve svých slibech poměrně střídmá a obecná. Příliš nového se v programu nedozvíme. Jisté však zůstává to, že strana se k žádným velkým reformám nechystá.

Jak volební program a jeho sporné body komentuje Jiří Paroubek, předseda vlády a místopředseda ČSSD, se dočtete v rozhovoru „Jiří Paroubek: Vytváříme prostředí příznivé pro růst“.

Jste pro vysokou podporu rodin?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).