Hlavní navigace

Co přinese snížení počtu státních zaměstnanců?

27. 4. 2007
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Součástí nástinu reformy veřejných financí představeného vládou byla i informace o plánovaném snižování počtu státních zaměstnanců a zmrazení jejich mezd. To je na první pohled líbivý krok. Nebude-li ovšem proveden jako součást změn celého systému státní správy, udělá se jím více škody než užitku!

Reforma, nebo maketa reformy?

Vláda v minulých dnech prezentovala svou představu o reformě veřejných financí. Spíše než o ucelený soubor konkrétních opatření směřujících k ozdravění veřejných financí však lze předložené materiály označit za pokus o rychlé zalepení alespoň některých děr, kterými utíkají desítky miliard korun ze státního rozpočtu. Přijetí těchto opatření má zajistit udržení schodku státního rozpočtu v příštím roce pod 100 miliardami Kč.

Hlavním znakem zveřejněných materiálů je nevyváženost v hloubce poskytnutých informací. Některá témata jsou rozpracována až do konkrétních opatření, jiná jsou nastíněna jen velmi letmo, nebo prozatím zcela opomenuta. Řada na ně prý přijde až později. O poněkud tristní informační hodnotě dosud zveřejněných materiálů svědčí i následné dohady a spekulace v médiích o konkrétních dopadech reformy na jednotlivé skupiny obyvatel.

<calculator id=„21“></cal­culator>

Bývalý ministr financí Vladimír Tlustý dokonce neváhal střílet do vlastních řad, když vládní návrh označil za pouhou maketu reformy, která nemá s předvolebními sliby ODS skoro nic společného. Vyjádřit konkrétněji se však hodlá až po analýze předloženého návrhu, která jeho ekonomickým poradcům zabere měsíc času. Až pak se prý rozhodne, zda přijetí návrhu v poslanecké sněmovně podpoří či nikoliv. Jak se v tom pak mají vyznat běžní občané?!

Ponechme ale toto téma stranou a věnujme se spíše tomu, jak se vládní návrh reformy veřejných financí dotýká státních zaměstnanců. Bohužel je i tady třeba vycházet jen z poměrně kusých informací, protože jiné zatím dostupné nejsou. Jisté je, že vládní návrh počítá s redukcí počtu státních zaměstnanců a zmrazením jejich platů, resp. výrazným omezením růstu mzdových nákladů.

Méně úředníků = větší efektivita?

Jedním z restriktivních opatření, které má státní pokladně každoročně ušetřit několik miliard korun, je poměrně radikální omezení růstu mzdových nákladů u státních zaměstnanců. Návrh počítá s tím, že objem mzdových prostředků, které budou dostávat jednotlivá ministerstva a organizace financované ze státního rozpočtu, bude v příštích třech letech navyšován vždy jen o 1,5 %. To je zhruba o 3 % méně, než tomu bylo v posledních letech.

Ještě před zveřejněním vládního návrhu reformy Ministerstvo financí vypustilo do éteru sice poměrně konkrétní, ale přitom zároveň dosti neurčitou informaci, že počítá s redukcí počtu státních zaměstnanců o 3 % ročně. Během tří let by tak měl stát mít až o 40 tisíc zaměstnanců méně. Na jejich platech by tak státní pokladna za tuto dobu mohla ušetřit nezanedbatelných 22 mld. Kč. To už za trochu námahy stojí.

Zatím není úplně jasno, kterých skupin státních zaměstnanců by se toto opatření mělo týkat. Státními zaměstnanci nejsou jen úředníci na ministerstvech, ale i policisté, hasiči, lékaři, soudci nebo učitelé. Plošně redukovat jejich stavy by bylo poněkud kontraproduktivní, když se zároveň v médiích objevují zprávy o kritickém nedostatku lidí ochotných vykonávat tyto profese v některých regionech.

Ostatně samotná myšlenka snížit výdaje pouhým snížením počtu zaměstnanců a omezením valorizace jejich mezd je tak trochu postavena na hlavu. Nedojde-li zároveň, resp. spíše v předstihu, k odbourání zbytečných činností a mnohdy samoúčelné administrativy, kterou je nucena se většina státních zaměstnanců zabývat, jaký asi může být výsledek zmíněných opatření? Vyšší produktivita a efektivita práce? To stěží. Spíše naopak!

Nižší kvalita práce, více korupce

Omezení počtu státních zaměstnanců by mělo být spíše důsledkem reformy veřejné správy, nikoliv nástrojem k jejímu provedení. V žádném případě pak nástrojem hlavním nebo dokonce jediným. Spoléhat se na to, že snížený objem prostředků na mzdy automaticky způsobí přerod kvantity v kvalitu a že na úřadech a ve státních organizacích zůstanou ti nejlepší zaměstnanci, kteří pak zvýšenou produktivitou práce zajistí jejich efektivnější fungování, je velmi naivní představa.

Praxe byla vždy taková, že když vzrostly nároky na kvalitu a výkonnost a přitom nedošlo ke zvýšení mezd, první odešli ti zaměstnanci, kteří se jinde uživili lépe. Zůstali ti méně schopní, kteří si pak v klidu dál pracovali svým obvyklým tempem. Přesně v duchu hesla, že zaměstnanec se má honit a rozčilovat jen do výše svého platu. Výsledek? Nárůst nevyřízené agendy a prodloužení lhůt. O nějakém zvýšení kvality práce pak už vůbec nemohla být řeč.

