Od července by měla vejít v účinnost zásadní novelizace stavebního zákona, která má reagovat na fakt, že ČR má pomalé povolovací řízení. Podle předkladatelů by měly změny předlohy a 41 souvisejících zákonů zjednodušit a zrychlit povolovací procesy pomocí principu jedno řízení, jeden úřad, jedno rozhodnutí.
Předloha, která neprošla standardním mezirezortním připomínkovým řízením ani řádným vyhodnocením dopadů (RIA), má však nespočet kritiků. Poukazují například na to, že je materiál „šitý horkou jehlou“, jde na ruku velkým developerům (připomeňme, že Andrej Babiš, jeden z předkladatelů novely, vlastní Fond Hartenberg Holding, který investuje právě do developmentu), zatímco práva samotných spotřebitelů a ochrana přírody či památek utrpí.
Předloha obsahuje velké množství změn. Nemáme ambici zde vyjmenovat všechny, zastavíme se jen u některých.
Změna soustavy stavebních úřadů
V důsledku novely stavebního zákona dojde k překopání soustavy stavebních úřadů. Stávající struktura (626 stavebních úřadů) bude nahrazena centrálním státním stavebním úřadem (Úřad rozvoje území) a 14 krajskými úřady s územními pracovišti v obcích s rozšířenou působností (obdobný systém jako např. u katastrální správy). V čele centrálního úřadu, který bude rozhodovat o největších stavbách, bude předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda a který dále vypisuje výběrka na ředitele krajských úřadů. Půjde tedy o strategickou pozici, na které se bude koncentrovat značná moc a politici, kteří podnikají v developmentu, budou mít osobní zájem na tom jí obsadit „svým“ člověkem.
Smyslem reformy stavebních úřadů je myšlenka, aby existovalo jedno kontaktní místo pro stavebníka, jenž integrovalo kompetence většiny orgánů, které dosud vydávala ke stavbám stanoviska a vyjádření. Stavební úřad tak bude v rámci jednoho řízení posuzovat požadavky ochrany přírody a krajiny, zemědělského půdního fondu, odpadového vodního a lesního hospodářství, ochrany veřejného zdraví a státní památkové péče.
S přechodem kompenencí musí být nutně spojený přesun pracovníků stavebních úřadů i odborných pracovníků, kteří na ně přejdou z dosavadních dotčených orgánů. To se však ukazuje jako jeden z budoucích zásadních problémů, na který poukazují sami úředníci. Podle průzkumu Odborového svazu státních orgánů (OSSO) nechce na nové úřady přejít 67 % zaměstnanců stavebních a dalších dotčených úřadů. Často kvůli nové nutnosti dojíždět za prací bez proplácení, v kombinaci s nízkými platy a slabými benefity. Navíc se změny chystají bez dostatečného zapojení těch, kteří je mají v praxi realizovat.
Rychlejší řízení o povolení stavby
Hlavním avizovaným cílem rozsáhlé novelizace je rychlejší řízení o povolení stavby. Lhůta k vydání vyjádření nebo závazných stanovisek bude zkrácena na 30 dnů, a to bez možnosti prodloužení (po uplynutí lhůty pro přezkum závazného stanoviska nastane fikce potvrzení). Přezkum bude možný jen do doby, než nabude povolení právní moci.
Dotčené orgány navíc většinou už nebudou vydávávat (až na výjimky) závazná stanoviska, ale jen nezávazná vyjádření, ke kterým stavební úřad nebude muset přihlédnout (pokud si to obhájí). Ruší se dokonce i závaznost stanovisek požární ochrany a integrovaného záchranného systému.
