nájmy v okrajových částech republiky začínají na 2000
http://www.sreality.cz/hledani/pronajem/byty/ustecky-kraj?velikost=1%2Bkk&cena-od=2000&cena-do=3000&razeni=nejlevnejsi
Šmankote, to je zase názor... To člověk nemá nikdy právo na trochu klidu? Vážně existuje někdo (krom poblitiků, bankéřů a takových hovad), který si myslí, že je správné, aby lidi odváželi z práce rovnou do hrobu?
Až budete v důchodu vy, klidně si pracujte, jak chcete. A dávejte to na fakebook (nebo co tehdy bude takovým fenoménem), jak jste aktivní důchodce. Ale já si myslím, že lidi s vámi podobnými názory budou ti první, kdo v důchodu budou strašně skuhrat, jak mají problémy se zdravím a že už práci prostě nezvládají.
Vážně, jak můžete být tak krátkozraký a stavět důchodce do stejné pozice jako sebe (tj. mladého člověka bez zkušeností)? Až dospějete, pochopíte, že to zdraví už v 50 letech u spousty lidí není to, co bývalo, natož pak v 60 či 70. A máte názor takový, že člověk po těch desítkách let práce nemá právo na důchod, se kterým pohodlně vyžije a nebude muset pracovat, pak vám z celého srdce přeji, abyste takový důchod skutečně nikdy neměl.
Tak holt máte štěstí. Já si nedovedu představit, že by mí rodiče ještě v důchodu museli pracovat. Mají dost velké zdravotní problémy už teď, natož pak za pár let, kdy je čeká důchod. A pokud poté, co celý život poctivě pracovali a nikdy nebyli nezaměstnaní, nebudou mít dost peněz, aby se o sebe v pohodě dokázali postarat, pak jim asi holt budu muset finančně pomáhat. Ale ze zahraničí... Dost možná to bude poslední kapka, která mě donutí se vykašlat na tuhle pošahanou republiku a už jí na daních nezaplatit ani korunu, kterou nemusím. A to i přesto, že ČR je jinak umístěna zcela pohádkově (žádná tornáda, žádná dlouhodobá ukrutná vedra ani zimy, žádná zemětřesení nebo sopky, jen jednou za čas nějaká ta záplava, to je vše...)
To holt záleží na tom, jak se kdo za života oháněl, moji rodiče jsou v důchodu krátce, krom toho, že mají slušný důchod/výsluhu (zejména otec), tak mají vlastní byt v Praze, kompletně zrekonstruovaný dům po otcově otci na venkově, pár set tisíc na účtě a zatím nevybraná penzjiní připojištění.
Záleží i kapku na štěstí. Třeba můj táta se v životě oháněl dost, snažil se a tvrdě makal ... pak do něj narazil jeden borec za volantem autobusu a my s bráchou přišli během vteřiny o oba rodiče. Ve věku 14 a 16 let je to lahůdka (ale lepší, než kdyby to bylo dřív a možná i lepší, než aby oba rodiče zůstali naživu, jen by byli jako mrzáci doživotně v ústavu). A ve vteřině máte život naruby.
Tak dějou se různý věci, mojí babičce zemřel otec když jí bylo deset, matka čtyři roky potom, její sestra, moje prateta, je o deset let mladší, takže si matku nejspíš ani nepamatuje. Dědovi zemřel otec, když mu bylo třináct.
Ale nějak mi uniká souvislost, v tomto případě jaksi životní úroveň v důchodu není relevantní, když se ho dotyční nedožili.
Já jen, že píšete. že životní úroveň v důchodu závisí na tom, jak se kdo v životě oháněl. Tady se lidi oháněli, ale nedožili se, tak jakou měli životní úroveň? 2 x 0,7 m v truhle? Vždyť se ho nedožili. Někdo zas ke stáru nasbírá choroby (a třeba nejen k stáru, cukrovka začíná i o dost dřív). Proto píšu, že i ta životní úroveň a pohoda závisí i dost na štěstí. Že jsou Vaši rodiče zdraví, že mohli vydělávat a že se důchodu dožili.