Hlavní navigace

Bojíte se inflace?

17. 2. 2004
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Inflace může mít různé příčiny i důsledky. Vysoká a nestabilní inflace má na vývoj ekonomiky vliv veskrze negativní, takže je třeba proti ní bojovat. Aby byl boj efektivní, je třeba bojovat včas, a tedy inflaci sledovat a snažit se ji i předvídat.

V prvním dílu miniseriálu věnovaného fenoménu inflace „O inflaci převážně vážně“ jsme si ujasnili, že inflace vyjadřuje pokles kupní síly peněz vlivem růstu cen, souvisí s množstvím peněz v ekonomice a rozbíhá se v důsledku ekonomické nerovnováhy na trhu, přičemž přispět k tomu mohou i některé zásahy státu.

Vývoj inflace sleduje (měří) Český statistický úřad s využitím statistických metod na spotřebních koších složených z velkého souboru výrobků a služeb. Svou fiskální politikou jej ovlivňuje vláda a monetární politikou Česká národní banka. V díle druhém se budeme zabývat především tím, jak inflace vzniká, jejími důsledky, možnostmi jejího ovlivňování a předvídání.

Příčina nebo následek?

V případě inflace je to zapeklitá otázka podobná té, zda bylo dříve vejce nebo slepice. Jisté je vždy jen to, že inflace je projevem nerovnováhy na trhu. Inflační vývoj probíhá po spirále, kdy změna na straně nabídky způsobí změnu na straně poptávky, která opět způsobí změnu na straně nabídky atd. Příčina nerovnováhy nebývá jediná a různé vlivy působí různými směry, takže jednoznačně označit prvotní příčinu inflace bývá obtížné.

Nabídková a poptávková inflace

Vznikne-li nerovnováha na straně nabídky, pak se jedná o inflaci taženou nabídkou (tlačenou náklady). Typickým příkladem může být zdražení výrobních nákladů v důsledku zdražení vstupů, např. dovážených surovin. Vzrůst výrobních nákladů zvýší ceny výrobků a vznikne tlak na zvýšení mezd. Zvýšení mezd opět zvýší výrobní náklady a inflační spirála se začíná roztáčet.

Vznikne-li nerovnováha na trhu na straně poptávky, pak hovoříme o inflaci tažené poptávkou. Příkladem takové inflace může být inflace způsobená nárůstem mezd neúměrným růstu produktivity práce. Podle některých ekonomů je hlavním viníkem takovéto inflace stát, který dlouhodobě vydává více peněz, než činí jeho příjmy a tím prohlubuje deficit státního rozpočtu.

Zdražení a inflace není totéž

Když ve vašem stánku s pečivem podraží rohlíky, možná neoprávněně nadáváte na inflaci. Inflace však souvisí s růstem průměrné cenové hladiny v rámci celé ekonomiky, přičemž ceny zboží a služeb rostou zpravidla nerovnoměrně. Liší-li se ceny téhož zboží v jednotlivých obchodech nebo i v různých městech či regionech, jde spíše o důsledek konkurenčního boje než inflaci. Zvýšení ceny jednoho druhu zboží také může být vyrovnáno poklesem ceny zboží jiného a průměrná cenová hladina může dokonce klesat, takže opět se o inflaci nejedná.

Vyrovnaná a nevyrovnaná inflace

Dojde-li k nárůstu cen většiny položek spotřebního koše bez velkých rozdílů, hovoříme o inflaci vyrovnané, v opačném případě o inflaci nevyrovnané. Je logické, že inflace bývá zcela vyrovnaná málokdy.

Český statistický úřad ve své zprávě o vývoji inflace v minulém roce uvádí mj.:

Vývoj jednotlivých oddílů spotřebního koše byl diferenciovaný. Na snižování inflace v roce 2003 se podílely ceny potravin a nealkoholických nápojů, jejichž pokles snížil celkovou cenovou hladinu o 0,4 procentního bodu, dále ceny odívání a obuvi (vliv –0,2 procentního bodu) a ceny bytového vybavení a zařízení (vliv –0,1 procentního bodu). Pokles cen v oddílech rekreace a kultura, pošty a telekomunikace způsobil dohromady snížení inflace o další 0,1 procentního bodu. Deflační vliv této části spotřebního koše byl z velké části kompenzován růstem cen bydlení, které zvedly cenovou hladinu o 0,5 procentního bodu. Proinflačně působily i ceny v oddílech alkoholické nápoje a tabákové výrobky, zdraví, stravování a ubytování, ostatní zboží a služby, jejichž vliv na růst cenové hladiny byl shodný a činil 0,1 procentního bodu.

Očekávaná a neočekávaná inflace

K inflačnímu vývoji může dojít nebo se inflace může zrychlit z různých příčin. Podle toho, zda se tak stane náhle a neočekávaně (např. v důsledku ropné krize) nebo byl tento vývoj předpokládán (např. úprava daní), hovoříme o inflaci předvídané nebo inflaci nepředvídané.

Nepředvídané změny inflace se nevyhýbají ani vyspělým ekonomikám a bohužel zde často nejvíce překvapí ty odborníky, kteří se jejím předvídáním živí. Inflace má také určitou setrvačnost, kdy cenový vývoj pokračuje ještě určitou dobu i po odstranění či kompenzaci příčin, které ho vyvolaly.

