Názory k článku Co si může dovolit ostraha obchodu? Do tašky se vám bez souhlasu dívat nesmí
-
Stojíš tam dvanáct hodin na nohách za plat, ze kterého ti po zaplacení nájmu zbyde tak na slaný rohlík a čistou vodu z kohoutku. Každý den máš to privilegium jednat s elitou společnosti – s lidmi, kteří tě přišli okrást, jsou agresivní, pod vlivem bůhvíčeho, nebo se ti v tom lepším případě jen vysmějí do obličeje. Moc dobře totiž vědí, že na tyhle drahokamy nesmíš legálně ani sáhnout, pokud je vyloženě nepřistihneš, jak si zrovna strkají lahev rumu pod kabát.
Jsi v první linii, neseš kůži na trh za korporátní majetek, ale náš stát ti dá do ruky stejné pravomoci, jako má batole v pískovišti. Když zakročíš moc měkce, zloděj s tebou samozřejmě odmítne spolupracovat a vytočí hysterii až do nebeských výšin. Když zakročíš tvrději, riskuješ, že tě právník chyceného recidivisty popotahuje po soudech za omezování osobní svobody chudáka utlačovaného.
A jako bonus tě u toho natočí nějaký uvědomělý kolemjdoucí bonzák, okamžitě to pošle do TV HOVNA a Lucie Borhyová pak ve zprávách dostane nefalšovaný záchvat soucitu nad útrapami nebohého zlodějíčka, kterému zlý sekuriťák zkřivil vlásek na hlavě. Náš specifický stát totiž zloděje chrání, zloděje podporuje, zloděje si volí a průměrný volič zkrátka vyžaduje, aby byl okrádán – ideálně s úsměvem a podle zákona!