Samotné povolování by se také mělo zjednodušit. Dnes stavební projekty sestávají z několika souběžných řízení, na která v různých lhůtách získává stavebník postupně stanoviska od dotčených úřadů a institucí (např. povolení kvůli dopravnímu napojení, kácení stromů apod.). Cílem novely je sloučení většiny takových požadavků pod jeden stavební úřad a řízení a odstranění duplicit, které proces zbytečně komplikují a protahují. Podle ministryně pro místní rozvoj Zuzany Mrázové novela zrychlí povolovací procesy a zjednoduší pravidla např. pro zateplení domu, menší přístavbu, fotovoltaiku nebo jiné úpravy rodinného bydlení tak, aby pravidla byla přiměřená rozsahu stavby.
Před podáním samotné žádosti o stavební povolení bude možné se obracet na stavební úřad a pomocí předběžných informací zjišťovat, jestli záměr potřebuje povolení, dle jakých pravidel má být posuzován a jaké podklady budou třeba. Úřad bude muset odpovědět do 30 dnů. Jeho odpověď pro něj bude navíc závazná. Odchýlit se od ní bude možné jen na základě zjištění nových skutečností nebo při změně právních předpisů či okolností.
V povolovacím řízení se nově nebude posuzovat dotčení veřejných zájmů, které už bylo nebo mělo být (!) posouzeno v rámci územně plánovacího řízení. Pokud už byla ochrana zemědělského půdního fondu a rázu krajiny posouzena v územním plánu, nebude se posuzovat znovu. A pokud bude zhotovitel územně plánovací dokumentace souhlasit, bude možné se od ní odchýlit v případě, že se nepřiměřeně nedotkne jiných osob a nenaruší smysl a účel dokumentace, stejně jako jiné veřejné zájmy.
Zjistí-li úřad ve vaší žádosti vady, které by vedly k jejímu zamítnutí, měl by vás vyzvat k vyjádření a úpravě podkladů s tím, že řízení bude po tu dobu přerušeno.
U jednoduchých staveb (vč. rodinných domů) nebude nutné dokládat stavební deník. Budete-li chtít úřad požádat o závazné stanovisko, budete moci předložit jen dokumentaci v nezbytném rozsahu (ne úplnou).
Splnění podmínek pro povolení stavby se bude posuzovat ke dni podání žádosti (nyní ke dni vydání rozhodnutí). Toto pravidlo se bude vztahovat také na odvolací řízení a soudní přezkum.
Bude zavedena i tzv. fikce souhlasu. Pokud vlastník infrastruktury (správce sítí) nevydá vyjádření do 30 dnů, považuje se to za souhlas. Na druhou stranu tento správce bude moci nově kácet bez povolení stromy v ochranných pásmech sítí (vodovodů, kanalizací..). Postačí mu jen kácení oznámit. Města se tak mohou potýkat na daných místech s úbytkem zeleně, aniž by to mohla jakkoli ovlivnit.
Zjednodušená povolení (první úkon v řízení) se budou vydávat formou souhlasu bez odůvodnění. Účinnosti nabudou dnem jejich doručení stavebníkovi.
Zvětší se ochrana stavebníků na úkor ostatních
Zákon také vymezí požadavky, které se nemusí uplatňovat pro změny a údržby dokončené stavby nebo změny v užívání stavby, je-li to technicky nemožné. Týká se to např. požadavků na odstupy, izolační vlastnosti, parkování, denní osvětlení, zastínění, úsporu energie, přístupnost, schodiště, výtahy, plochy, výšky, šířky apod. Jak upozornila architektka a aktivistka zaměřená na urbanismus Anna Vinklárková, novela navíc zúží požadavky na přístupnost staveb jen na osoby se zdravotním postižením (opomíjí tedy například přístupnost pro kočárky, starší lidi nebo těhotné ženy) a navíc se požadavek pro osoby se zdravotním postižením omezí jen na nezbytnou přístupnost. U úprav a přestaveb, stejně jako u staveb v prolukách, nebude nutné mnohé požadavky na výstavbu (včetně bezbariérovosti) dodržet. Z pravidel se bude moci stavebník odchýlit i v případě, že bude jejich uplatnění z hlediska nákladů zjevně nepřiměřené vůči přínosům.
