Takhle to vypadá, že řidič je vinen vždycky a chodec je svatoušek. Mám zkušenosti, že dobrý řidič je zároveň i skvělým chodcem, protože umí předvídat a umí se cítit jako řidič, i když je chodec.
Tohle není o pravidlech a zákonech, to je o inteligenci. Pro chodce si stačí pamatovat jednu věc, nikdy nemají přednost. Budou-li se tímto pravidlem řídit, vždycky přežijí. Jsem slabší, musím dívat víc pozor. kolikrát jako chodec stojím poslední na přechodu se světly až do padnutí zelené, často už hlouček okolních chodců už vyrazil. A i když mám zelenou, důkladně se rozhlédnu a teprve po navázání očního kontaktu nebo po ujištění se o tom, že auto stojí jdu. A jdu rychle, svižně a nezdržuji. Jsem-li na přechodu sám a svítí-li zelená déle, popoběhnu, abych nezdržoval. Je to tak jednoduché. Paradoxně nejlepšími chodci jsou často velmi staří pánové v letech, kteří mě často jako řidiče pokynem pustí zejména na kruháči. Skoro bych se vsadil, že byli i dobrými řidiči. Nejhorší jsou maminky s kočárky a telefonem na uchu. To je fakt vo hubu. Ale jak říkám, že to skutečně o slušnosti a ohleduplnosti a o inteligenci. Bohužel, těchto ingrediencí nejen v silničním provozu velmi ubývá.