1. Člověk je schopen pracovat, i když to neznamená maximalizaci jeho zisku, ale vidí, že práce má smysl a něco se jí zlepší nebo někomu pomůže
Ano, člověk je schopen pracovat i bez nároku na odměnu (ať absolutně, nebo jen za činnost, kterou odvádí navíc), najdou se dokonce i jedinci, kteří jsou ochotni část, nebo celou svojí práci poskytnout zdarma. Jen jich není dost. A ti ostatní je prostě "uspotřebují".
2. Nezaměstnanost - tady je vidět, že kapitalistický systém pyšnící se schopností efektivně alokovat zdroje, selhává - selhává u toho nejdůležitějšího zdroje - u člověka
Ano, nezaměstnanost by nebyla. Otázkou je, jestli by zapojení vyššího počtu lidí vedlo ke zvýšení produkce. Není problém zapojit (třeba i státním rozhodnutím) do pracovního procesu víc lidí. Např. na Bali jsou zakázaná auta se sklápěčkou, aby byla práce pro lidi s lopatami Znepřátelit si bohy na Bali se nevyplácí. Ovšem jestli tohle je zrovna ta správná cesta?
3. Kumulace bohatsví v rukou hrstky - další patologický jev, který je vyrovnáván regulací, již autor odsuzuje. Nebýt regulace, tento jev, by se ukázal plně se všemi svými důsledky
Jenže se ukazuje, že ta hrstka lidí se o to bohatství dokáže často starat tak účině, že když se starat přestane, skončí to krachem celé země - viz situace v Zimbabwe po násilném rozdělení půdy bílých farmářů černošským bezzemkům.
4. Ekonomický růst se stal zlatým teletem - a bez něj kapitalistický systém neumí fungovat
Díky bohu za ekonomický růst. Nebo někdo by se snad chtěl vrátit o 10, 20, 50, 100 nebo 200 let zpět?