Investoři přelévají eura do dolaru, které tak zaznamenává 22měsíční maxima. Dolarové prostředky následně ukládají do dluhopisů USA, kde se díky poptávce snižují jejich výnosy. Ti, co pak setrvávají v evropské měně, hledají bezpečný přístav – Německo.
Nejvýraznějším důsledkem tohoto stavu je tak výsledek středeční dluhopisové aukce. Německo prodávalo 2leté dluhopisy s nulovým kupónem a výsledek znamenal pro kupující výnos jen 0,07 % p. a. Financování dluhu země se tak dostává na úrovně, o kterých se většině zemí, s výjimkou snad částečně jen Japonska, může jen zdát. Zmínit lze např. problémové Španělsko, které v dubnu prodávalo 18měsíní dluhopisy s výnosem přes 3 %.
.
Nelze se tak ani Německu divit, že je stále zásadně proti společným evropským dluhopisům, které by navíc negativně ovlivnily rating země. V této záležitosti Německo podporují Finsko, Švédsko a Nizozemsko. Nicméně jsou znát náznaky, že společné dluhopisy by mohly být vydávány alespoň pro nějaký konkrétní účel financování. Hovoří se o dopravní infrastruktuře. Investice v této oblasti by měly být jedním z prorůstových opatření, které se teď v eurozóně usilovně hledají, aby tak vlastně starý kontinent svým ekonomickým vývojem tolik nezaostával za vlastně zbytkem světa
Vraťme se ale k samotným dluhopisům Německa. Někteří manažeři fondů a analytici uvádějí, že příp. další zvýšení napětí na trhu může znamenat dokonce záporný výnos na krátkodobých německých dluhopisech. Investoři tak v případě paniky budou ochotni za „bezpečnost“ i platit. Tato situace již i v historii nastala u dluhopisů zemí jako USA, Japonsko, Švýcarsko či Švédsko. Vždy se ale jednalo právě o dluhopisy, jejichž splatnost byla kratší než rok. V případě Německa se jedná o důsledek spekulací znovuzavedení marky, v případě pádu eura. V tom okamžiku by totiž úrokové ztráty výrazně kompenzovaly kapitálové zisky, ke kterým by ve vztahu k ostatním zemím s velkou pravděpodobností došlo.
Výsledek zmiňované středeční aukce se tak projevil samozřejmě i na dluhopisech Německa na trhu. Došlo k dalšímu růstu cen a tedy snížení výnosů. U 30letých dluhopisů se tak vůbec poprvé v novodobé historii výnos dostal pod hranici 2 %. U 10letých se pak výnos přiblížil již 1,35 %. Postavíme-li vedle zmiňovaných výnosů aktuální inflaci, investice i do těchto dluhopisů reálně nevynáší.
Situace ohledně Řecka poslední týdny ovlivňuje i domácí měnu. Koruna k euru i k dolaru zaznamenává nejnižší úrovně od poloviny ledna, k britské libře se v minulém týdnu propadla až téměř k hranici 32,50 Kč, tj. dokonce na 3letá minima. Přestože se nám teprve blíží konec prvního pololetí, letošní cíl (odhad) ČNB úrovně 24 Kč/EUR ke konci roku se zdá být, vzhledem k situaci, již poměrně nereálný.
Už i proto, že vývoj domácího hospodářství za 1Q dle vývoje HDP (mezikvartálně –1 %) výrazně zklamal, zatímco stagnující vývoj v eurozóně naopak vlastně pozitivně překvapil. Nutno dodat, že alfou a omegou pro korunu a další středo a východoevropské měny, je zmiňovaný vývoj především v Řecku. Jakmile dojde k vyjasnění situace, koruna se navrátí zpět k vyšším úrovním. Hodnota zpět pod hladinou 25 Kč/EUR v letních měsících by nemusela být nereálná.