Daně zasahují do našeho každodenního života. Výše daní výrazně ovlivňuje podnikatelský duch v zemi. Celkové zdanění se v Evropě výrazně liší. Finanční částku námi odvedených přímých daní a sociálního pojištění si najdeme na výplatní pásce. Ještě více však zaplatíme státu na dani z přidané hodnoty a spotřební dani, celkovou výši však jenom tušíme. A že sociální pojištění za nás odvádí i zaměstnavatel (a ne v nezanedbatelné výši) často ani neregistrujeme.
Pro investory jsou nejdůležitější přímé daně
Do celkové daňové zátěže se počítají přímé daně, nepřímé daně, sociální pojištění (ve většině evropských zemích kryje sociální pojištění současně náklady na zdravotní péči) a zdravotní pojištění.
Zahraniční investoři volí pro podnikání své firmy země s nízkou daní z příjmů právnických osob. Dalšími důležitými ukazateli potom jsou nízké mzdové náklady na pracovní sílu, schopní a výkonní zaměstnanci, dobrá infrastruktura a dobře nastavené podnikatelské prostředí (jak po legislativní stránce, tak po podnikatelské etice).
Trend v současné době je však jasný – dochází ke stěhování investic a podnikání do zemí, které jsou pro podnikatele pro nižší daňové zatížení výhodnější. Rozdíly v konstrukci a zásadách přímých daní jsou v současné době skrytou formou státních podpor jednotlivých členských států. Vysoké daně jsou jednoznačně demotivující jak pro firmy a drobné podnikatele, tak pro zaměstnance. Z evropských zemí jsou přímé daně nízké především v Irsku a Lucembursku.
Vyšší příjmy = vyšší daně
V členských zemích Evropské unie (mimo země s rovnou daní: Slovensko – 19 %, Estonsko – 26 %, Litva – 33 %, Lotyšsko – 25 %) platí, že čím má občan vyšší příjem, tím je jeho daňová povinnost vyšší. I z tohoto důvodu je celkové daňové zatížení v Dánsku, Švédsku i Lucembursku vzhledem k HDP poněkud vyšší. Průměrné příjmy v těchto zemích jsou jedny z nejvyšších v Evropě a většina občanů se ocitá ve vyšším daňovém pásmu. Navíc občané s vyššími příjmy více utratí a odvedou díky dani z přidané hodnoty, spotřební dani a dalším majetkovým daním do státního rozpočtu značnou část svého výdělku.
Evropské snižování daní
Zdanění v Evropě bylo vždy vysoké a koncem devadesátých let dosáhlo v některých západoevropských zemích svého maxima. Vysoké daňové zatížení se stávalo již neúnosným, a proto od roku 1999 dochází k mírnému snižování celkové daňové zátěže.
Z jednotlivých členských zemích Evropské unie je nejvyšší zdanění ve Švédsku, kde dosahuje 51,4 % (bylo již i více než 58 %) HDP. Následuje Dánsko (49,8 %) a Belgie (oba 48,1 %). Naopak nejnižší zdanění je v Litvě (28,7 %), Lotyšsku (29,1 %) a Slovensku (30,9 %) – zahraniční investoři si pochvalují toto nízké daňové břemeno. Ze západoevropských zemích je daňové zatížení nejnižší v Irsku (31,2 %), Španělsku (36,5 %) a Velké Británii (37,1 %). V Česku je daňové zatížení deváté nejnižší v Evropě (36,2 %).
Svět versus EU
Celkové daňové zatížení v ostatních světových velmocích je podstatně nižší než v nejvyspělejších evropských státech. Spojené státy, Japonsko, Kanada, Austrálie či Jižní Korea mají celkovou daňovou zátěž nižší než 30 %. Všechny uvedené státy se celkové daňové zatížení snaží stlačit někde na úroveň 25 %. Současně se však v případě nemoci, mateřské dovolené nebo penze musí občané spolehnout především sami na sebe. Vzdělání je nákladné a mladí lidé se kvůli studiu zadlužují na několik let. Sociální cítění Evropanů je tedy mnohem vyšší, což si vyžaduje mnoho finančních prostředků, a tudíž vyšší daně…
Země | Daňové zatížení (v % k HDP) |
---|---|
Litva | 28,7 |
Lotyšsko | 29,1 |
Slovensko | 30,9 |
Irsko | 31,2 |
Estonsko | 33,4 |
Malta | 34,2 |
Kypr | 34,3 |
Polsko | 35,8 |
Česko | 36,2 |
Španělsko | 36,5 |
Velká Británie | 37,1 |
Portugalsko | 38,1 |
Řecko | 38,6 |
Maďarsko | 39,2 |
Nizozemí | 39,3 |
Slovinsko | 40,3 |
Německo | 41,7 |
Lucembursko | 42,3 |
Itálie | 43,2 |
Rakousko | 44,8 |
Finsko | 45,1 |
Francie | 45,7 |
Belgie | 48,1 |
Dánsko | 49,8 |
Švédsko | 51,4 |
Pramen: Eurostat: Statistik kurz gefasst, Wirtschaft und Finanzen 3/2005