Novela zavádí pojem „Pohoda bydlení“, která představuje souhrn podmínek v uzemí a v užívání staveb, jenž odpovídá obvyklým požadavkům na bydlení s přihlédnutím k místním poměrům. Pohoda bydlení přiznává každému právo na ochranu před nepřiměřenými zásahy do pohody svého bydlení. Předloha však výslovně uvádí, že se za narušení pohody bydlení nepovažuje architektonické ztvárnění záměru ani imise a účinky, které nejsou v rozporu s plánovaným charakterem území nebo které odpovídají běžné okolní zástavbě nebo běžnému využívání okolního území
. Stavební úřad má za účelem dodržení požadavků na pohodu bydlení však upřednostňovat uložení podmínek a kompenzačních nebo zmírňujících opatření před tím, že by stavbu nepovolil, omezil či zakázal její záměr.
Když už zmiňujeme slovo pohoda, novela obsahuje ustanovení, podle kterého stavební úřad bude považovat hygienické limity hluku a vibrací za splněné i přes to, že je v praxi stavebník nemůže zajistit, nebo je to technicky, funkčně či ekonomicky nepřiměřené. To v situaci, kdy stavebník prokáže, že provedl všechna opatření k jejich dosažení, která po něm je možné rozumně požadovat nebo pokud imise záměru odpovídají běžnému stávajícímu využití okolního území. Novela tedy nadřazuje zájmy stavebníka nad zájmy spotřebitele a umožní, aby vznikaly stavby, které dosud kvůli těmto limitům nebylo možné povolit. Předloha nijak neupřesňuje, co znamená „rozumně požadovat“, takže si pojem může každý úředník vykládat po svém. Navíc ustanovení odkazem na stávající stav v okolí vlastně normalizuje další potenciální hluk či vibrace v už tak hlučném či vibracemi zatíženém okolí. To může vést k jejich kumulaci.
Podobně při stavbě mezi historickými budovami (proluky) nebude muset stavebník splnit všechny požadavky na nové stavby v případě, že by to ekonomicky nedávalo smysl.
Velkým developerům jde novela naproti
Jak už jsme naznačili v úvodu, novela je často kritizována za to, že zvýhodní velké developery. Stavby pro bydlení nad 10 000 m² podlahové plochy s převažující bytovou funkcí budou totiž vyhrazenými stavbami (půjde tzv. o stavbu hromadného bydlení) a dostanou nálepku veřejného zájmu. Tím získají přednost při povolování (takové projekty bude posuzovat centrální úřad) a bude pro ně platit možnost mezitímního rozhodnutí, díky které budou moci začít stavět ještě před tím, než bude vydáno pravomocné povolení.
Vojtěch Faltus, partner Aegis Law v rozhovoru pro server Česká justice upozornil, že právě u vyhrazených staveb nebude přípustné podat rozklad, což je opravný prostředek proti rozhodnutí orgání státní správy ve správním řízení (obdoba odvolání v soudním řízení). Podání připomínek bude možné jen prostřednictvím přezkumného řízení nebo správní žaloby.
Navíc v případě, že by soud chtěl povolení záměru zrušit, měl by dle novely současně zvážit, jestli to neodporuje veřejnému zájmu (dle novely je jím právě bytová výstavba) nebo jestli škoda stavebníka nebude významně větší než škoda ostatních účastníků řízení.
