Délka doby, po kterou je možné vymáhat exekuci, z níž se nedaří nic získat, je zákonem omezena. Pokud jde o maximální délku vedení bezvýsledné exekuce a její zastavení, tak platí, že nedojde-li po dobu šesti let ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti (typicky zaplacení peněžité částky) a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve soudní exekutor oprávněného věřitele, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda (ne)souhlasí se zastavením exekuce.
Shrnutí v kostce
- Pokud se během 6 let nepodaří vymoci ani část dluhu a exekuce nepostihuje nemovitost, exekutor vyzve věřitele, aby se vyjádřil k jejímu zastavení.
- Chce-li věřitel v exekuci pokračovat, musí zpravidla zaplatit zálohu. Vedení exekuce se následně může 2× prodloužit o 3 roky, celkem tedy až na 12 let bezvýsledného vymáhání.
- Některé pohledávky jsou od zálohy osvobozeny, například výživné na nezletilé dítě, náhrady újmy na zdraví nebo pohledávky vzniklé v důsledku trestného činu.
- Uplynutím 12leté doby exekuce automaticky nezaniká. Trvá až do právní moci rozhodnutí exekutora o jejím zastavení.
- Pokud se před vydáním rozhodnutí podaří vymoci jakoukoli částku, exekuce už není považována za bezvýslednou. Začne běžet nová 6letá i 12letá doba a exekutor musí ve vymáhání pokračovat.
Shrnutí v kostce je připraveno s pomocí AI.
Jestliže oprávněný věřitel vyjádří souhlas se zastavením, soudní exekutor exekuci zastaví. Nesouhlasí-li oprávněný věřitel, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, s jejím zastavením, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Oprávněný věřitel je pak povinen složit zálohu do 30 dnů od doručení výzvy. V opačném případě ji soudní exekutor zastaví.
Je-li složena záloha nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, lhůta se prodlužuje o další tři roky. Po uplynutí této tříleté lhůty se podobně a za obdobných podmínek lhůta (pro vedení exekuce) prodlouží o další tři roky.
Celková doba, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících dvanáct let. Pak už soudní exekutor exekuci zastaví, i když je oprávněný dlužník ochoten znovu zaplatit za vedení a pokračování exekuce.
Kdo z věřitelů nemusí platit za pokračování exekuce
Oprávněný věřitel je zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, jde-li o exekuci k vymožení:
- pohledávky na výživné pro nezletilé dítě,
- pohledávky za náhradní výživné,
- náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem,
- nemocí z povolání,
- ublížením na zdraví nebo trestným činem,
- pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku,
- bezdůvodného obohacení,
- pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona, nebo
- pohledávky, u které by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům.
Co se započítává do lhůt
Novela exekučního řádu provedená zákonem č. 286/2021 Sb. přinesla uvedená pravidla. Komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí (§ 55 odst. 7 až 13 exekučního řádu).
Ustanovení § 55 odst. 7 a 11 exekučního řádu lze ve znění přechodných ustanovení uvedené novely aplikovat od 1. 1. 2023 i na řízení zahájená před účinností uvedené novely při započítání dosavadního běhu dob. Jednoznačným záměrem novelizované normy totiž bylo stanovit maximální časový rozsah marně vedených exekucí.
Tato právní úprava zastavování (ukončování) exekucí je vydávána za ochranu jak dlužníků, tak věřitelů. Jiná je situace dlužníka – třeba starobního důchodce, u nějž je zřejmé, že výše důchodu nikdy nepřevýší exekučně nezabavitelné minimum, které je rovněž valorizováno. A jiná je situace dlužníka, který se účelově exekuci resp. splacení dluhů vyhýbá.
Částečné plnění po uplynutí dvanáctileté doby bezvýsledné exekuce
Nejvyšší soud ČR se aktuálně ve svém usnesení ze dne 11. 6. 2026 vyjadřuje k otázce, zda je třeba zastavit exekuci pro její bezvýslednost v situaci, kdy dvanáctiletá doba podle § 55 odst. 11 exekučního řádu již uplynula, avšak předtím, než soudní exekutor o zastavení exekuce rozhodl, došlo k částečnému vymožení plnění (spis. zn. 20 Cdo 345/2026).
Soud odmítl názor povinného dlužníka, že § 55 odst. 11 exekučního řádu obsahuje absolutní a nepřekročitelnou prekluzivní (propadnou) lhůtu, jejímž marným uplynutím exekuce zaniká.
Z § 55 odst. 7, 11 exekučního řádu vyplývá, že exekuce není v případě bezvýslednosti zastavena ze zákona. Zákon ukládá soudnímu exekutorovi, aby exekuci zastavil. (Exekutor přitom není oprávněn exekuci pro její bezvýslednost zastavit před uplynutím uvedené doby.)
K vydání usnesení o zastavení exekuce pro její bezvýslednost podle § 55 odst. 11 exekučního řádu tak nutně musí dojít až po uplynutí dvanáctileté doby. Exekuce tak trvá (bez ohledu na uplynutí doby dle § 55 odst. 11 exekučního řádu) až do právní moci usnesení o jejím zastavení.
Sebemenší vymožená částka znamená, že exekuce není bezvýsledná
Soudní exekutor přitom zkoumá podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 exekučního řádu k okamžiku vydání svého rozhodnutí. Bylo-li za trvání exekuce vymoženo částečné plnění (v jakékoliv výši), z podstaty věci se nejedná o bezvýslednou exekuci, a to bez ohledu na skutečnost, zda bylo plnění vymoženo před uplynutím nebo až po uplynutí dvanáctileté doby stanovené v § 55 odst. 11 exekučního řádu.
Na průběh exekučního řízení nemá samotné uplynutí doby vliv
V důsledku vymožení částečného plnění tak počíná běžet nová šestiletá doba podle § 55 odst. 7 exekučního řádu i dvanáctiletá doba podle § 55 odst. 11 exekučního řádu, která ke dni vydání rozhodnutí soudního exekutora neuplynula, a podmínky pro zastavení exekuce pro její bezvýslednost proto nebyly splněny.
Dlužník, který neúspěšně navrhoval zastavení exekuce, v daném případě argumentoval, že soudní exekutor by takto mohl uměle „lhůtu“ prodlužovat. Nejvyšší soud mu odpovídá, že soudní exekutor je povinen lhůtu dle § 55 odst. 11 exekučního řádu respektovat a v přiměřené době po jejím uplynutí bezvýsledné exekuce zásadně zastavovat, nicméně na průběh exekučního řízení nemá samotné uplynutí této doby vliv.
Dojde-li k vymožení plnění, třeba i (v přiměřené době) po uplynutí 12 let marně vedené exekuce, jde stále o žádoucí jev, neboť je tím naplňován účel exekuce. Soudní exekutor je proto naopak povinen v takovém případě pokračovat v řádném vedení exekuce.
