Hlavní navigace

Banky klientům připravují slevy za nákupy „na míru“. Někdo dostane větší, jiný menší

16. 5. 2022
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Kdysi banky, ale i jiné instituce měly systém odměn veřejně přístupný na webu. Nyní je obvykle systém odměn dostupný až po přihlášení. Má to své důvody. Jenže to není moc spravedlivé.

Spravedlnost je subjektivní. Každý vnímá spravedlnost jinak. I u soudu nemáme jedinou spravedlnost, ale máme spravedlnost dle soudce, který je „jen“ nějak omezen zákony. Ale v tomto článku se zaměřím na spravedlnost věrnostních programů, resp. na jejich vývoj.

Vývoj spravedlnosti benefitů u zaměstnavatelů

Poprvé jsem narazil na věrnostní program u svého zaměstnavatele. Takové to, když u nás pracujete několik měsíců, máte nárok na to a ono. Začíná se stravenkami, pokračuje příspěvkem na penzijko, životko, dále např. benefitem zvaným sick days (pár placených dnů bez oficiální neschopenky nad rámec dovolené) nebo třeba příspěvky na sport, kulturu, dovolenou.

Ze začátku tyhle bonusy byly někde na webu, člověk mohl použít úplně všechno, a tím pádem výše na jednotlivý druh byla omezena. Každý např. dostal příspěvek 500 Kč na penzijko bez ohledu na to, jestli čerpal ostatní benefity, nebo ne. Lidé, co čerpali vícero benefitů, byli spokojeni víc, dostávali v součtu víc než ti, kterým se hodilo jen něco.

Zjevně lidem se to víc nelíbilo než líbilo, takže se postupně ve firmách spíše prosadil složitější bodový systém. Každý zaměstnanec má určitý počet bodů, každý benefit je body nějak oceněn a zaměstnanec si benefity kupuje za body. Když vám dojdou body, už další benefit nemáte (krom určité podmnožiny vždy platných benefitů typu VIP slevy u partnerů zaměstnavatele nebo zaměstnanecké tarify či ceníky zboží).

Takže někdo si veškeré body převedl na příspěvek na penzijko, a měl tak příspěvek třeba 2000 Kč a už nemusel během roku nic řešit. Jiný si naopak dal menší částku a zbytek si různě čerpal ve fitkách, lékárnách. Stravenky si většinou nechali všichni, protože byly levné, a levné byly proto, že jsou hodně daňově levné.

Ti, co předtím čerpali více různých typů benefitů, nyní dostávali méně. Ale vše bylo veřejné, jasně definované, každý věděl, jak je na tom on i ostatní. A subjektivně se mi zdá druhý systém spravedlivější, ale jsem jako každý zaujatý, já jsem byl ten, co si zvolil vyšší příspěvek na penzijko, aby už nemusel řešit, jestli a kolik mám ještě bodů benefitů a do kdy je musím v daném roce vyčerpat.

Vývoj slev u platebních karet

Podobné benefity mají další společnosti, např. banky. Plaťte naší kartou a máte v ceně cestovní pojištění, odpuštěný poplatek za vedení, slevy v obchodech. Kdysi ty slevy v obchodech byly vždy pro všechny a často třeba byly stejné po celý rok. Informace o nich visely někde na webu, časté změny by zákazníci stejně nesledovali. Výše slev tomu ale odpovídala. Tam procento, tam dokonce dvě procenta slevy. A tady pozor, tady máte dokonce 5 % slevy. Výjimečně časově omezeně máte 20 % slevy (obvykle nějaký rádoby značkový obchod s úzkým sortimentem).

Nemohu mluvit za ostatní, ale mně nedávalo smysl takové slevy sledovat, raději jsem preferoval karty, které vrací za všechny nákupy nějaké procento či dvě, bohužel tyto nabídky spíše mizí.

Nově, podobně jako u zaměstnavatele, jsou nabídky individualizované. Obchody vydávají kupóny na slevu podle vašich předchozích nákupů. Banky mají taky nějaké individuální nabídky úvěrů, produktů, ale i slev u obchodníků. Výhodou je, že podobně jako u zaměstnavatele jsou o něco málo vyšší. Nicméně za mě tomu chybí transparentnost – klienti neví, jaké benefity má soused od vedle (pokud se ho nezeptají a neporovnají). A kvůli chybějící transparentnosti mi chybí subjektivní spravedlnost.

Air Bank jako nový trend?

Vezmeme si takový příklad Air Bank. Z mých mnoha bank má nejvíc individuální nabídky, navíc má hodně zajímavé nabídky v „běžných“ obchodech. Sbírají tak pravděpodobně nejvíce dat o chování zákazníků. Každou jednotlivou slevu si klient musí zapnout přes mobilní aplikaci, a pak teprve zaplatit kartou. Udělá-li to opačně, nedostane nic.

Tedy banka má nejen informace, kde nakupuje, ale má takto informace, co klienta trochu zajímá, kde je pravděpodobnost, že by šel klient nakupovat. A pokud s daty banka dále pracuje, dokáže si dělat statistiky, jak dokáže chování svých zákazníků ovlivnit. Jak rychle klienti reagují na nabídky, jak rychle si slevy aktivují.