Architektka Anna Vinklárková, která na svém profilu na Facebooku pravidelně upozorňuje na problematická ustanovení novely, v souvislosti s rušením možnosti v některých případech podat odvolání poukazuje na to, že se tím stát připraví o pojistku bránící porušení zákona přezkumem povolení nebo závazných stanovisek vydaných v rozporu se zákony či předpisy. Vzpomíná přitom konkrétní případy, kdy byly právě díky odvoláním zastaveny nebo upraveny stavby, které byly původně povoleny nezákonně: Takto byla například zastavena stavba obchodního domu na náměstí Miloše Formana, kterou magistrátní úředníci povolili v rozporu s územním plánem i pravidly ochrany Pražské památkové rezervace. Ministerstvo pro místní rozvoj i ministerstvo kultury následně v přezkumném řízení tato nezákonná stanoviska zrušila, protože Magistrát nezákonně povolil stavbu obchodů na úkor veřejného prostoru. Obdobně tomu bylo v kauze výstavby na místě Trunečkova mlýna v Dalejském údolí. Agentura ochrany přírody a krajiny v ČR (AOPK) stavbu nejprve dvakrát zamítla a poté ji náhle povolila. Toto povolení bylo nezákonné a ministerstvo životního prostředí jej v přezkumu zrušilo. AOPK přitom nezákonně povolilo stavbu, která by znamenala realizaci silnice do Dalejského údolí, což by zničilo rekreační lokalitu všech Pražanů
.
Novela upevní postavení těch největších stavebníků
Urbanista Petr Klápště, který novelu stavebního zákona šířeji komentoval i v pořadu České televize Události, komentáře je přesvědčený, že pro velké developery bude novelizace výhodnější a ti menší si oproti současnému stavu naopak pohorší. Centrální úřad bude vznikat rok před těmi místními. Tudíž ho pravděpodobně zvládnou personálně obsadit. S ročním zpožděním pak budou vznikat ty regionální. My už dnes víme, že část zaměstnanců na ně nechce přejít. Je to dané i tím, že se často budou muset pracovně přestěhovat a za prací bez finanční kompenzace dojíždět. To jim, vzhledem k platu ve státní správě, už nebude stát za to. Reálně tak vznikne situace, že menší developeři budou mít povolování složitější. Jejich žádosti totiž nebude řešit centrální úřad (jejich projekty nebudou spadat pod nálepku veřejného zájmu). Budou je mít na starosti ta regionální (většinou) podvyživená pracoviště, a povolování bude v tom důsledku nakonec mnohem pomalejší
.
To ale není jediný důsledek, který podle urbanisty hraje proti nim. Několik developerů mi v osobním rozhovoru potvrdilo, že rychlost, kterou jsou schopni stavět, není o tom, kolik se toho povolí. Je daná kapacitou českého stavebníctví. I kdyby najednou úřady dokázaly povolit dvakrát více žádostí, tak developeři dvakrát více nepostaví. Právě kvůli kapacitám stavebních firem. Developeři tedy v praxi nesoutěží jen v tom, jak sehnat dobrý pozemek a sehnat povolení postavit stavbu. Ale soutěží i o kapacity stavebních firem a jejich pracovní sílu. Pokud je nyní trochu problém povolovat stavby kvůli veřejnému zájmu, tak ti větší developeři (nad 10 000 m² podlahové plochy s převažující bytovou funkcí), kteří se kvůli novele rychleji dostanou k tomu povolení, ti uloví i tu realizaci
.
Chybějící snaha státu pomáhat navyšovat kapacity stavebnictví, nefunkční plánovaná struktura úřadů spolu se zavedením umělého veřejného zájmu v podobě velké bytové výstavby, kterou se tím podaří prosadit i do chráněných území a památek, považuje Klápště za největší problémy chystané novelizace. Zároveň je ale podle něj problém i to, že česká města a obce v současnosti nejsou kompetentními investory. Ve Skandinávii existují státní developerské agentury, které městům v tomto ohledu poskytují servis, aby ta města stavěla. Pomáhají vše kalkulovat, hlídat rozpočty, odevzdávat projekty, soutěžit dodavatele, využívat levné úvěrové nástroje od Evropské rozvojové banky nebo na financování investic spolupracovat se soukromým sektorem,
poukazuje na příklad severských států s tím, že nic podobného u nás nefugnuje: Stát nepomáhá, nechce podporovat města jako investory, takže si na ty peníze sahají jiné státy. Místo toho teď novela zvýhodní velké developery
.
Stavbám se půjde hůř bránit
Pro spotřebitele také bude komplikovanější se novým stavbám bránit. Obecně má platit, že námitky v řízení musí být odůvodněné a musí specifikovat, jak přesně se má stavba dotýkat práv druhé strany.
