Bojíte se drahých energií, ale nevíte, co teď dělat. Prozradíme, co teď radí odborníci

Konflikt na Blízkém východě pro naše peněženky neznamená nic dobrého. Jedna z věcí, která se může negativně promítnout do řady dalších, jsou ceny energií. Případnému špatnému scénáři nezabráníme, můžeme se na něj ale předem připravit. Jak? Na to jsme se zeptali odborníků, kteří se cenami energií dlouhodobě zabývají. 

Kdo nám odpovídá: 

• Lukáš Kaňok, energetický analytik
• Miren Memiševič, 
• Jakub Odložilík, ředitel TEDOM Energie
• Tomáš Vrňák, energetický analytik Ušetřeno.cz

Proč a jak ovlivňuje konflikt na Blízkém východě ceny energií?

Lukáš Kaňok: Ve světě vládne velká nervozita a nejistota ohledně dodávek ropy a plynu. Velká část světa nechce odebírat ruské komodity a do toho jsou blokovány komodity z Perského zálivu. Přitom třeba plyn potřebujeme dovážet právě nyní, abychom si v celé Evropě doplnili zásobníky. Plnění totiž trvá docela dlouho a je nutné vše stihnout do začátku další zimy. Ve spojení s plánovaným ukončováním uhelných elektráren, které povede k výraznému nárůstu spotřeby plynu, vládne velká nervozita, jak to s plynem bude. A protože kvůli blokádě dopravy na Blízkém východě je na trhu plynu málo, roste i cena plynu pro Evropu, ač se z dané oblasti běžně nedováží.

Miren Memiševič: Blízký východ zasáhl energetický trh hlavně přes plyn. Hormuzský průliv, kudy proudí přibližně pětina světových dodávek zkapalněného zemního plynu, je od konce února uzavřen a velkoobchodní cena plynu vzrostla od zimního minima do března o téměř 90 %. Řada dodavatelů už od března zdražila fixované ceníky plynu a trend pokračuje. Elektřina v posledních měsících také zdražila, i když méně výrazně než plyn. Nejde to ale oddělit. Když plyn zdraží, elektřina ho časem následuje, protože plynové elektrárny jsou klíčovým zdrojem při vysoké poptávce a jejich cena se promítá do celého trhu.

Jakub Odložilík: Nestabilní ceny fosilních paliv ukazují, jak úzkým hrdlem je Hormuzský průliv pro globální ekonomiku. I když převážná většina dodávek z této oblasti míří hlavně do Asie, dopady cítí Evropa i USA. Důvodem je, že ropa a plyn se nakupují na globálním trhu, který reaguje nejen na dění v regionu, ale i na očekávání, jak se situace bude dál vyvíjet. Proto se ceny ropy, plynu i elektřiny drží výš a trh velmi pozorně sleduje jednání, prohlášení politických lídrů i riziko další eskalace. Pokud by se válčící strany dohodly a průliv se znovu otevřel, ceny by klesly. Je ale potřeba počítat se setrvačností. Samotná doprava a logistika trvá týdny a i těžbu, kterou státy v regionu v důsledku konfliktu omezily, nelze obnovit ze dne na den.   

Dalším scénářem je delší příměří bez skutečné dohody. To by ale znamenalo pokračující nejistotu, omezené dodávky a tlak na růst cen energií i inflace. Nejhorší variantou představuje návrat k otevřené válce a úplná blokáda průlivu, která by vedla k dalšímu prudkému růstu cen ropy a plynu. Důležité je podotknout, že cena elektřiny je i kvůli výrobě z obnovitelných zdrojů daleko stabilnější a v důsledku lepšího počasí klesá i do záporných hodnot.

Tomáš Vrňák: Konflikt na Blízkém východě ovlivňuje evropské ceny energií hlavně nepřímo přes nervozitu na komoditních trzích. Nejcitlivější je plyn, protože jakékoli geopolitické napětí vyvolává obavy o stabilitu dodávek LNG, dopravu nebo další eskalaci konfliktu. Trh přitom často reaguje už na samotné riziko, ne až na skutečný výpadek dodávek.

U elektřiny je dopad nepřímý, protože její cena je stále úzce navázaná na cenu
plynu, který v Evropě významně ovlivňuje výrobní náklady. Řada domácností si neuvědomuje, že ceny energií nereagují jen na český trh nebo
rozhodnutí dodavatelů, ale velmi rychle i na mezinárodní dění.

Dodavatelé energií už začali na další období zvedat ceny. Co byste poradili domácnostem, kterým zrovna končí nebo bude končit smlouva?

Lukáš Kaňok: Hlavní je být trochu aktivní. Zajistit si dobrou cenu elektřiny i plynu vám zabere pár minut, pokud k tomu použijete nezávislý srovnávač, který má a zná nabídky celého trhu. Všude se mluví o tom, že ceny půjdou nahoru, u všech dodavatelů. Kdo si nezajistí cenu nyní, dostane cenu, která bude platit, až mu skončí smlouva. A ta bude podle všeho prostě dražší. A kdo má smlouvu na dobu neurčitou, tomu dodavatel zdraží také a udělá to právě v době, až bude draho všude. Pak už nebude z čeho jiného vybírat.

