Hlavní navigace

Chtěla pro dceru vyšší výživné, ta jej ale otci odpustila. Soudy však daly za pravdu matce

Autor: Shutterstock
Richard W. Fetter

Můžete se dohodnout na odpuštění výživného nebo jeho doplatku pro nezletilé dítě, jakmile dítě dosáhne zletilosti a už ho nemáte platit k rukám druhého rodiče, ale přímo dítěti? Může do toho druhý rodič mluvit?

Doba čtení: 4 minuty

Z toho, co bylo justicí uvolněno pro veřejnost, rozhodně nelze dojít k tomu, že by rodiče využívali nároky svých společných dětí proti sobě navzájem jako zbraň právě v popisovaném případě. Ale je pravda, že tomu tak jinde často bývá. Když už si bývalí partneři či manželé nemohou provádět naschvály přímo, činí tak skrze své děti.

Matka podala žalobní návrh na zvýšení výživného, které měl otec platit na její děti, mimo jiné též na nejstarší nezletilou dceru. Než ale soudy o jejím návrhu rozhodly, tato dcera dosáhla zletilosti. Dcera se tak stala plně procesně způsobilou jednat ve věci svého výživného před soudy sama. S otcem se proto ohledně výživného mimosoudně dohodla (doplatek na výživném za dobu, než jí bylo 18 let, mu odpustila, a dohodla se na vyšším výživném pro budoucno, které od něj dostává jako zletilá), a proto vzala žalobu zpět. Soud prvního stupně jí vyhověl. A to proto, že případné dlužné výživné, pokud by bylo rozhodnuto o jeho zvýšení a otec je musel doplatit, by stejně bylo vyplaceno k rukám dcery.

Soud nechtěl dceru nutit do sporu s otcem, když si jej ani jeden nepřeje

Matka se proti tomu bránila u odvolacího soudu. Ten však potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, že se v řízení o zvýšení výživného pro tuto dceru pokračovat nebude. Vyšel z toho, že výživné je nárokem nezletilého dítěte, které rodič neuplatňuje vůči druhému rodiči svým jménem, ale jako zákonný zástupce nezletilého dítěte, které nemá procesní způsobilost jednat samostatně před soudem. Po odpadnutí této překážky, nabytím zletilosti, náleží zletilému dítěti plná procesní způsobilost být účastníkem řízení a s žalobou disponovat.

Není důvod jeho výlučný nárok dělit na období před a po nabytí zletilosti, když v každém tomto období je dítě jeho výlučným nositelem s právem se jej vzdát nebo jej uplatňovat. Nelze dítě nutit, aby za určitý časový úsek svůj nárok uplatňovalo proti své vůli, protože si to přeje jeho zástupce. Soud také odmítl, že by případné dlužné výživné přiznané za dobu nezletilosti dítěte mělo být vyplaceno k rukám matky. Odůvodnil to tím, že výživné včetně dluhu na výživném je výlučným nárokem dítěte a matka je pouze platebním místem po dobu nezletilosti dítěte. Po dosažení zletilosti má dítě jako plně procesně způsobilý žalobce právo na plnění svého nároku ke svým rukám.

Výživné je nárokem nezletilého dítěte placené k rukám rodiče, ale…

Matka to však nevzdala a podala si ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. A ten se (ve svém nálezu spis. zn. II. ÚS 438/17, ze dne 23. 1. 2018) postavil na její stranu. Ústavní soud odmítl názor nižších soudů, že není důvod výlučný nárok dítěte na výživné dělit na období před a po nabytí zletilosti.

Ústavní soud odkázal na svůj předchozí nález (spis. zn. I. ÚS 564/07). V něm poukázal na to, že řízení o určení výživného po dobu nezletilosti dítěte není řízením sporným, které je plně ovládáno zásadou dispoziční. Naopak patří mezi tzv. řízení nesporná, která mohou být zahájena i bez návrhu, a proto odmítl názor ohledně existence naprosté dispozice zletilého dítěte s návrhem na zahájení řízení v celém rozsahu.

Ústavní soud zdůraznil, že je nutno rozlišovat období do dosažení zletilosti dítěte a období po dosažení jeho zletilosti. Dosažením zletilosti se dítě stává plně způsobilým vystupovat v řízení před soudem a výživné pro tuto dobu je vždy spojeno s jeho procesním návrhem. Pro období do dosažení zletilosti dítěte je však možné řízení o určení výživného konat i bez návrhu. Ústavní soud odmítl shora uvedený názor nižších soudů a jejich rozhodnutí zrušil. Proto musejí přece jenom rozhodnout o návrhu matky na zvýšení výživného po dobu, kdy dcera ještě nebyla zletilá.

Ústavní soud odmítl i zvažovaný přístup, že by matka sama, již ne jako zákonný zástupce dcery, ale sama za sebe, mohla žalovat otce z důvodu bezdůvodného obohacení, protože vlastně poskytovala výživné dceři místo něj.

FIN18_tip_v_clanku_obecny2

Závěrečné shrnutí

Z nálezu Ústavního soudu (spis. zn. II. ÚS 438/17, ze dne 23. 1. 2018) plyne, že vezme-li návrh na zvýšení výživného pro nezletilé dítě, podaný jeho rodičem proti druhému rodiči, toto dítě po dovršení své zletilosti zpět, nemohou soudy zastavit řízení, aniž by rozhodly o návrhu na zvýšení výživného za vymezené období jeho nezletilosti.

Přestože případný dluh z titulu zvýšení výživného za dobu nezletilosti byste jako povinný rodič byli povinni platit k rukám již zletilého dítěte, nemůže být uvedená skutečnost překážkou tomu, aby o tomto návrhu bylo rozhodováno, tedy aby bylo skutečně posouzeno, zda byly nebo nebyly důvody pro zvýšení výživného, a pokud ano, aby bylo výživné zvýšeno a vy jste byli nuceni jej zpětně doplatit.

Našli jste v článku chybu?