V případě stavby v zastavitelném území se bude předpokládat, že se stavebník nedotýká práv ostatních, i jen pokud splnil obecné požadavky na výstavbu. Dnes musí dokazovat, že projekt ničí práva neohrožuje. Nově ponese důkazní přemeno poškozená strana (např. soused).
Podle Vojtěcha Faltuse novela znamená pro majitele sousedních pozemků omezení z hlediska rozsahu nebo načasování námitek. K řadě námitek úřady nebudou muset přihlížet. Podle novely vlastník sousedního pozemku s výjimkou případů dotčení svých věcných práv nemůže namítat nezákonnost procesu povolení záměru. V úvahu tak opět připadá jen podnět k zahájení přezkumného řízení. Úřad následně rozhodne, zda zruší povolení nebo ne,
uvedl pro server Česká justice.
Správní žalobu proti povolení stavby bude i nadále možné podat do jednoho měsíce, nově ale už nebude možné ji ve druhém měsíci rozšířit. Odkladný účinek bude mít žaloba jen pokud bude návrh podán společně s ní, nikoli dodatečně. Budete-li se tedy chtít soudně bránit stavbě, budete to muset udělat rychleji a mít konkrétní a relevantní připomínky.
Navíc se výrazně ztíží postavení spotřebitelů při sporech s bohatými developery. I kdybychom pominuli fakt, že už dnes jsou soudy přetížené: soudní spor je otázka let, zatímco odvolání měsíců. Soudit se je pro běžného člověka vysoce náročné – musíte platit advokáta a výsledek je nejistý. Oproti tomu developeři mají zkušenosti i celá právní oddělení. Nátlakové praktiky (vyhrožování apod.) nejsou výjimkou. Pro běžné sousedy zkrátka není jednoduché jít do sporu s developerem. Novela navíc omezuje i samotný obsah žaloby a stanoví extrémně krátké lhůty pro její podání a bez možnosti jejího doplnění,
vysvětlila Vinklárková s poukazem na další úpravu, tentokrát Soudního řádu, která v minulosti prošla jako přílepek a hrozí sousedům a spolkům, že v případě prohry budou hradit náklady řízení i právníky developera. Navíc i v případě vítězství v soudním sporu se dá předpokládat, že postavený velký projekt už nikdo zbourat nenařídí.
Co se týče velkých projektů nad 10 000 m² s převažujícím bydlením, rada obce navíc bude nově moci podle Anny Viklárkové udělit konkrétnímu záměru výjimku z územního plánu, aniž by to projednala s odbornými orgány, sousedy nebo veřejností. Nebude totiž muset nechávat vyhotovit závazná stanoviska k ochraně přírody, památkové péči a dalším veřejným zájmům. Požadavky na kvalitu prostředí, hluk, světlo nebo další standardy výstavby půjdou stranou. Centrální „superúřad“ bude takové stavby povolovat ve zrychleném režimu – bez možnosti odvolání. A to včetně sousedů,
varuje Vinklárková, podle které se nebude možné odvolat ani v případě, že by byla stavba povolena nezákonně.
Stát se navíc sám připraví o možnost účinně bojovat proti černým stavbám, což jistě ocení právě ministryně Mrázová, která má na svém pozemku černé stavby. Připravovaná předloha totiž počítá se zrušením lhůty pro podání žádosti o dodatečné povolení stavby. Kdo v současnosti postaví černou stavbu, má po výzvě stavebního úřadu 30 dnů na to, aby požádal o dodatečné povolení (pokud lze stavbu legálně povolit). V opačném případě úřad zahájí kroky k odstranění stavby. Nově se lhůta zruší. V kombinaci s dalšími navrhovanými změnami – zrušením jednotného environmentálního stanoviska či oslabením požadavků na výstavbu – vzniká téměř ideální prostředí pro strategii „postav a pak se uvidí“. A to je obrovská – a pravděpodobně záměrná – díra v systému. Díra, kterou mohou projít i stavby, jež by podle platných pravidel nikdy nemohly být povoleny,
myslí si Vinklárková a poukazuje na to, že už dnes se tu černé stavby staví poměrně ve velkém a odstraňovat se je příliš nedaří. Po novele se situace jen zhorší.
