Hlavní navigace

Co si myslí náměstek ministra financí o českém bankovnictví a nejen o něm?

7. 9. 2005
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Tomáš Prouza je hlavním iniciátorem aktivit ministerstva financí, které mají směřovat ke zlepšení postavení klientů na českém bankovním trhu. Jaký je jeho názor na české bankovnictví a na kritiku centrální banky? Které finanční instituce přijdou na řadu po bankách? Odpovědi naleznete v obsáhlém rozhovoru.

Jak hodnotíte dosavadní realizaci vašeho záměru dosáhnout toho, aby se zlepšilo postavení klienta v bankovním sektoru v ČR?

Po počáteční neochotě a nechuti k jakékoliv diskusi se většina bank rozhodla začít se zlepšením postavení svých klientů doopravdy zabývat a začít vést seriózní dialog. Dnes je debata všech stran v naprosté většině velmi věcná, postavená na argumentech, a má jasný směr. Řada změn se navíc již stala – většina bank zrušila některé velmi kritizované poplatky a připravuje i další změny ve prospěch klientů.

Poprvé po třech letech také mírně klesl podíl bankovních poplatků na ziscích bank. Je jasné, že končí bankovní prázdniny, kdy si banky zlepšovaly své výsledky zdražováním služeb. Konkurence, kterou se snažíme posílit, tlak státu i spotřebitelů povede k tomu, aby poplatky dlouhodobě klesaly.

V rámci veřejné diskuse právě na téma postavení klienta v bankovnictví shromáždilo ministerstvo přibližně 200 dopisů, ze kterých jste následně vycházeli při sestavení dotazníku pro jednotlivé banky. Domníváte se, že je tento počet dostatečný pro vyvození jakýchkoliv závěrů?

Veřejná diskuse k našemu návrhu byla velmi důležitá. Myslím si, že je správné nechat vyjádřit každého, kdo chce k věci něco říct. Nemyslím, že 200 dopisů, jejichž pisatelé byli schopni zformulovat své připomínky k bankovnictví v ČR, je málo. Vedle toho máme i stovky stížností na konkrétní chování konkrétních bank a analyzovali jsme i témata, kterým se věnovala za poslední dva roky ve vztahu k bankám různá média. Pokud vám 200 lidí napíše, že jsou nespokojeni (a umí to konkrétně popsat), a ani jeden člověk vám nenapíše, že je naše iniciativa zbytečná, tak to jistě o něčem vypovídá. Navíc se v námětech lidí objevila řada doporučení a nápadů, které jsme zapracovali a které jsou alespoň některé banky ochotny přijmout. A neznám lepší důvod pro existenci státní administrativy než naslouchat občanům a prosazovat jejich oprávněné zájmy.

Připravujete již nějaký konkrétní nový zákon, který by měl klientům nějakým způsobem pomoci?

Je pouze na bankách a na České bankovní asociaci, jestli se rozhodnou jít cestou samoregulace, nebo jestli budou chtít, aby jim byly povinnosti stanoveny zákonem. Ministerstvo financí preferuje samoregulaci, která je pružnější a levnější, musíme mít ale jistotu, že půjde o samoregulaci funkční a schopnou opravdu dohodnutá pravidla prosadit a dodržovat.

V rozhovoru pro časopis Lobby jste uvedl, že nepovažujete za moudré, aby se legislativa připravovala bez úzké spolupráce s těmi, kterých se týká. Přesto se ministr financí před nedávnem vyjádřil, že ministerstvo prosadí své návrhy v bankovním sektoru legislativní cestou, pokud je banky nebudou ochotny samy aplikovat. Je váš postoj v této věci totožný s postojem pana ministra?