Miren Memiševič: Poradil bych jednat co nejdříve. Dodavatelé mají stále nakoupeno z levnějšího období a do aktuálních fixací ještě promítají průměr starých a nových nákupů. Výsledkem jsou relativně výhodné ceny i přes současnou krizi. 

Společnosti jako Innogy, Pražská plynárenská, MND, E.ON i PRE už ale ceníky navýšily a trend pokračuje. Levnější nabídky z trhu zmizí. Kdo má smlouvu na dobu neurčitou nebo spotový tarif, měl by jednat hned. Zdražení se u těchto produktů promítá nejrychleji a nejdřív.

Jakub Odložilík: Fixace jsou pro domácnosti vzhledem k situaci nejjistější volba, protože dodavatel pro ně má elektřinu nebo plyn nakoupené dopředu. U firem je situace jiná. I když ceny na spotovém trhu v poslední době povyskočily, mohou zároveň rychle reagovat na pozitivní vývoj. V případě firem je tak spot pořád výhodnou variantou, přičemž je možné využít i kombinované produkty (spot se stropem). Firma v takovém případě platí cenu podle spotového trhu, ale zároveň má jistotu, že cena při dalších výkyvech nevyskočí nad předem danou hranici

Tomáš Vrňák: Za mě je klíčové nečekat na poslední chvíli. Ideální je řešit novou smlouvu zhruba 4 až 6 měsíců před koncem fixace, kdy má klient největší prostor reagovat a porovnat aktuální možnosti. Řada lidí spoléhá na to, že když jsou u svého dodavatele dlouhodobě, mají automaticky dobrou cenu. Realita trhu je jiná. Pro dodavatele je obchodně často jednodušší zaměřit se na získání nového klienta než aktivně zlepšovat podmínky těm stávajícím.

Zákazník navíc často aktivně neporovnává trh a spoléhá na své současné řešení.
Dodavatel přirozeně komunikuje vlastní produkty jako vhodné řešení, proto má
nezávislé porovnání trhu smysl i pro klienty, kteří jsou se svým dodavatelem
spokojení. Pokud někomu smlouva končí v nejbližších měsících, doporučil bych situaci řešit už teď. V rostoucím trhu většinou vyčkávání nehraje ve prospěch zákazníka.

Pokud fixovat, na jak dlouho? Je v tom u elektřiny či plynu rozdíl? A platí stejné doporučení pro domácnosti s malým i velkým odběrem elektřiny či plynu?

Lukáš Kaňok: Pro dodavatele je dnes trochu snazší nakoupit plyn i elektřinu na delší dobu dopředu. Tomu odpovídají ceny a určitě doporučujeme, aby toho zákazníci využili. Dnes se tedy dá uzavřít trochu výhodnější cena na 3 roky. Pokud někdo tak dlouhou smlouvu nechce, ať si vybere z dvouletých ceníků. Není ale nutné se delší smlouvy bát. V době, kdy jdou energie nahoru – a podle všeho dále půjdou i v budoucnu, je lepší zafixovat si delší období. A je vlastně jedno, jestli mám spotřebu malou a nebo velkou. Jen u té velké, pokud se o dobrou cenu nepostaráme, budeme platit opravdu velké částky. Už dnes vidíme, že se zase zvětšují rozdíly mezi nejlevnějšími a průměrnými cenami, což zákazník s velkou spotřebou pocítí více, než ten s menší.

Miren Memiševič: U plynu je urgence vyšší. Reaguje na konflikt přímo a okamžitě. Doporučuji zafixovat smlouvu ideálně na dva roky. U elektřiny je situace klidnější, ale propojení s plynem znamená, že zdražení dorazí do tohoto sektoru. Dvouletá fixace dává smysl u obou komodit. Tříleté období je vhodné pro domácnosti, které chtějí nechtějí řešit obnovování smluv. Rozdíl mezi malým a velkým odběrem není v doporučení zásadní. U větší spotřeby se ale každé otálení víc prodraží.

Jakub Odložilík: Domácnostem doporučuji fixovat na jeden rok, maximálně dva. V dlouhodobém horizontu se totiž dá očekávat pokles cen komodit, takže fixace na tři roky se nemusí domácnostem vyplatit, ale situace na trhu je samozřejmě nevyzpytatelná. U firem nadále doporučujeme spotové nebo kombinované produkty, a to kvůli cenové dynamice na denním trhu. Ráno a večer bývají ceny vyšší kvůli větší poptávce, což pro domácnosti není ideální. Firmy na spotu ale mohou využít nižších cen během dopoledne a brzkého odpoledne.  

Tomáš Vrňák: Krátké fixace mohou klienta brzy vystavit novým cenám v nevhodný moment, naopak příliš dlouhé fixace mohou zákazníka zbytečně svazovat, pokud by se trh stabilizoval.

