Hlavní navigace

Co je swap akciového selhání?

Autor: Shutterstock
Lukáš Kracík

Swap akciového selhání je srovnatelný se swapem úvěrového selhání po stránce fungování instrumentu, i když jsou záležitosti na pozadí odlišné třeba ve směru spouštěcí události nebo při použití míry návratnosti.

Investoři mohou využít řadu různých finančních derivátů, aby se ochránili před změnami cen cenných papírů, a to včetně defaultu nějaké společnosti. Relativně novou možností v tomto směru je takzvaný swap akciového selhání (v angličtině EDS = Equity Default Swap), který je navržen tak, aby poskytoval investorovi ochranu před změnami cen vybrané referenční akcie. Referenční akcií se myslí podkladová akcie, proti jejímž cenovým pohybům se chce investor ochránit. Název tohoto instrumentu nejspíše zní pro nezasvěcené čtenáře poněkud tajemně, ale v článku si vše vysvětlíme, takže se není skutečně čeho bát. Určitou podobnost lze hledat nepochybně ve známějších swapech úvěrového selhání, což jsou zástupci kreditních derivátů.

Swap akciového selhání versus swap úvěrového selhání

Zatímco například dluhopisy a podobné cenné papíry mohou být ovlivněny nějakou kreditní událostí, jakou je třeba již zmiňovaný default emitenta, kterému se dá bránit pomocí podobného nástroje s názvem swap úvěrového selhání (v angličtině CDS = Credit Default Swap), akcie stejný typ expozice nemají. Namísto toho jsou akcie vystaveny tržnímu riziku a swap akciového selhání je určen právě k ochraně proti určitému poklesu v hodnotě vybrané referenční akcie.

Podstata swapů úvěrového selhání (CDS) spočívá v tom, že se subjekt A chce zajistit proti defaultu, který musí být přesně definován například jako nesplacení pohledávek v podobě dluhopisových kupónů, bankrot, fúze, snížení ratingu a podobně, referenční entity, pod kterou si můžeme představit třeba obchodního partnera, ke kterému se váže naše pohledávka. Zajištění se provede ve spolupráci se subjektem B, kterému se v pravidelných intervalech platí fixní částka, což ve své podstatě představuje prodej kreditního rizika tomuto subjektu. Pokud dojde k definovanému defaultu dlužníka (= kreditní událost), subjekt B zaplatí odměnu (například odkoupí nepoužitelné dluhopisy) subjektu A a kontrakt na swap úvěrového selhání je ukončen.

Standardní swapy úvěrového selhání jsou vydávány na dluhopisy a kupující „pojištění“ má právo tyto dluhopisy prodat za jejich nominální hodnotu v případě, že se objeví kreditní událost. V současné době existuje trh se swapy úvěrových selhání téměř pro každého emitenta – společnost nebo země vydávající dluhopisy.

Referenční akcie se používají ve spojení s konkrétní spouštěcí (akciovou) událostí, když se formulují podmínky smlouvy swapu akciového selhání, a to včetně doby trvání tohoto kontraktu. Toto nám umožňuje říci, že je swap akciového selhání srovnatelný se swapem úvěrového selhání po stránce fungování instrumentu, i když jsou záležitosti na pozadí odlišné.

Referenční akcie je použitá kupujícím swapu akciového selhání, když si kupuje kontrakt od swapového obchodníka. Za tuto ochranu platí pravidelně kupující poplatek nebo obecně cenu prodávajícímu, který souhlasí s tím, že zaplatí dle stanovených podmínek kupujícímu peníze, pokud by cena referenční akcie spadla pod předem určenou úroveň, která je samozřejmě upřesněna v samotném kontraktu.

Pokud by definovaná akciová událost nenastala v době trvání kontraktu, nebude logicky prodávající kupujícímu vůbec nic platit a kontrakt skončí. Kontrakt samozřejmě skončí i případě, že by akciová událost nastala, ale tam by již prodávající musel něco kupujícímu zaplatit. Doba trvání kontraktu je zpravidla několik let s tím, že se typicky jedná o dobu trvání v délce pěti let.

Částka peněz, kterou dostane kupující swapu akciového selhání od prodávajícího, závisí na podmínkách smlouvy. V některých případech bude prodávající povinen zaplatit proporcionální část ve vztahu k hodnotě referenční akcie po nastání akciové události. Zatímco v některých jiných případech bude prodávající swapu akciového selhání povinen zaplatit kupujícímu fixně stanovenou částku. Fixní částka se obvykle rovná nominální hodnotě swapu akciového selhání, která je vynásobená (1 – míra návratnosti). Míru návratnosti nalezneme v angličtině pod termínem recovery rate (% část dlužné částky, kterou věřitel získá zpět).

Platba prodávajícího EDS = nominální hodnota * (1 – míra návratnosti), kde se nominální hodnota rovná konkrétní stanovené částce a míra návratnosti slouží hlavně k tomu, aby byl swap akciového selhání více analogický ve vztahu ke swapu úvěrového selhání. Role této míry je podobná jako u dluhového závazku, který je v defaultu. Míra návratnosti je nicméně pro swap akciového selhání fixní a obvykle se jedná o hodnotu na úrovni 50 %.

Další informace ke swapům akciového selhání

Swapy akciového selhání jsou kotovány jako spready nad benchmarkem (například LIBOR). Protože je pravděpodobnější, že u swapů akciového selhání nastane akciová událost, než v případě kreditní události u swapů úvěrového selhání, obvykle se tyto instrumenty obchodují s vyššími spready. Swapy akciového selhání mají také řadu výhod oproti CDS. Jejich spouštěcí (akciová) událost je snadněji definovatelná.

Obecně je zde méně nejednoznačnosti, protože cena akcií buď spadne, nebo nespadne pod stanovenou úroveň. U CDS mohou nastat některé korporátní události, které mohou, ale nutně nemusí představovat default. Stejně tak je míra návratnosti u swapů akciového selhání fixní. Zatímco u CDS musí být nějakým způsobem určená dle reality po nastání skutečného defaultu.

Je zřejmé, že jsou swapy akciového selhání používané způsobem podobným swapům úvěrového selhání. Mohou být tedy použité pro strukturování třeba syntetických CDO (Collateralized Debt Obligations = zajištěné dluhové obligace). Některá CDO je navíc používají výhradně a nazývají se v angličtině Equity Collateralized Obligations (ECO).

Podstatou CDO je sekuritizace aktiv (dluhopisy, úvěry, hypotéky a podobně) a balení těch aktiv do balíčků, které jsou následně dále nabízeny investorům v takzvaných tranších podle rizikovosti – senior, mezzanine a junior.

Jednotlivé tranše mají svůj vlastní rating (mimo junior tranše) a nutno podotknout, že například junior tranše jsou nejvíce rizikové, což znamená, že se kupóny z poukázek vyplácejí až jako poslední = k výplatě nemusí vůbec dojít.

Díky tomu, že existuje více rizikových kategorií, si mohou sami investoři vybrat, které tranše nejvíce odpovídají jejich investičním záměrům a cílům.

Našli jste v článku chybu?