Inflační očekávání předvídání inflace poněkud komplikuje, protože samo očekávání nárůstu inflace inflační vývoj ovlivní (např. výrobci zvýší ceny o předpokládanou inflaci). S ohledem na jejich význam jsou inflační očekávání dokonce měřena. ČNB provádí pravidelný průzkum očekávání finančního trhu, v němž dotazováním získává prognózy vývoje hlavních ekonomických ukazatelů od skupiny analytiků. Podle zveřejněných výsledků lednového měření průměr očekávaného nárůstu indexu spotřebitelských cen pro leden 2005 činí 2,9 %, přičemž odhady se pohybovaly v rozmezí 2,0 – 3,9 %.

Důsledky inflace v ekonomice

Historické zkušenosti ukazují, že rozvoji ekonomiky naprosto nepřekáží mírná nekolísající inflace pohybující se v jednotkách procent. Vyšší inflace má tendenci více kolísat a hrozí i větší nebezpečí jejího prudkého zvýšení. S vyšší inflací rostou úrokové sazby, a tato situace s sebou přináší nejistotu a příliv krátkodobého spekulativního kapitálu. Nepředvídaná vysoká inflace působí pokles efektivity a snížení růstového potenciálu ekonomiky. Přejde-li inflace v hyperinflaci, může způsobit její naprostý rozvrat.

Peníze a inflace

Inflace má zásadní dopady na funkci peněz v ekonomice. Její neočekávané skokové změny způsobují především zhoršení schopnosti peněz plnit svou funkci míry a uchovatele hodnot. V případě prudkého zvýšení inflace rychle se měnící ceny na trhu ztrácejí svou vypovídací schopnost o hodnotě zboží, zvyšuje se množství i rychlost oběhu peněz, dochází k znehodnocení hotovosti, úspor a pevně úročených investic, zvýhodňováni jsou dlužníci na úkor věřitelů. Tyto dopady inflace jsou mírněny např. používáním variabilních úrokových sazeb místo pevných nebo třeba valorizací důchodů.

Hospodářská politika

Hospodářská politika státu je částí politiky zabývající se ekonomikou. Je definována jako souhrn ekonomických cílů a nástrojů, které stát používá k jejich dosažení. Ideální stav by nastal, kdyby se podařilo zároveň dosáhnout vysokého ekonomického růstu, nízké nezaměstnanosti, nízké inflace a vyrovnané či aktivní obchodní bilance. Problémem je, že nastaví-li se z ekonomických – nebo, hůře, z politických důvodů – vysoká priorita jednoho cíle, mohou nástroje použité pro jeho dosažení negativně ovlivnit dosažitelnost cílů zbývajících.

Restriktivní vládní politika přibrzdí inflaci snížením přílivu peněz do ekonomiky, čímž ale také přibrzdí její rozvoj. Naopak expanzivní politika podpoří rozvoj ekonomiky posílením poptávky, čímž ovšem zvýší nebezpečí inflace. Dlužno dodat, že jakýkoliv neadekvátní zásah může rovnováhu na trhu narušit s velmi nepříjemnými důsledky (zvýšení inflace, nezaměstnanosti, snížení HDP).

ČNB – strážce cenové stability

Nositelem hospodářské politiky je kromě vlády (výkonná funkce) a parlamentu (zákonodárná funkce) ještě centrální banka. Názory vlády a centrální banky na prioritu a způsob dosažení různých cílů mohou být odlišné. Nezávislost centrální banky na vládě a politických strukturách má proto zajistit, aby se při plnění svého hlavního úkolu – zajistit stabilitu měny – mohla řídit pouze odbornými ekonomickými hledisky a nikoliv politickými cíli. Nezávislost centrálních bank v jednotlivých státech dosahuje různé úrovně, nezávislost ČNB je poměrně vysoká.

Cílování inflace

Česká národní banka od roku 1998 používá pro zajištění měnové stability cílování inflace, tedy stanovení tzv. cílovaného koridoru, v němž by se měla inflace v daném období pohybovat. Inflační cíl je stanovován tak, aby mj. korespondoval s konvergenčními kritérii pro vstup České republiky do Evropské unie. Stanovené dlouhodobé inflační cíle ČNB následně upřesňuje pro kratší období. Dojde-li k tlakům vychylujícím inflaci mimo cílovaný koridor, použije ČNB své měnověpolitické nástroje (úprava úrokových sazeb) s cílem tyto tlaky kompenzovat.

skoleni_15_4

Inflační cíle ČNB stanovené v čisté inflaci
Pro rok Ve výši
1998 5,5 – 6,5 %
1999 4 – 5 %
2000 3,5 – 5,5 %
2001 2 – 4 %
2005 1 – 3 %

Zdroj: ČNB

Jaká inflace nás čeká?

Podle prognózy ministerstva financí zveřejněné před několika dny by letos měla inflace vzrůst v průměru o 3,1 %, což je o 0,5 % více, než činil jeho odhad z října loňského roku. Pro příští rok pak ministerstvo odhaduje průměrnou inflaci na 3,2 %. Podle prognózy ČNB by se inflace měla na konci letošního roku pohybovat mezi 2,6 až 4,0 %, přičemž odhad z loňského října činil jen 2,9 %. V červnu příštího roku by se pak měl podle ČNB růst cen zpomalit na 1,8 až 3,2 %. No – uvidíme!

Ve třetím, závěrečném dílu miniseriálu věnovaného inflaci se budeme zabývat konkrétními dopady inflace pro investory a způsobům, jak se inflaci bránit.

Bojíte se inflace?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Narozen v roce 1968. Absolvent FEL VUT obor jaderná energetika. Má mnohaletou praxi v soukromém i státním sektoru, zejména v oblasti Managementu a kontroly.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).