Samozřejmě. Bankám jsme dali na české poměry nebývalý prostor k diskusi a neustále jim nabízíme možnosti dialogu a rozhodnutí o tom, jakým způsobem chtějí lepší postavení klientů a posílení konkurence zavést do praxe. Ještě nedávno by změny probíhaly zhruba takto: připravila by se určitá novela zákona a poslala do vlády s tím, že diskuse by se vedla jen velmi omezeně a jen o konkrétních paragrafech. Tento přístup jsme změnili a například při přípravě nedávných novel legislativy kapitálového trhu jsme text od počátku připravovali v široké pracovní skupině zastupující všechny strany a navrhované texty zákonů jsme vystavovali k veřejné diskusi. Stejně tak jsme postupovali nyní – místo novely zákona o bankách diskutujeme o principech, o tom, proč a jak by se měly změny udělat a jak je udělat co nejefektivněji. Stejně tak budeme diskutovat i znění legislativních změn, pokud se banky rozhodnou, že nechtějí jít cestou samoregulace, nebo tam, kde samoregulace není možná.

Vaše kroky jsou soustavně kritizovány centrální bankou. Jak byste argumentoval proti jejímu vyjádření vůči aktivitám MF ČR na poli finančních služeb (Omezení cenové, resp. poplatkové volnosti bank přinese právě opačné efekty než zamýšlené zvýšení úrovně konkurence na trhu. Předložené návrhy, které by domnělou nefunkčnost trhu měly řešit, představují velmi silné zásahy státu do cenových ujednání)?

ČNB vedeme věcnou diskusi a každý k ní přistupujeme ze svého úhlu pohledu. ČNB pečuje o bankovní dohled, o to, aby měly banky při své činnosti minimum regulatorních překážek a aby byla dodržována pravidla jejich obezřetného podnikání. Náš pohled je doplňkový, trh finančních služeb sledujeme také optikou ochrany spotřebitele, a je přirozené, že oba pohledy se někdy střetnou. Proto své náměty neskrýváme někde v temné kanceláři, ale diskutujeme o nich a ptáme se na názor všech zúčastněných stran.

Navíc jsem si nevšiml, že bychom omezovali poplatkovou volnost bank (pokud tím není myšlena volnost neprůhledně zvyšovat poplatky). Naším cílem je mít bankovní trh, na kterém jsou ceny jednoduše srovnatelné, podmínky služeb pochopitelné a bariéry přechodu mezi bankami minimální. Poté se již konkurence postará o to, která nabídka uspěje a která ne.

Ministerstvo ve svých materiálech uvádí, že by se ČNB mohla zabývat srovnáním bankovních poplatků. ČNB se k tomuto návrhu rovněž vyjádřila poměrně skepticky: ČNB ani nepovažuje za žádoucí, aby se sama zabývala srovnáváním poplatků bank, či aby tuto činnost prováděl jakýkoliv jiný státní orgán. Tato problematika i v ČR už dnes je a má být nepochybně i nadále doménou soukromého sektoru. Myslíte si, že například finanční servery, jako je Měšec.cz, nejsou schopny klientům poskytnout možnost srovnání bankovních služeb a poplatků dostatečně?

Řada státních institucí takovouto službu občanům poskytuje, například španělská centrální banka databázi bankovních poplatků vede a třeba irský dozor nad finančním trhem pravidelně vydává cenová srovnání určitých služeb. Každá země si musí definovat, k čemu má státní správa sloužit a jak má nebo nemá pomáhat občanovi orientovat se v různých věcech.

Servery i finanční rubriky médií jsou samozřejmě dobrým nástrojem, otázkou ale je aktuálnost dat a zejména nedostupnost internetu pro velkou část populace. Omlouvám se za zobecnění, ale nezapomeňte, že práce s internetem, hledání informací a jejich online srovnávání je přirozené pro mladší lidi, ale pro starší ročníky je to poměrně obtížný úkol. A nikdo by neměl mít horší podmínky jen proto, že nechce nebo neumí používat určitou technologii.

