Už druhé čtvrtletí za sebou čínská ekonomika zpomaluje svůj růst. V druhém kvartálu letošního roku rostla meziročně o 7,6 procenta, což je nejméně za tři roky a o půl procenta méně než v prvním čtvrtletí letošního roku. Zpomalení růstu čínské ekonomiky jistě není příznivou zprávou. Na druhou stranu tempo růstu kleslo jen o 0,1 p.b., než analytici, respektive trh očekávali a co již dopředu promítli do ceny finančních aktiv. Není to tedy žádné velké drama.
Čína a asijské ekonomiky obecně jsou stále schopny růst tempem, které je pro vyspělé státy (Evropa a USA) z říše snů a pohádek. Problémem je, že očekávání ohledně růstu čínské ekonomiky, jak uvnitř Číny samotné, tak v okolním světě, jsou na rychlá tempa růstu nastavena. Paradoxně se tak může stát, že při nečekaném poklesu tempa růstu, nicméně stále při jeho absolutně vysoké úrovni, se může zvyšovat nezaměstnanost a s ní spojené potenciální sociální nepokoje. Číňané si totiž začínají zvykat na konzumní „západní“ způsob života a oddálení, nebo dokonce nenaplnění jejich potřeb v nich může vyvolat dopředu jen těžko předvídatelnou vlnu nevole. Flexibilita a skromnost čínské pracovní síly je stále v porovnání s vyspělým světem velmi vysoká. Na druhou stranu na zlepšení sociálních podmínek se velmi snadno zvyká a jen ztuha se jim odvyká.
Čína je největším světovým vývozcem a zákonitě se na její ekonomice projevuje velmi nízké tempo růstu zemí po celém světě. Vysoké obchodní přebytky jí generují rozsáhlé devizové rezervy, které umisťuje ve velké míře do amerických státních obligací jako nejlikvidnějšího světového finančního aktiva. Dramatičtější pokles čínské výkonnosti by tak Američané mohli pocítit i v poklesu zájmu o koupi jejich „dluhu“, a tím způsobeným růstem úroků z něho. To už by zadlužený americký erár mohl pocítit docela negativně.
Úpět by mohla v tomto smyslu i Evropa, protože čínští investoři tahají některé evropské firmy a konečně i státy z bryndy (kupují je, jejich akcie a dluhopisy).
Negativní dopad může mít pokles čínské výkonnosti i na producenty komodit (ropa, uhlí, průmyslové kovy) zejména z Austrálie či Afriky, jichž je Čína zase velkým dovozce. Bude-li méně vyrábět, bude jich potřebovat méně.
Čína nepatří mezi úplně největší partnery domácích vývozců, takže přímý negativní dopad na ČR je spíše zanedbatelný. Negativně by tak česká ekonomika mohla být postižena především turbulencemi na finančních trzích, které by další neočekávané zpomalení čínské ekonomiky mohlo způsobit. Ty by se projevily zejména poklesem zájmu o domácí finanční aktiva (akcie, státní dluhopisy, koruna), protože česká ekonomika je stále vnímána jako „rozvíjející se trh“, jehož finanční aktiva kolísají v dobách krizí více než v případě tzv. „rozvinutých trhů“. Naopak pozitivní by pro nás mohl být pokles cen komodit, jichž jsme čistými dovozci, a pokles cen dovozů z Číny, který by tlumil růst domácí cenové hladiny.