Dalším problémem je korupce. Transparency International tvrdí, že jsme pátou nejzkorumpovanější zemí Evropské unie. Podle loňského průzkumu společnosti GfK Praha u nás považuje korupci za běžný jev 56 % lidí a přímo k předání či převzetí úplatku se přiznává polovina z nich. Jen 21 % lidí by bylo ochotno korupční jednání oznámit policii. Za nejzkorumpovanější instituce v Česku jsou přitom považovány úřady.

Samozřejmě že nárůst korupčního prostředí nesouvisí jen s výší platů. Bezpochyby je však úplatnější spíše mizerně placený ignorant zavalený stohy nevyřízených spisů než slušně placený úředník, který kvůli úplatku nebude riskovat svou pověst a pracovní kariéru. Ministerstvo spravedlnosti tento problém hodlá vyřešit novelou trestního zákona, která hrozí úplatným úředníkům až dvanáctiletým vězením anebo propadnutím majetku. Znovu se také uvažuje o zavedení agentů – provokatérů.

Zákon o státní službě? Možná za dva roky!

Práce ve službách státu vždy měla, má a nejspíš i bude mít svá specifika. Není-li člověk vysokým státním úředníkem, obvykle může počítat nanejvýš s lehce nadprůměrnou mzdou. Navíc si většinou nemůže legálně přivydělat podnikáním. Jen stěží také získá všechny zaměstnanecké výhody obvyklé v soukromé sféře. O to větší by ale měl mít právní a sociální jistoty, které ho budou motivovat k tomu, aby byl státním zaměstnancem.

To měl státním zaměstnancům zajistit služební zákon, jehož přijetí bylo uváděno mezi prioritami reformy veřejné správy. Měly jím být stanoveny služební předpoklady, povinnosti a omezení, ale zároveň i podmínky zaručeného kariérního služebního postupu s perspektivou tzv. definitivy, zaručující státním zaměstnancům nevypověditelnost služebního poměru. Důsledkem měl být větší zájem kvalitních zaměstnanců o státní službu a jejich stabilizace.

Služební zákon byl připravován od devadesátých let minulého století. Vydán byl v dubnu 2002, ale jeho účinnost byla již třikrát odložena – naposled vloni o další dva roky. Nedojde-li k dalšímu odložení, měl by zákon nabýt účinnosti v lednu 2009. Důvod odkladů je prostý – každoroční úspora několika miliard korun, které by jinak bylo nutno státním zaměstnancům podle tohoto zákona vyplatit. Otázkou je, zda tedy mělo smysl takovýto zákon vůbec vydávat.

Velmi ilustrativní může být i zvláštní osud zákona upravujícího služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů. Ten byl vydán v roce 2003, ovšem účinnosti nabyl až letos v lednu. Místo deklarovaných pozitiv a sociálních jistot však řadě policistů a hasičů přinesl snížení hodností i platů, odebral jim některé příplatky a omezil možnost služebního postupu. Důsledkem jsou nezvykle silné protesty i hromadné odchody policistů do výslužby.

Snižovat počty úředníků? Ano, ale jinak!

Diskuse není o tom, zda má dojít k redukci počtu státních zaměstnanců a tím i k úspoře výdajů státního rozpočtu na jejich mzdy, ale spíše kdy a jak má být tento proces zahájen. Podle mého názoru by se nemělo jednat o jeden z bodů reformy veřejných financí s cílem ušetřit 22 mld. Kč za tři roky, ale o integrální součást reformy veřejné správy. Ta však není jen o úsporách za každou cenu, ale spíše o změně fungování a zefektivnění celého systému.

dan_z_prijmu

Veřejná správa by měla být především efektivní. Tedy kvalitní, výkonná, spolehlivá a přitom nepříliš nákladná. Dnes je jí bohužel možno charakterizovat spíše jinými, mnohem méně lichotivými přívlastky. Státní služba je často vnímána spíše jako podřadné zaměstnání, v němž jsou nižší požadavky na kvalitu a produktivitu práce kompenzovány relativně nižší mzdou. Výše mzdy se tu navíc neodvíjí od výsledků práce, ale spíše od počtu odsloužených let, popřípadě i kvality vztahů s nadřízeným.

Nebude-li mzdový a personální systém ve veřejné správě nastaven tak, aby lidi motivoval ke kvalitní práci, poskytoval jim dostatečné jistoty a umožňoval zaměstnávat odborníky, o nějakém zvýšení efektivity jeho fungování nemůže být řeč. Zaměří-li se vláda jen na to, aby rychle ušetřila na mzdách státních zaměstnanců, možná skutečně během krátké doby dojde k miliardovým úsporám. Je ale také možné, že správa věcí veřejných se v Česku nejen nezlepší, ale během pár let se postupně dostane na úroveň banánových republik.

Měl by stát snížit počet úředníků?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Narozen v roce 1968. Absolvent FEL VUT obor jaderná energetika. Má mnohaletou praxi v soukromém i státním sektoru, zejména v oblasti Managementu a kontroly.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).