Centrální banka dále vyslala i jedno varování: ČNB tak nepovažuje za vhodné pokoušet se o definici a regulaci dílčích služeb, neboť takový postup by vedl k ztrátě pestrosti nabídky a v konečném důsledku i ke snížení míry konkurence na trhu s bankovními službami. Obdobně se o vašich krocích vyjadřují bankéři z menších bank, pro které by stamilionové investice do vývoje softwaru pro splnění vašich požadavků představovaly větší problém než pro velké banky. Neobáváte se, že svými kroky omezíte konkurenci na trhu?

Toto vyjádření ČNB neznám a nevím, čeho se týká. Nerozumím totiž tomu, proč by měla větší transparentnost a jednodušší pohyb mezi poskytovateli bankovních služeb vést k omezení konkurence. Tedy pokud tím nemyslíte to, že se některé produkty ukáží jako nekonkurenceschopné a lidé je nebudou využívat. Ale přesně o tom je konec dlouhých bankovních prázdnin – tlak na to, aby se posílila opravdová konkurence a klient se stal opravdovým pánem.

Přesně nerozumím stamilionovým nákladům v situaci, kdy nejsou definovány konkrétní změny a jejich podoba, v tuto chvíli je to podle mne pouze strašení veřejnosti před změnou, která samozřejmě není v bankách populární. Jednali jsme také s řadou menších bank a žádná z nich podobné obavy nevyjádřila, naopak jsme získali řadu námětů na další posílení konkurence. Možná jde o reakci některé menší banky, které vyhovuje vézt se v závěsu za velkými bankami a v prostředí omezené konkurence mít své jisté. Pokud by menší banky podobné obavy měly, nebylo nic jednoduššího než přijít a diskutovat o nich, tu volbu vždy měly.

Myslíte si, že je konkurence na českém bankovním trhu dostatečná?

Je potřeba vidět konkurenci ze dvou stran. Tou první je odstranění regulatorních překážek vstupu bankovních subjektů na trh. Tam udělala ČNB velmi mnoho práce a z tohoto pohledu je trh plně konkurenční.

Druhou vlastností konkurenčního trhu je ale otázka dostatečné transparentnosti nabízených služeb, možnost jednoduchého srovnání nabídek a minimalizace bariér přechodu klienta od jednoho poskytovatele k druhému. Pokud se na bankovní trh podíváte pohledem klienta a ne banky, která na něm chce fungovat, zjistíte, že to prostředí plně konkurenční není. A to pomíjím některé excesy, jako je povinné pořizování služeb, o které klienti nestojí, jako je například povinnost zřídit si při získání hypotéky v dané bance také běžný účet, i když o něj vůbec nestojíte.

Ministr financí navrhl, aby banky investovaly do realizace vašich návrhů na zlepšení postavení klientů na úkor svých zisků. Myslíte si, že má státní úředník pravomoc říkat soukromým subjektům, co mají dělat se svými zisky? A proč taková doporučení dává pouze bankovním domům a ne také jiným komerčním subjektům?

Ministr reagoval na prohlášení jednoho bankéře, jenž vyhrožoval klientům neuvěřitelně vysokými náklady na zlepšení jejich postavení a strašil je požadavky, které my vůbec neklademe. Taková komunikace není fér, protože není možné bezdůvodně děsit lidi a mást je. Věřím, že s většinou bank jsme schopni se dohodnout na tom, aby zlepšování jejich služeb neodnesly peněženky klientů, protože řada z nich to už dělá. Ostatní banky by se měly smířit s tím, že bankovní prázdniny, kdy klient neměl žádná práva, končí. Statistiky ostatně ukazují, že většina bank již pochopila, že ceny nemohou zvyšovat donekonečna, i když je to velmi pohodlné.

Je stále „ve hře“ návrh, aby banky ze zákona poskytovaly některé své služby státu zdarma?

V tuto chvíli nebudeme komentovat jednotlivé náměty, diskuse stále pokračuje. Pokud banky přijdou s jinými náměty, jak motivovat zejména malé a střední podnikatele k využívání bankovních služeb, budeme o nich samozřejmě mluvit.

Jaké budou vaše další aktivity na poli finančních služeb? Chystáte něco speciálního například v oblasti stavebního spoření?

