Nejhorší je, že ani moje děti ani děti mých dětí nebudou mít na růžích ustláno. Je 21století a žijeme tu jak sebranka v rozvojový zemi...Omyl! Máme se jak prasata v žitě. Doporučuji udělat si výlet do nějaké takové rozvojové země, to člověku dost zvedne náladu :-) Už jsem byl na pár místech a všude jsem si říkal, jak jsme na tom dobře, protože lidi, které jsem tam potkával se v životě do Evropy nepodívají. Není také div, že tam všechny Evropany považují za milionáře.
Asi tak jako já se těžko podívám do Austrálie nebo na Antarktidu.To je otázka priorit. Kdybych měl živit dvě děti a manželku na mateřské, těžko bych si mohl dovolit to, co si můžu dovolit teď. Jsem běžný zaměstnanec a přesto už jsem byl na Maledivách, v Dominikánské republice, na Srí-Lance a v Tunisku. I když v Austrálii nebo v Antarktidě ne, (zatím) mě tam nic neláká. Navíc nemám rád víza - po těch letech komunismu mi to připadá ponižující. Dovolit si to může každý s alespoň průměrným platem, jen je otázkou co kvůli tomu oželí (nebo bude/nebude chtít oželet). Někdo nemusí nic, někdo skoro všechno (auto, chatu, hospodu,...). Porovnáme-li životní standard "před" a "po", tak ten je dnes mnohem vyšší. Jen dřív prostě nebylo komu závidět, zboží v obchodech mnoho nebylo a ten kdo se k něčemu zajímavému dostal to zamkl za dveřmi svého bytu a nechtěl moc vyčnívat (dneska je vidět opačný extrém - spoustu lidí se snaží vzbudit dojem že mají víc, než si mohou ve skutečnosti dovolit).