Ochrana přírody utrpí
Podle kritiků je návrh nové legislativy poměrně výrazně problematický pro ochranu přírody. Podle Vinklárkové novela zruší zákon o jednotném environmentálním stanovisku (JES), přestože se v praxi osvědčil a nepotvrdily se obavy z prodlužování povolování staveb. Ochranu životního prostředí budou (s výjimkou zvláště chráněných území) posuzovat stavební úřady, kterým však chybí odbornost a bude chybět i opora v zákoně. Podle návrhu mají sice vyvažovat různé veřejné zájmy, zároveň ale má v tomto vyvažování výstavba téměř vždy přednost. Zákon o JES byl navíc připraven jako klíčová součást Národního plánu obnovy (komponenta zelená transformace), který nám umožňuje čerpat finanční prostředky z EU na základě splněných milníků a cílů. Ty musí být splněny do června 2026 pro uvolnění dalších plateb. Pokud nebudou splněny, můžeme přijít o desítky miliard,
poukázala na další úskalí urbanistka.
Novela podle ní oslabí i ochranu stromů, protože o povolování kácení stromů – s výjimkou zvláště chráněných území – budou v souvislosti s povolováním staveb opět rozhodovat stavební úřady (připomeňme, že zákon označuje bytovou výstavbu jako veřejný zájem), které navíc nemusí uložit stavebníkům povinnost náhradní výsadby.
Předloha podle Vinklárkové také otevírá možnost rozsáhlé výstavby obchodních center, logistických hal, skladů i fotovoltaických elektráren až do vzdálenosti 1 km od dálnic, silnic I. třídy, železničních tratí, leteckých staveb nebo vodních cest. Navržená změna zavádí výjimku z ochrany nejkvalitnější zemědělské půdy I. a II. třídy zemědělského půdního fondu. Jeden kilometr na každou stranu od dálnic, silnic I. třídy a všech železničních tratí představuje obrovské území. Ve výsledku se to bude týkat značné části republiky – často i velmi hodnotné krajiny a kvalitní zemědělské půdy,
zdůraznila architektka s tím, že u vodních cest je situace ještě citlivější. Výjimka bude dopadat na říční nivy a povodňová území, která jsou důležitá pro zadržování vody i adaptaci na klimatickou změnu
. Stát by měl podle ní přitom podporovat vznik obchodních a logistických areálů primárně na brownfieldech a ne podporovat další zábor půdy.
Legislativní návrh nebude chránit ani přírodní parky, pro které se nebude při povolování staveb vyžadovat závazané stanovisko orgánu ochrany přírody. Ta zůstanou povinná např. jen pro národní parky, chráněné krajinné oblasti, evropsky významné lokality a ptačí oblasti či přírodní rezervace a památky. Novela se tak může negativně odrazit kvůli většímu tlaku na výstavbu v řadě vyhledávaných lokalit. Jen v Praze jde podle Vinklárkové např. o většinu území Divoké Šárky, Prokopské a Dalejské údolí či Modřanskou rokli. Na území ČR pak jde např. o většinu Krušných hor, části Českého lesa, Českou Kanadu, Novohradské hory, Ještěd a Kryštofovo údolí, Maloskalsko, části povodí Berounky, Doupovské pahorkatiny, Třebíčsko nebo Podbeskydí (výčty nejsou zdaleka úplné).
Je stavění odpovědí na všechno?
