Hlavní navigace

Co daly naše země světu financí? A odkud se vzal název dolar?

Autor: Depositphotos
Zbyněk Kalabis

Peníze a finance nepředstavují pouze jednotvárný svět čísel a účetních bilancí, můžeme si za nimi představit také nejrůznější zajímavé příběhy.

Doba čtení: 4 minuty

Pojďme se tedy na jednotlivé příběhy podívat podrobně. Konkrétně vás chci seznámit s tím, za co vděčí svět financí naší zemi, a na příkladech uvedu důležitost včasných a správných informací pro úspěšné provádění finančních obchodů.

Co daly naše země světu v oblasti peněz

Naše země může být hrdá na svoje příspěvky ke světové vědě a kultuře. O našem přínosu k rozvoji světa peněz svědčí následující příklady.

Horní zákoník

Nyní jsme se vrátili v čase na přelom 13. a 14. století, konkrétně do roku 1300. V tomto roce totiž provedl český král Václav II. mincovní reformu, na které se významnou měrou podílel italský odborník Gozzo z Orvieta.

Do peněžního oběhu byly zavedeny pražské groše (neboli grossi pragense), které byly ražené v mincovně v Kutné Hoře. Na jejich líci byla zobrazena česká královská koruna, na rubu byl vyražen dvouocasý lev. Od této doby byl rovněž zakázán volný oběh neraženého stříbra v zemi.

V kutnohorské mincovně pracovalo také několik pregéřů, kteří ručně (tedy bez jakékoli mechanizace) razili mince a kteří pracovali společně v jedné místnosti. Z bezpečnostních důvodů neměly jejich oděvy kapsy. Pregéři měli denní normu na počet správně vyražených kusů mincí – zmetky byly zpracovávány znovu od samého začátku, tj. začalo se roztavením mince za účelem získání stříbra. Kladiva pregéřů vážila několik kilogramů, a proto byli svalnatí, ovšem údajně do několika let ohluchli. Byli však výborně placení.

Všem zájemcům o ražbu mincí v Kutné Hoře i jejich dětem mohu na základě pozitivní osobní zkušenosti doporučit návštěvu skvělé expozice, umístěné ve Vlašském dvoře, ve kterém byla umístěna mincovna.

Významnou součástí této mincovní reformy rovněž bylo vydání horního zákoníku Ius regale montanorum, ve kterém byla stanovena pravidla pro těžbu a zpracování stříbra a práva a povinnosti všech jeho účastníků. Tento zákon byl natolik kvalitní, že se stal základem pro analogické zákony v dalších evropských zemích a také pro zákony, které byly v platnosti např. na jihoamerickém kontinentu až do 19. století. Na tuto skutečnost, resp. na tento zákoník můžeme být tudíž právem velmi hrdí.

Od českého tolaru ke světovému dolaru

Dolar jako název měny je nyní používán v mnoha zemích po celém světě. Málokdo ovšem ví, že název této měny v podstatě vznikl v Čechách, konkrétně v Jáchymově.

Za vším stojí podnikatelské aktivity šlechtické rodiny Šliků, kterým se podařilo na jejich panství v Krušných horách začátkem 16. století objevit bohatá naleziště stříbra. Protože nesměli vyvážet neražené stříbro, nechali si českým sněmem schválit právo ražby mincí – mincovnu zřídli na místě dnešního Jáchymova.

Těmito mincemi ale nebylo placeno v Českém království, byly exportovány jako tzv. obchodní mince prostřednictvím trhů v Lipsku. Tamní písaři tuto šlikovskou minci nazývaly Sanctus-Jochims-Thaler neboli mince z údolí svatého Jáchyma. Tento název byl velmi dlouhý, a proto byl zkrácen na Thaler neboli tolar.

Pro zajímavost – Ferdinand II. Habsburský brzy po svém zvolení českým králem znárodnil (samozřejmě za finanční odškodnění) jáchymovskou mincovnu a dalších zhruba dvacet let ji sám provozoval.

Vzhledem k tomu, že tyto stříbrné mince byly velice kvalitní, začaly se šířit po celém světě, díky Habsburkům se dostaly i do Ameriky. Cestou se ovšem trochu změnilo jejich jméno – z jáchymovského tolaru na dolar.

V průběhu tohoto rozšiřování tolaru vzniklo také současné logo amerického dolaru. Původně byly na mincích císaře a španělského krále Karla V. také vyraženy dva tzv. Herkulovy sloupy, které byly obtočeny stuhou s nápisem Plus ultra (neboli Noch weiter či Ještě dále). Časem se tento obrázek zjednodušil na dnešní tyčku se stuhou.

Zájemcům o tuto problematiku doporučuji knihu profesora Petra Vorla, která se jmenuje Od českého tolaru ke světovému dolaru (vydalo nakladatelství Rybka Publishers v Praze v roce 2003, ISBN 80–861871–1.1).

Důležitost rychlých a správných informací pro úspěšné obchodování

Důležitost rychlých, včasných a správných informací pro provádění úspěšných obchodů byla a stále je všem naprosto jasná. Ovšem v době, která neznala internet, mobilní telefony nebo rozhlas a televizi, bylo získávání takovýchto informací velmi obtížné. Chci vás proto nyní seznámit s příklady velmi úspěšné a efektivní aplikace tohoto pravidla.

Tak například Rothschildové vytvořili rozsáhlou síť svých rezidentů (agentů, obchodních zástupců, nebo dokonce pracovníků ministerstev cizích států nebo úředníků jiných bank) a rovněž využívali služeb rozvětvené sítě kurýrů. Díky tomuto propracovanému systému se např. dozvěděli o porážce francouzského císaře Napoleona v bitvě u Waterloo (v roce 1815) již několik hodin před britskou vládou a veřejností, a proto mohli úspěšně spekulovat na růst cen akcií.

Významným tajným korespondentem Rothschildů byl Gerson von Bleichröder, šéf stejnojmenné berlínské banky a finančním agentem kancléře Bismarcka. Ve Francii byl v téže době politickým informátorem rodiny Alexandre Guyard de Siant-Chéron, používající pseudonym C. de B.

Rovněž významná a pojišťovací společnost Lloyd´s měla svoje informátory v každém významném přístavu (a to již od svého vzniku v 17. století) a tímto způsobem mohla získávat a také získávala významné informace o jednotlivých lodích i o jejich nákladu, což ovlivňovalo i podmínky jejich pojišťování.

Díky tomuto systému se jí dařilo rovněž získávat také špionážní informace, o které se potom podělila s britskou vládou (a to zejména v dobách válečných konfliktů).

Jinak řečeno platí skutečnost, že informace, kterou mají k dispozici všichni, není žádná informace.

Našli jste v článku chybu?