U plynu bývá prostor pro úsporu často zajímavější než u elektřiny, protože u celkové ceny nehraje distribuční složka (státem regulovaná část ceny, jež je u všech dodavatelů stejná) tak výraznou roli jako u elektřiny. Rozdíl v samotné ceně komodity se tak v konečné ceně pro zákazníka projeví výrazněji.

Nejsou už levné nabídky pryč? Co vyčkávat na smlouvě na dobu neurčitou nebo na spotových tarifech? Jaké cenové nabídky  pro tarif D02d a cenu za MWh plynu jsou ještě atraktivní?

Lukáš Kaňok: Ano, některé už jsou pryč, to je pravda. Pořád ale máme ceníky, které stojí výrazně méně než doba neurčitá, takže tento typ smlouvy nedoporučuji. Spotový ceník je velmi specifický produkt, vhodný pro velmi málo domácností. Pokud neumíme řídit svou spotřebu v reálném čase, můžeme za spot zaplatit výrazně více než za fixovaný ceník. Například u elektřiny máme nejnižší ceny okolo 2300 Kč bez DPH za MWh, což je cena, na kterou se u spotového ceníku v dnešní době dostanete výjimečně, protože k ceně burzy musíte připočítat poplatek svému dodavateli. Ten je často 350 až 500 Kč, takže by cena elektřiny musela být okolo 1900 Kč, aby se spot vyplatil. To už vůbec nemluvím o zákaznících s dvoutarifní distribuční sazbou, kde se dostáváme na cenu okolo 2200 Kč. 

U plynu to je velmi podobná situace, průměrná cena plynu na spotu je bez poplatků dodavateli okolo 1100 Kč za MWh bez DPH. Zákazník na spotu tak za plyn platí 1450 až 1600 Kč za MWh bez DPH podle toho, jaký poplatek má u svého dodavatele. A přitom ceníkové ceny máme lehce pod 900 Kč za MWh bez DPH, a to jak na 2 roky, tak i na 3 roky. Právě proto bych doporučoval si cenu zafixovat jak u elektřiny, tak u plynu.

Miren Memiševič: Jak už jsem zmínil, vyčkávání se v této situaci nevyplatí. Na trhu se stále dají najít rozumné nabídky, ale okno se rychle zavírá. U elektřiny v sazbě D02d začínají aktuálně dostupné fixace kolem 2350 Kč/MWh bez DPH. U plynu se pohybujeme kolem 1070–1250 Kč/MWh bez DPH. Smlouva na dobu neurčitou nebo spotový tarif jsou nyní příliš riziková volba, protože zdražení plynu na burze se u nich promítá prakticky okamžitě. Nové nabídky fixací tak budou dražší než ty současné. I nabídky energií je možné si porovnat přes online srovnávač a zjistit podmínky trhu. Srovnávače mají navíc přístup k neveřejným nabídkám dodavatelů, které nejsou dostupné přímo na jejich stránkách, a mohou díky tomu najít výhodnější cenu.

Jakub Odložilík: V minulosti jsme na trhu viděli snahu dodavatelů nabídnout co nejnižší cenu, často až na hranici ekonomické únosnosti. Pro stabilitu trhu je proto určitě dobře, že se od této tendence ustupuje. Zároveň je potřeba počítat s tím, že scénářů dalšího vývoje konfliktu je víc a nelze s jistotou říct, který z nich převáží. V případě uklidnění situace se ceny mohou zlepšit a dobře mohou vycházet i krátkodobé fixované produkty.  Fixovat proto není univerzální řešení. Je potřeba zvážit vlastní spotřebu, míru rizika a ideálně si nechat poradit od kvalitního dodavatele.

Tomáš Vrňák: Levné akviziční nabídky z předchozího období z trhu postupně mizí, to je realita. To ale neznamená, že už není kde ušetřit. Rozdíly mezi dodavateli jsou stále výrazné a u řady domácností jde pořád o úspory v řádu tisíců korun ročně. Smlouvy na dobu neurčitou nebo spotové produkty pro domácnosti teď považuji za méně vhodné.

Smlouva na dobu neurčitou dává dodavateli možnost upravovat ceny, zákazník
naopak ztrácí jistotu. Spot může krátkodobě vypadat zajímavě, ovšem běžná
domácnost tím přebírá tržní riziko, které většina lidí nechce aktivně řešit.
Pokud jde o orientační cenové hladiny:

• u elektřiny v nejběžnější distribuční sazbě D02d se za atraktivní dá považovat silová elektřina přibližně v rozmezí 2500 – 3000 Kč/MWh bez DPH
• u plynu přibližně kolem 1200–1500 Kč/MWh bez DPH

Zároveň platí, že přes ověřené srovnávací nástroje a portály se klient často dostane i ke speciálním ceníkům, které mohou být přibližně o 15–20 % výhodnější oproti výše uvedeným standardním veřejně dostupným akvizičním tarifům, v některých případech i více. Klíčové je proto neporovnávat jen to, co je vidět na webu konkrétního dodavatele, ale reálně srovnat celý trh a správně si načasovat změnu.