Test na dvou klientech banky

Nedalo mi to a sehnal jsem si dva klienty Air Bank. Jednoho, který už nějakou dobu používá odměny, zapíná si je a nakupuje jejich kartou do značné míry dle nich. A na odměnách od založení účtu získal už jednotky tisíc korun. Dále ho budu označovat jako aktivní klient.

A pak jsem přesvědčil klienta, který odměny prakticky vůbec nepoužíval. Dále ho budu označovat jako pasivní klient. A srovnal, co tito klienti dostávají za nabídky. A těch nabídek je opravdu hodně: vyšší jednotky až nižší desítky současně možných nabídek.

Myslím si, že dohromady oba klienti mohou simulovat typický pár, jeden nakupuje převážně velké týdenní nákupy a tam dává smysl se dívat na slevy z karty. A druhý spíše dělá drobné nákupy nepravidelně a tam příliš nedává smysl se dívat na slevy na kartě.

Některé nabídky byly u obou klientů totožné. Totožné procento z nákupu, totožné podmínky (např. jen na transakce nad 500 Kč) i totožné limity (max. klient získá 500 Kč) i časový limit (akce trvá v prosinci). Tyto odměny mě nezajímaly, zajímaly mě naopak ty nabídky, které se lišily.

Takže např. před Vánoci aktivní klient měl dvě současně uplatnitelné nabídky v Albertu. Obě byly sleva na 5 %, obě s limitem odměny 500 Kč. Pasivní klient měl stejný limit na odměnu 500 Kč, ale obě slevy byly vyšší, byly dvojnásobné. Aktivní klient musel utratit 10 000 Kč, aby získal v součtu odměnu 1000 Kč. Pasivnímu klientovi stačilo utratit 5000 Kč, aby získal odměnu 1000 Kč. Tyhle akce už neplatí.

Pak byla jiná akce v Globusu. Aktivní klient si mohl zapnout 3% slevu na nákupy nad 1000 Kč s limitem odměny 500 Kč. Pasivní klient si mohl zapnout slevu 5 % na nákupy nad 500 Kč s limitem odměny 500 Kč.

A třeba slevu u Alberta měli stejnou, 2+5 %, stejně tak odměny za první nákupy přes Albert Domů Zdarma. Je to důsledek toho, že když pasivní klient díky mně zjistil, že má 20% slevu u Alberta, tak tam prostě šel nakoupit a teď u Alberta klesl na roveň aktivního klienta? Těžko říct. Jen na rozdíl od situace u zaměstnavatele tentokrát mé subjektivní vnímání spravedlnosti není tak nadšené.

Slevy klientovi na míru

Situace a pohnutky Air Bank jsou odhadnutelné. Mají asi limit na klienta, ale mohou si hrát, za jakých podmínek, jak rychle danému klientovi tu odměnu přidělí. Pravděpodobně jsou nějak od partnera motivováni maximalizovat počet klientů, kteří toho využijí. Ale jsou motivováni maximalizovat i objem nákupů, pravděpodobně jako druhou prioritu. A postupně získávají informace, co a jak na koho platí.

A je prostě jasné, že někdo reaguje na každé procento slevy a jiný (časově zaneprázdněný nebo věrný nějakému obchodu, ať už z důvodu blízkosti daného obchodu, nebo z jiných důvodů) zareaguje až na vyšší pobídku.

Třeba na to zareagují i zdravotní „pojišťovny“ a „nesportovci“ dají benefit, že mu zaplatí procentuálně víc, když začne vůbec sportovat, a někomu, kdo u nich už nějaké účtenky za sport uplatnil, dají výrazně vyšší laťku.

Nebo si dovedu představit i finanční úřad či policii, která z historie pozná, jak se stavíte k přestupkům, placení pokut za ně. Když zjistí, že raději zaplatíte i pár tisíc na místě blokově, bude se k vám chovat jinak než u těch, kteří pokutu zaplatit odmítnou a řeší správní řízení. A ani bych se nedivil, kdybych popisoval už dnešní realitu.

Jen si nejsem jist, jestli se mi to jako klientovi líbí. Nevím, jestli takový benefit mám podporovat tím, že takovou kartu budu využívat. Spořicí účet jsem přestal používat už dříve (nekonkurenceschopné úroky, navíc podmíněné používáním karty). A nejen z tohoto důvodu se pomalu vracím k hotovosti. Třeba mě pak Air Bank bude přesvědčovat slevou, abych začal nakupovat v obchodě, ve kterém běžně nakupuji, ale v hotovosti, takže o tom banka neví.

Tento článek je k zamyšlení. K zamyšlení, kde máme každý z nás hranici, co prodáme za slevy bankám či jiným institucím. A také věřím, že tyhle informace některým z vás, kteří využívají slevy, pomohou a občas začnete nakupovat na karty partnera/manžela, kde jste dosud slevy neaktivovali.

Autor článku

Autor je finančním poradcem firmy OK Klient a předseda zájmové skupiny SIG Peníze v Mense ČR.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).