Stavebnímu spoření jsme se věnovali jako prvnímu už loni. Výsledkem je zákon, podle kterého budou poplatky stavebních spořitelen fixní po celou dobu spoření, a stavební spořitelny budou muset klientům připisovat úroky ze státní podpory již druhý den po zaslání.

Díváme se ale na otázku úvěrů, včetně úvěrů na bydlení (tedy hypoték a úvěrů ze stavebního spoření). Zajímá nás, jak jsou klienti informováni o nákladech na úvěry, pravidlech splácení a podobně.

Oznámili jste, že vaším dalším objektem zájmu bude pojistný trh. Co konkrétně chcete v jeho případě změnit a kdy se chystáte začít s tímto úkolem?

Další oblastí, které se budeme věnovat, je finanční poradenství. S Komisí pro cenné papíry máme rozpracován návrh určitých změn, které budeme během podzimu konzultovat s finančními poradci. V oblasti pojišťovnictví (zejména u životního pojištění) monitorujeme hlavně transparentnost nabízených služeb a způsoby informování klientů.

Co pozitivního podle vás přinese sjednocení dozoru nad finančním trhem?

Jednotný pohled na celý finanční trh, zrušení šedých zón, u kterých nebyla jasná pravomoc některého ze čtyř regulátorů, posílení odbornosti dozorových pracovníků a mnohem lepší práci s daty o celém finančním trhu, ne jen o jednotlivých oblastech. Důležité jsou také úspory jak pro stát, tak pro regulované subjekty, které budou mít pouze jednoho partnera, jedno místo pro reporting a jednotná pravidla a postupy ve všech segmentech. Dojde také k jasnému oddělení legislativních a dozorových pravomocí jednotlivých státních orgánů, kdy za veškeré zákony bude zodpovídat Ministerstvo financí a za veškeré vyhlášky a za výkon dozoru Česká národní banka.

skoleni_15_4

Z jakého důvodu se koncentruje dozor do centrální banky, která po přijetí eura ztratí svůj význam? Není to pouze krok k tomu, aby byla její existence později snáz obhajitelná?

Struktura dozoru by měla vždy odpovídat struktuře trhu, který dozoruje. U nás jasně dominují banky a jejich finanční skupiny a z toho je potřeba vycházet. Důležitá je také nezávislost dozorového orgánu, jak ta odvozená od jmenování vedení dané instituce, tak ta daná vlastním rozpočtem. Ve chvíli, kdy se diskuse oprostí od různých emocionálních argumentů, je jasné, že integrace dozorů do ČNB je jednoznačně nejracionálnější volbou.

Tomáš Prouza - MF ČR

Tomáš Prouza je absolventem Vysoké školy ekonomické Praha (obory mezinárodní politika a diplomacie a ekonomická žurnalistika), od roku 2003 studuje MBA. Během studií pracoval v Americké obchodní komoře a v nadaci Patriae, kde řídil organizaci mezinárodních i domácích konferencí. Od roku 1996 pracoval jako ekonomický editor a šéfredaktor příloh česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune. Od června 2000 byl ředitelem společnosti Peníze a.s., provozující finanční portál www.penize.cz.

K 1. 7. 2004 byl jmenován náměstkem ministra financí České republiky. Na ministerstvu financí zodpovídá za oblasti kapitálového trhu, pojišťovnictví, bankovnictví a penzijního připojištění, za vztahy s Evropskou unií a zahraničím, za finanční politiku a za dozor nad sázkovými hrami a loteriemi.

Je členem dozorčí rady Burzy cenných papírů Praha, místopředsedou Etického výboru Unie investičních společností a členem redakční rady časopisu Finanční poradce.

Ve volných chvílích rád čte, především angloamerické autory druhé poloviny 20. století a ruské autory 19. a 20. století, poslouchá klasickou hudbu, pije dobré víno, má rád turistiku, lyžuje a hraje squash.

Jste spokojeni s bankovními službami?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).