Zákon zrychlí povolování v lokalitách, kde je výstavba už připravena, a dá prioritu bydlení a veřejné infrastruktuře. Je ale na místě se ptát, jestli jen překotná výstavba sama o sobě dokáže vyřešit problém drahého nedostupného bydlení. Budou skutečně developeři motivováni rozjet výstavbu v takovém tempu, které by vedlo ke snížení cen nemovitostí, na kterých mají byznys postavený? Zabrání široká výstavba tomu, aby velcí investoři, kteří v současnosti masově skupují byty na investice, omezili svůj apetit či dokonce snížili počet držených prázdných bytů, když se nic dalšího (např. zdanění nemovitostí) nezmění?
Ačkoli transformace stavebních úřadů bude stát několik miliard korun, na dostupné bydlení pro obce není ve státním rozpočtu skoro nic (ač je dostupné bydlení jednou z programových priorit). Vinklárková vypočítává, že za náklady na transformaci ve výši 7,6 mld. Kč by byly obce schopné pořídit přibližně 1300 – 2100 nových bytů (60–80 m²). Navíc podstatná část programů dostupného bydlení je financována formou úvěrů, nikoli dotací, takže se investované prostředky z velké části vracejí zpět do státního rozpočtu. Stát tak na jedné straně plánuje utratit miliardy za reorganizaci úřadů s velmi nejistým výsledkem (může dojít k zasekání povolování staveb namísto jeho zrychlení), zatímco na druhé straně neinvestuje nic do řešení bytové krize,
kritizuje architektka přístup současné vlády s tím, že stát nepodporuje ani organizace, které pomáhají lidem v bytové nouzi a omezuje zákon o podpoře bydlení tak, že na pomoc dosáhne méně lidí. Z legislativního plánu navíc podle ní zmizely klíčové návrhy pro rozvoj dostupného bydlení a v novele stavebního zákona se škrtají ustanovení pro dostupné bydlení a celý zákon se dál naklání ve prospěch developerů.
Úspěch nakonec záleží jen na tom, jaká bude praxe
Implementace reformy státní stavební správy je rozdělena do několika fází. Po účinnosti balíku prvních změn, která se předpokládá na letošní červenec, má v roce 2027 vzniknout nový Úřad rozvoje území a do něj mají být postupně integrovány agendy z ústředních orgánů státní správy, krajů a obcí. Digitalizaci však předloha vymiňuje až do konce roku 2030. Právě ta měla přitom pomoci kompenzovat částečně předpokládaný nedostatek personálních kapacit a přispět ke zjednodušení a zrychlení řízení.
Už jen roztříštěný harmonogram a odložená digitalizace může být tedy problém, který slibovanou rychlost a efektivitu stavebního řízení přibrzdí. Pomoci by mělo odložení vzniku nové soustavy úřadů na úrovni krajů a obcí s rozšířenou působností k 1. 1. 2028 (původně se počítalo se vznikem v roce 2027). Na papíře to zní jednoduše. V praxi už méně. Znamená to totiž, že každého půl roku nebo rok bude platit něco jiného. Už od 1. 7. 2026 začne platit většina paragrafů novely (formálně jde o novelu, rozsahem změn je to ale prakticky nový zákon – a nejen stavební, protože zásadní změny se týkají i dalších 41 zákonů). Stávající úřady tak budou rozhodovat podle 42 novelizovaných zákonů, které se budou muset naučit používat. Zároveň budou řešit dobíhající řízení podle staré verze zákona a odvolání či přezkumy podle nové i staré úpravy zároveň,
nastínila komplikovaný rozběh systému Vinklárková s tím, že k začátku příštího roku má vzniknout centrální úřad, který má převzít i rozběhnutá řízení, což znamená, že spisy dostane jiný úředník na jiném úřadě a bude se v nich znovu orientovat od začátku a současně poběží odvolání a přezkumy podle různých verzí zákona. Nehledě na zmíněný odpor velké části úředníků, kteří nechtějí pod stát přejít a přejí si zůstat v obci nebo raději z místa odejdou jinam či do důchodu. Nedostatek lidí tak může způsobit výrazné komplikace. Nakonec jen praxe ukáže, jestli se naplní obavy kritiků nebo novela skutečné dokáže něco zlepšit.
